Nokturno.net / tvorba / dílko

O  Věčném Básníku

Daleko,za hradbami hradu Hoyedeye,na Voyachai,byla kdysi vesnice,jejíž jméno znělo Yummuth-Immir.A  u vesnice byla posvátná jeskyně.V  ní byl věčný Básník.Jeho temná silueta byla vidět,kdykoliv se byl člověk tím směrem podíval a někdy byl slyšet básník,jak promlouvá.A  byli to vždy básně neznámé,ale nádherné a tak byl věčný Básník uctíván za Boha ve vlastních svatyních,jichž bylo více něž mnoho,kde byli kněží a knězi po celá staletí a prohlašovali svátost právě toho verše.Každý v  Hoyedeye se k  básníkovi modlil o  báseň pro tu pravou příležitost.Ale byl zde jeden muž,jež neměl rád básně a tak se k  věčnému Básníku ani nemodlil.Proto,že byl „bezbožný“,jej opustila manželka.A  tak se proto vydal k  jeskyni,aby se Básníku pomstil.A  když uviděl to,co uviděl,rozesmál se smíchem celých generací.

Neb zde nebyl žádný Básník,natož věčný,jen velký kámen v  lidské podobě a za ním nalezl jistý kovový přístroj,jež by lidé naší země nazvali magnetofonem.