09.04.07 | David Kartaš, @, další tvorba | 1814 x | vypínač
Ogra
Kosti ještě křupaly,když se Ogra zhýbala nad Mrtvolou.Strávila celý den v začouzeném sklepě a naslouchala smrtelné symfonii jeho agónie.
Byla zde,protože zde ležel její oltář,hluboko pod zemí,pod nánosy,jež jsoustaletími,jež je udusaný čas,viditelný pro lidské oči.
A všichni ti malí lidičkové….….….
Chodí si po světě a pěstují si představu o své svobodě,o tom,jakoni sami rozhodují o svých životech.
Ogra se usmála a tlustými,pokřivenými prsty chytla jednu z myriády much,jež jí,společně s jejich věrnou souputnicí,morem,vždy obklopovaly (bylo to tak dávno předtím,než zaznělopoprvé klepání psacího stroje ve Věži Předurčení) a snědla ji.Nikdy se neživila ničím jiným než mouchami a křikem lidí.Dochroupala křídlo,něžně se dotkla již vychladlé mrtvoly a odešla do hluboké noci,čekajíc,až se znovu sletí lidé k jejímu oltáři a počnou hrát tu prastarou hru bolesti.Ogřinu hru.
srdce zoufalství deprese temnota samota zima naděje erotika život les ... haiku tma povídka momentka bolest .. cesta strach krev mládí zklamání příroda vztahy sen pocity noc osud * čas smutek vyznání vztah touha aa sex horror přetvářka . jen tak město voľný verš fantasy vzpomínka žena nenávist marnost realita emoce svoboda podzim pocit horor láska humor x poezie antilistí smrt hrůza beznaděj sobota
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2023 Skaven
komentářů: 14764
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6415
autorů: 864