09.04.07 | David Kartaš, @, další tvorba | 2012 x | vypínač
Ogra
Kosti ještě křupaly,když se Ogra zhýbala nad Mrtvolou.Strávila celý den v začouzeném sklepě a naslouchala smrtelné symfonii jeho agónie.
Byla zde,protože zde ležel její oltář,hluboko pod zemí,pod nánosy,jež jsoustaletími,jež je udusaný čas,viditelný pro lidské oči.
A všichni ti malí lidičkové….….….
Chodí si po světě a pěstují si představu o své svobodě,o tom,jakoni sami rozhodují o svých životech.
Ogra se usmála a tlustými,pokřivenými prsty chytla jednu z myriády much,jež jí,společně s jejich věrnou souputnicí,morem,vždy obklopovaly (bylo to tak dávno předtím,než zaznělopoprvé klepání psacího stroje ve Věži Předurčení) a snědla ji.Nikdy se neživila ničím jiným než mouchami a křikem lidí.Dochroupala křídlo,něžně se dotkla již vychladlé mrtvoly a odešla do hluboké noci,čekajíc,až se znovu sletí lidé k jejímu oltáři a počnou hrát tu prastarou hru bolesti.Ogřinu hru.
srdce sex touha realita horor život deprese aa sobota povídka jen tak humor poezie zklamání mládí zima momentka čas krev . hrůza les * město samota láska osud žena antilistí podzim vztah smutek haiku zoufalství smrt beznaděj cesta erotika pocit sen x .. emoce ... pocity vyznání příroda strach přetvářka bolest vzpomínka fantasy marnost voľný verš svoboda vztahy naděje temnota noc nenávist horror tma
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14774
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6451
autorů: 866