Nokturno.net / tvorba / dílko

Ogra

Kosti ještě křupaly,když se Ogra zhýbala nad Mrtvolou.Strávila celý den v  začouzeném sklepě a naslouchala smrtelné symfonii jeho agónie.
Byla zde,protože zde ležel její oltář,hluboko pod zemí,pod nánosy,jež jsoustaletími,jež je udusaný čas,viditelný pro lidské oči.
A  všichni ti malí lidičkové….….….
Chodí si po světě a pěstují si představu o  své svobodě,o  tom,jakoni sami rozhodují o  svých životech.
Ogra se usmála a tlustými,pokři­venými prsty chytla jednu z  myriády much,jež jí,společně s  jejich věrnou souputnicí,mo­rem,vždy obklopovaly (bylo to tak dávno předtím,než zaznělopoprvé klepání psacího stroje ve Věži Předurčení) a snědla ji.Nikdy se neživila ničím jiným než mouchami a křikem lidí.Dochroupala křídlo,něžně se dotkla již vychladlé mrtvoly a odešla do hluboké noci,čekajíc,až se znovu sletí lidé k  jejímu oltáři a počnou hrát tu prastarou hru bolesti.Ogřinu hru.