Nokturno.net / tvorba / dílko

O  Chlapci z  Vornostoku

Jednou,když jsem dojel do města Vornostok,kde mám tetu,jsem zde potkal malýho chlapce,nebylo mu víc než třináct.A  zeptal se mě:
„Ve který ulici v  městě bydlíte?“.
Já jsem mu řekl,že v  městě nebydlím.On,jako by do něj blesk uhodil,ode mě odešel.Příštích několik dní po mě házel ze stromů šutry a křičel na mě:
„Lháři!“.
Tak to trvalo už deset dní a už jsem mu chtěl opravdu nařezat,když tu mi to teta vysvětlila.Ten kluk se jmenoval Ivan.Jeho matka zemřela před dvěma lety na horečku.Neměla na léky.No a Ivanovi řekla:
„Nic než Vorostok není,Ivánku,nic­.“.
A  on ji uvěřil.Zapoměl na všechny své přátele za Vornostokem,na všechny své příbuzné a pak i  na svého otce,který bydlel v  horách a ke kterému každou zimu jezdil na prázdniny.A  když za ním otec přišel,strašně řval a ječel a házel po něm věcma,takže otec za ním ani nechodí.Má chabé nervy.
Stejně se chová ke každému,kdo mu řekne že není z  města.
No a už jsem to věděl.A  když jsem ráno odcházel na nádraží,uviděl jsem skupinu turistů a když jsem nastupoval,za mými zády jsem ve známém hlase slyšel otázku:
„Ve který ulici v  městě bydlíte?“.
Rychle jsem nastoupil do vlaku a co nejrychleji jsem doběhl do nejzašího vozu,abych tu tragédii nemusel sledovat.