Nokturno.net / tvorba / dílko

Černá Bible

Když roku 391  zhořela Alexindrijská knihovna,mnoho lidí zoufalo za ztrátu cenných tajemství dávnověku a staré asie.Nikoho nenapadlo se radovat.Radovat se z  toho,že jedna kniha tehdy navždy zhořela.Kniha tak temná,že nikdo živý není,kdo by pochopil její text a nikdo mrtvý není,kdo by jej dokázal uplatnit,neb nikdo,kdo kdy četl text této knihy nikdy nepřežil.Kniha měla mnoho jmen v  mnoha jazycích a Galilejští jí nazývali „Šoa“.Jeden muž,přítel papeže ji nazval,vidíc její hrůzu na jiných,Černou Biblí,protože Bible přináší osvícení a moudrost a Černá Bible šílenství a smrt(ne nutně v  tomto pořadí).Někte­ří,kteří o  existenci knihy věděli,trvdili,že jen kvůli ní byla knihovna zapálena.Je to možné.
V  průběhu staletí se objevilo několik opisů některých kapitol,hlavně v  Izraeli,Thajsku a Súdánu.Mnozí,jež zvali čaroději se textu pouze dotkly, bez čtení,ale pro Církev to stačilo.Mnohé procesi čarodějnické byli pouze zástěrou hledání opisů.Nikoho nikdy nenapadlo,kdo mohl v  ukrutných bolestech smrti stránkami knihy ještě najít brk a sepsat to,
co na něj přivedlo utrpení a smrt a kdo tyto opisy mohl spravovat a hlavně jak,protože mnohé byli velmi mladé.Nikoho to nenapadlo,
protože nad takovými věcmi myslet je nutná sebevražda.
Hledat opisy….….…

Hledal opisy z  předvčerejších přednášek.Věděl,že se Profesor zase naštve,když mu je nedodá včas.Ve staré knihovně bylo ticho.Mnoho lidí sem už nechodilo.Raději navštěvovali hi-tech knihovnu v  lepší části města,s  počítači a čipy a s  digitálním seznamem a nejnovějšími bulvárními novinami.Už je nepřitahovaly do nebe (jež je zde temný, neosvětlený strop,jakoby protáhlý do věčnosti) sahající police se svazky často staršími než celé město,svazky prastarými,jež člověk, nezběhlý v  Latině,Řeči starých poddaných králů Judejských a Gótštině,nepře­loží.Některé mladší texty v  Archaické staroangličitně a staré němčině,několik traktátů z  Francouzských Opatství z  dob vlády Čtvrtého Ludvíka až Osmého Karla.Nejmladší publikací je originální verze prvního vydání Poeových Grotesek a Arabesek.
Gotická literatura,jež se již nepíše,staroan­glické horory,kde moderno není zastoupeno a nepřetechnizovaná mysl vydává ze svých útrob skutečné můry bezesných nocí,pokrášlenou fantasií v  době bez telegrafních drátů,básně o  krvi a městech ve stínech a starých mstách a nových prokletích.
To vše zde zanechali a těch,co zde zůstávají dobrovolně po čtvrté hodině není mnoho ani mezi zaměstnanci.
Tvrdí,že když zde jsou sami,sleduje je něco.Něco,staršího než sám člověk,co je zde odnepaměti.V  staré knihovně.
Nikdo nevěděl,ani nejstarší pamětníci,sto­desetiletí,ne­věděli,kdy byla knihovna zbudována.Bývala tu kniha-kronika o  všech zprávcích a knihovnících,do které každý den psali o  nových knihách,při světle svíčky s  brkem v  ruce a s  kalamářem plným černé tekutininy,jíž se tvoří slova.Pamatoval si to ještě Fra Gioseni Caraciolli,starý mnich z  Itálie,který ještš stále používá starý préfix,jímž častoval již Michelangelo jako chlapec,jako umělec v  domě směnárníků,Fra Timeotea,jež mu zamlčel o  zlém vlku z  Aggobia.Viděl svého strýce,jak píše,ale nudil se a odplížil se pryč,za nevelkými starostmi dětského věku.Gioseni tehdá chodíval a prohlížel,jako dítě,potají svazky,jež nesměli vidět ani mnozí dospělí.Jednou prošel kolem nejzašší police a pocítil chlad.Nic víc si již nepamatuje,ale říká,že jen Světlo Boží mohlo zahnat tmu,jež byla v  jeho srdci a kazila mu každou chvíli štěstí až do věku třiačtyřiceti let.
Jahom Alcribbettii (kterému říkávali „samice od Havrana“,kvůli svítivě černým vlasům) zde pracoval jako pomocník starého profesora Bress-Vocca,jež učíval na fakultě a v  závěti knihovnu zdědil od kmotra a starého rodiného přítele,o  němž všichni v  městě,i  Fra Gioseni zarytě mlčí,jehož jméno bylo Musicati.Profesor knihovnu miloval víc než vlastní rodinu a nutil své studenty zde chodit na přednášky a zapůjčovat si zdejší knihy.Jahom byl jediný,kdo byl pro věc skutečně nadšený.Vyhledával staré spisy a pořizoval opisy profesorových přednášek.Vždy zde poté zůstal a prohledával starší, odložené přednášky,které k  profesorovi zatím k  ničemu nebyly a snažil se je přiřadit k  nejnovějším.Vždy to trvalo,protože Profesor mluvil hodně a dlouho.Dnes se to ale opravdu protáhlo.Protáhlo se to tak,že když Jahom skončil,zjistil že už je 11  v  noci.Znal své město,až moc dobře a věděl,že nyní jet domů veřejnou dopravou by bylo nebezpečné a na taxík sice měl,ale chtěl šetřit.A  tak se rozhodl přespat v  knihovně.Ulehl na horu kabátů,jež zde lidé za desetiletí nechali a jež si nikdo nevzal.Snažil se.Ale nemohl usnout.Byla sice tma,ale jeho pořád rušilo jakési světlo odnikuď.Když se postavil, zmizelo úplně a když ulehl,znovu tu bylo.Nebylo to ani tak světlo, spíš nějáké záření,na hranici vnímatelnosti,spíše na spodní straně podvědomí.Přesunul se mezi regály,ale pořád to nešlo.Bylo to už lepší,ale ne dost.A  tak se zvedl a odnesl svou provizorní postel do nejtemnějšího zákoutí knihovny.Přes den chodíval spíš k  předním policím,k  zad­ním,zanořeným do tmy,díky zazděným nebo vůbec nevytesaným oknům,chodil nerad.Když došel k  nejzaššímu regálu, zjistil ke svému nezměrnému údivu,že knihovna pokračuje dál.Šel dál a kolem sebe viděl regály plné neznámých knih,které si zajisté nikdo jistě nevypůjčil alespoň sto dvacet let.Byl brzy v  takové tmě,
že byl nucen vytáhnout a rozžehnout zapalovač.U  jednoho regálu nalezl stojan se starou,nezapálenou svící barvy smaragdu.Zapálil ji a zjistil,že knot vydává nazelenalé světlo,věštící nedobré.Zapomí­najíc, proč sem vlastně šel,zahnul do jednoho regálu a vytáhl z  něj namátkou publikaci v  prastaré vazbě.Byla titulována:
„Základní Rysy a Pravidla Satanismu v  Anglických Zemích za posledních čtyčicet let“.
Joham udiveně otevřel vazbu a v  ní se dočetl:
„Sepsáno ,Léta Ďábla 1401….…..“.V  divné extázy prolistoval stránky a nalezl návod k  vytvoření Homunkula,přivození pádu libovolného anděla či stvoření vlastního nebe.Kniha kupodivu obsahovala mnoho vědeckých termínů,smíšených se staroangličti­nou(byly zde zmíněny i „atomární prvky“ či „oběh krve s  bílými strážci“(bílými krvinkami)).Vrátil publikaci a vydal se dál,k  zadním regálům.Trvalo to strašně dlouho,než vůbec uzřel stěnu.V  regálu do ní zasazené uviděl ne knihy,ale svitky a hliněné tabulky,psané starou Gréckou řečí,písmem klínů,Egyptskými znaky a Šangskými tvary.Nejstarší,
podle některých písmem,jež dokázal rozlušťit byl text datovaný „v  třetím roce vlády Danguna Wanggeoma,jež je Bohem a sestoupil mezi lid“.Jahom věděl,že Dangun Wanggeom byl první,mýtický vádce před-Korejského Chosunu,který údajně vládl 2333–2240 př.kr.Jahom byl mimo jiné i  to,co by člověk nazval Laický Korejolog.
Když otočil svíci,uviděl na druhé stěně,kde končil regál staré dveře.
Když došel blíž,zjistil,že dveře byly otepané mědí,a byl zde černý zámek.Byl zde a jakoby už nebyl.Nerezavěl,spí­še se ztrácel.Když se jej Jahom dotkl,pocítil strašný chlad.Pak se rozhodl a nakonec dveře otevřel i  přes zámek,jež se rozplynul v  dým.Uvnitř byla na podstavci kniha.Byla v  kůži a přesto bylo hned jasno,že je mnohem starší než nejstarší Sumerské hliněné tabulky.Vzal knihu do ruky a pocítil zvláštní mravenčení po celém těle.Ihned věděl,že je to kůže a také ihned věděl,že to není kůže žádného zvířete,ale jaká kůže to mohla být,to raději nechtěl ani spekulovat.A  pak knihu otevřel.
Stránky byly jak nejjemněšjí pergamen a když je otáčel,slyšel strašlivé,ale jaksi lidské sténání odevšad a odnikuď.
Poté si všiml,že text byl psán inkoustem rudějším než nejrůdější purpur.Text….…..
„A  tehdy se zrodil z  krve mrtvého bratra nový syn rodu lidského,
zvaný Koesafáš,jež přišel k  bohu a donutil hvězdy zemřít v  bolestech….…“.
Slova brzy přestávala dávat smysl a Jahomovu mysl pohltili stránky.

Příštího dne nalezl Profesor knihovnu odemčenou.Den předtím Jahom vůbec nepřišel a ani ráno,do hodiny.A  tak se počal profesor strachovat o  svého věrného pomocníka.Když vešel,uviděl v  dáli cosi neurčitého.Pou­žívajíc starou,olejovou lampu,zděděnou s  knihovnou došel až k  místu výskytu té podivnosti.
Byly to kabáty.Profesor málem omdlel strachy.O  knihy a až poté o  Jahoma,ale to nebylo neobvyklé.Prošel všechny regály až ty,co sám neznal.V  tom posledním si povšiml pootevřených dveří.Prošel kolem prastarých textů starých učenců a došel ke dveřím a nahédl dovnitř.
A  na zemi ležela,před zavřenou knihou,bez jediné kapky krve či jediné rány scvrklá mrtvola černovlasého muže.