ikona.png, 0 kB Nokturno.net / tvorba / dílko

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

Užitečnost Mrtvých

21.04.07 | David Kartaš, @, další tvorba | 1924 x | vypínač

Užitečnost Mrtvých

„Mrtvý nemusí být jen tlivem či potravou těch,co žijí pod zemí.Mohou být užiteční.Jako na Osmé Lidské Zemi.

Kapitola 1.

Této Zemi byly mnohé roky,když přišel Diyaba s  poselstvem,pln iluzí a odešel bez jednoho ze svých společníků a bez iluzí.
Tělo technika se svezlo z  vyvýšeniny do hluboké propasti a zde zůstalo netknuto po dobu jednoho oběhu planety kolem jejího skomírajícího slunce.
A  s bouří,jež se zvedá koncem roku na této Zemi bylo tělo nalezeno posledními živými,jež zde ještě byly naživu.

Kapitola 2.

Mnoho let leželo prastaré město na sever od největšího,Se­verního kráteru bez povšimnutí.Mnohé věky se nikdo neprocházel po jeho schodištích a mostech,tak obrovských a masivních,že Velké Ničení,jež nastalo a skončilo před dávnými lety,je nedokázalo roztříštit.A  Velký Chrám Tří Set Tisíc Svátostí byl osamocen ještě déle.
A  jednoho dne se znovu ozvaly v  tomto městě kroky.
A  brzy to nebyl jeden pár,ale mnoho.

Kapitola 3.

Mnohé muselo být opraveno,nesčetně a nevyčíslitelně mnoho.A  mnohé Strašné Chrámy se museli nechat ležet ladem,neb nikdo nedokázal otevřít jejich dveře,vysoké několik desítek metrů a široké jednu polovinu téže výšky.A  tak zde leželi mnohé věci uzavřeny a nepostřehnuty po dlouhé roky
,kdy se počalo odznovu.

Kapitola 4.

Dvacáté město bylo otevřeno s  velkou slávou,po pětitýdenní stavbě.A  bylo stejně nádherné a stejné,jako předešlých devatenáct.Ve všech detailech, jak staveb,tak obyvatel,neb každý byl členem stejného živočišného druhu,toho lidu,jež si sám,narozdíl od jiných,mnohem arogantnějších,ne­dal jméno.
Zde neexistovala cizolož,neboť každý byl dvoj-pohlavcem a nebylo zde ani manželství,zdroje všech nesvárů.A  cit se této zemi vyhýbal,až na ten,mezi otcem a synem a to,co se zovalo “přátelstvím„,přes­to,že zde byli starší,jež druze jmenované prohlašovali,za zhýralé a hlásali,by bylo zavrženo,ale nepřešli práh pouhých slov,neb oni neznali násilí,ani nucení.
A  byl zde klid a mír.Tedy to alespoň bylo prohlášeno.

Kapitola 5.

Jednou,ná vzdálené Zemi Lidí,dosáhli synové Lámechovy takové úrovně,že znovu nalezli a stvořili staré stroje,jež kázal po svém návratu ukrýt navždy Diyaba.A  tak se stalo že podruhé přišel jeden muž z  Lidské země na tu,jež bývala od téhož samého,jako osmá.A  byl tento prostý muž uprostřed této Stoické Říše a byl zde velmi štasten,ikdyž jej počala trávit nepřítomnost osoby jemu v  jistých směrech opačné.Věřil v  absolutní mír.Viděl sice jisté mírně ostřejší dialogy s  Ortodoxií,jak se tato “přátelství" nenávidějící část společnosti nazývala,ale to byly jen slova.
A  pak uzřel,jak je mnoho z  nich v  noci,potají mláceno a unáseno ze svých domovů.A  využil svého výcviku v  Zemských Armádách a počal únosce sledovati.
Dolezli skrze mnohé prastaré (a věru obrovské) kanály do podzemského vězení,prvního,jež zde Člověk viděl.A  zde byly neustále vězni mučeni a jejich myšlení proplachováno a čištěno,velmi bolestivě.A  od jednoho,jež z  těchto činů zešílel a byla mu ponechána volnost potloukat se nižšími kanály bez dozoru (neb ven na svět by se mohl dostat jen přes vězení a její východy byly střeženy věcmi,jež vždy usmrcovali a proto byly ty odstavovány,když byly přivádeni vězni),že ti,jež byli chyceni,si uchovali jakési vzpomínky jejich „Otce“.Pak se odpotácel,nesmyslně blábolíc.
Člověk na toto chtěl poukázat vnějším lidem,ale musel ještě dlouho čekat, až vše-katové budou odvedeni do svých podzemních kobek a budou přivedeni noví uvěznění.A  chtělo to mnoho odvahy a rychlosti proběhnout mezi odchodem těchto stvůr a příchodem lapitelů a skrýt se,neb tato doba trvala celou jednu minutu.A  byl tak vyčerpán,že se natáhl v  železní trubce.
A  z jakési malé štěrbiny povstaly jakés výhonky zeleně a prošla se necitelně po mužových zádech až k  jeho dvoum orgánům sluchu a skrze jisté póry
prošli do jeho stavby neuronů a onen muž se nalezl tam,kde den předtím, než prvně spatřil únos a nic již z  toho nevěděl.A  dále prohlašoval absolutní mír tohoto světa.

Kapitola 6.

Jednou člověk potkal zadumaného člena tohoto národa,bylo to těšně před časem,kdy se měl navrátit k  svému krbu a hřbitovním zdem.
A  to,že oneho muže již viděl tam dole,v  infernu betonu a železa a prastaré vody a dopadu,nevěděl ani on,ani propuštěný vězeň.A  přesto vězni cosi mužova tvář říkala a vyvolala v  něm otázky,jež na tomto světě nikdo ještě nepoložil,tedy alespoň je člověk neslyšel.
A  jednou z  otázek,které položil,byla „Je správno se bát smrti?“.
(Tato země byla stoická a smrt byla nezahnatelná).
A  člověk odpověděl „Ano.“.
A  tento impuls,neb tuto odpověď vězeň nečekal,v  něm počal proces,jež v  chemikáliích jeho mozku nechal povstat všem jeho vzpomínkám.
A  od té doby se potají setkávali a spolu debatovali.A  před­tím,než se člověk odebral do míst,jež zval domovem,odpověděl na otázku vězně,zdali má své poznatky vydat knižně „Udělej,co je správné.“ typickým lidským,
nemyslícím způsobem stereotypní uniformosti.A odešel a zvěstoval o  nádheře tohoto světa,nevědíc pravdu,(ta se ale stala pravdou až po jeho odchodu,tak mu to nemůže být tak strašlivě zazlíváno)jako jeden nejmenovaný Tetrarcha.

Kapitola 7.

Publikace,jež se stala nejprodávanější a nejčtenější knihou a přivedla jak vědění,tak protesty a debaty a násilí a téměř se zopakovalo to,co se zde stalo už jednou a co bylo důvodem jak Diyabova zločinu,tak tohoto světa.
Přesto zde ale bylo mnoho z  duše Stoické a tak se přece jen poměry zklidnily.Oby­vatelstvo se opět navrátilo na vrchol,ikdyž je přesto znepokojovalo to co věděli,o  násilí a jiných,stejně nejasných věcech.
Ale přesto se násilí téměř nedělo,prohlašovali je jen kulty a sekty,hrůzné stvůry dávných vzpomínek.A  když se zdálo,že se Stoicismus může navrátit, počali „lidé“ umírat.

Kapitola 8.

Nikdo nevěděl proč.Nezjistila se žádná nemoc,ani žádná skupina,jež by na svých bedrech držela odpovědnost.A  tak se počal všeobecný chaos.
Kultů bylo stále více a lidí stále méně.Někteří byli sice usmrceni,když byla některými „revolucionáři“ „objevena“ vražda,ale to bylo zanedbatelno.
Nejmoudřejší shromáždili dvacet,jež mělo v  sobě nejvíce ze Vzpomínek a nejmodernějšími stroji byly drženi při životě.Jsou poté uzavřenid o  obřích, betonových kvádrů,skrz nikdo nemohl proniknout,aby drželi národ a jeho poznatky při životě aspoň o  chvíli déle.
Když zemřelo již devětačtyřicet padesátin,přišli z  dalekých končin věci, jež zde po věky nebyli spatřeny.Podobali se těm rostlinám,jež se zde jedli,ale pohybovali se a mluvili,ikdyž ne hlasy.A  zde zabili všechny lidi vně železného vězení života.Pak rozevřeli jeho stěny a Pět Rostlin předstoupilo před dvacet posledních.A  před­vedli je do středu světa,kde na kamené postely ležela mrtvola,jež přesto trochu žila,ale jen trochu a po celé eóny.Byl to mladý technik,jehož zabil Diyaba.A  z něj,jak prohlásilo Pět Rostlin, stvořili nový život,jako poslední zástupci toho starého,jež se sám zničil.
Ale nyní již nebylo možno jej držet při životě a musel se mu navrátit z  již živých.A  nyní zde bylo oněch posledních dvacet,jež se Rostliny rozhodli nechat dožít a k  tomu vyhubí vše ostatní,jen málo zde nechají,aby ony dvě desítky uživili.Všichni souhlasili.
A  poté,co poslední dožil,nechali konečně duši technika,jež po nekonečné věky lpěla v  prázdnu mezi světy,konečně opustit Prchlivost a vstoupit do Věčnosti.A  poté sami,pozvolně uschly.
A  znovu byl na Osmé Lidské Zemi klid a mír,mnohem věrnějším,než jako za života a hlavně tichem,stejným,jako po životě,po tom prvním.
A  ono staré město,jež bylo znovuosídleno jako první a jež bylo i  jako první vystavěno,bylo jediné,co přetrvalo a dodnes (jakékoliv to může to být dnes) jeho Velké Chrámy zůstávají,neo­tevřeny a nerušeny a sotva něco kdy věděli o  tom životě,jež měl ten starý nahradit,protože tohle nebyl život,to byla náhražka.A  Velké Chrámy své dveře neotvírají náhražkám,natož zplozencům mrtvých.
Když o  tom tak přemýšlím,možná mrtvý nejsou tak užiteční,jak jsem si myslel.Ale snad mi prominete ten ztracený čas,zvláště když já vlastně nevím,co to je.".

Ozval se před oltářem.Mé odmítavé skřeky mě nedovedli až na drátěnou postel Ústavu pro Choromyslné.Tady jsem slyšel hodně zvláštností,ale nikdy nic o  Něm.Vyhledává jenom mě.Asi mě má za přítele.A  víte,co je nejdivnější?…­.….….….….…Má pravdu.


  • Diskuze: 1 komentář, nejnovější: 22.04, 03:03 - čtenář tyl3r
 Přidat komentář 




› Online 5


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2022 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14762
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6391
autorů: 862