ikona.png, 0 kB Nokturno.net / tvorba / dílko

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

Když se poprvé ozval

18.04.07 | David Kartaš, @, další tvorba | 1844 x | vypínač

Když se poprvé ozval

„Sleduji volební kampaň jednoho bezvýznamného politika ve stejně bezvýznamném městě.Gestikuluje jako při záchvatu a čtí síru na jakési “nepřátele„,jež za vše mohou a oni slibují a prohlašují a vyhlašují to,čemu nikdo nevěří a nikdy by ani věřit nemohl.Při tom pohledu vyvstává ve mne jediné slovo.
Civilizace.
Slyšíte je všude a možná by vás ani nenapadlo,jak je staré.Velmi.
Při této myšlence se mi vnukla ještě vzpomínka.Ten­krát….…...

Kapitola 1.

….….…v  dobách po pádu Yummedy,kdy na zem dorazil Jummchdannen,z  ú­radku Eriova a přivedl něco,co by mohl kdosi nazvat pre-civilizací.Jakýsi řád a pořádek a samozřejmě tresty.Mnoho trestů.Pro to,čím tehdá byli lidé, to bylo absolutně nepochopitelné.Ale lidé si zvyknou na všechno.
Zajímavější to bylo tehdy,když mezi lidstvo přišel vyslanec jiného lidstva.
Byl oblečen v  samet a mluvil v  zájmu jiných.Měl na sobě věci,jež nepotřeboval a měl je jen proto,jak vypadaly.Celé hordy se divily,když viděli oblečení pohodlné,jež nečiní nepříjemnosti,jež tehdy brali všichni za vždypřítomné a nepopiratelné a jež si jejich nositel odmítl zamazat blátem na uvítanou,jako se tenkrát činilo,protože chtěl být čist.
A  tak se zrodila móda a pojetí špinavosti.

Kapitola 2.

A  poté počali lidé naslouchati jeho slovům a snažili se je pochopit.Mluvil o  městech….…...a oni nechápali.A  tak počal vysvětlovat,že města jsou sdružení domů,za ohradou či hradbou z  kamene,chráněno tak před divokou zvěří.
“A  proč?" zeptal se pojednou kdosi,ale pak rychle zmlkl,neboť nebylo obvyklo,aby se v  těchto dobách někdo takto ptal.
A  na tuto otázku normálně odpověděl onen muž v  blankitném.A  toto byla reakce,jež lidé nečekali,jež jim byla naprosto cizí.A  tak se stalo,že otázka
„A  proč“,královna otázek,tato Císařovna,Alma Mater,všech filsofů na zem přišla z  bahnem zalepených úst muže,jež byl tak neinteligentní,že někdy zapomínal i  dýchat.

Kapitola 3.

A  tak se stalo že za tímto člověkem,jež odešel přišli i  jiní.A  každý mluvil o  něčem,co nazývali civilizací.A  o­ni,jež žili v  blátě a sotva vystavěli cosi,co se mohlo zvát ruinou,měli rozumět pojmům politika,intrika a dědičnost,práva a prostředky.Ale lidé jsou schopni pochopit mnohé,ikdyž mají na rukou krev a bahno.A  brzy se již začali sdružovat a organizovat,což se nezdálo Pánům, jimž země tehdá patřila.A  již počali pátrat,muži mnoha nožů,po tom,z  jakého důvodu lidé takto činí.A  hledali a ptali se a lidé nevěděli,proč by říci neměli a oni řekli.A  tak nalezli tedy oni,jež tehdy určovali svět,ty jež přišli odjinud a mnoho jich pobili.A  tehdy,na smrtelných ložích raněných a zmrzačených se zrodilo svědomí a lidská morálka na naší Zemi.

Kapitola 4.

A  tak přicházeli lidé k  jiným lidem zdaleka.A  tehdá se lidé dozvěděli dávnou pravdu.Že země do těchto míst nepatří,v  dávných dobách jich bylo osm a byli jinde.A  ona země,z  níž přicházeli oni k  nám,byla osmá.A  na ní bylo též lidstvo,jako zde,ale mnohem jiné a vykládali tedy,již potají,poté co naučili lid význam tohoto slova,jak tvořily státy a okresy a senatoriáty a primogenituriáty a mnohé další,o  tom vyprávěli potají lidé jiným lidem v  dobách před druhým příchodem ohně.Neb….…..

Kapitola 5.

….….…..ze zmatených vyprávění zachovalích v  paměti skal na okraji světa, jež byly prastaré v  dobách,kdy kráčeli ještě tací,kdo znali oblohu bez bělostného pohledu měsíce,se dozvěděli o  tom,že zdejší lidé mívali něco co oni,daleko za veškerými hranicemi,nikdy nepoznali.Nazývali to ohněm.A  ze starých příběhů zjistili,že se v  mnohém podobal tekutému blesku,jež v  svých končinách znali zcela běžně.A  tak,po dlouhém přemítání,před­stavili světu jejich verzi ohně a navždy jej zapsali do paměti lidstva.A  toto lidé měli získat,kdyby prohlásili věrnost svým Pánům z  dalekých končin.A  lidé, mnoho z  nich,se odvrátilo od příchozích bratranců,neb věřili v  návrat dob Gawdoriyů.A  pánové v  zbroji přikázali hon na ony „jiné“,jež pošpiňují čest a vládu Pánů.A  lidé,strachu­jíce,že znovu přijdou o  oheň,skutečně zrazovali,
jak to lidé činí od těch dob,neb tehdy se zrodila zrada.

Kapitola 6.

A  zrazováni byli mnozí a přesto přicházeli další a další,znovu a opět.
A  mnohé bezcenné perly byly pohozeny k  nohám oněch Jidášů a přesto oni znovu a znovu přicházeli a lidé si to nedokázali vysvětlit.Trvalo to celá staletí.

Kapitola 7.

Mezi těmi,jež po mnohých dnech (v  smyslu biblickém) přišli,byl i  muž z  toho jiného světa,jež nepřišel kázat.Přišel za jistým mužem a požádal o  ruku jeho dcery a onen otec,překvapen nad tím,že cosi takového se po něm žádá
,a souhlasil.A  když to takto učinil jeden,počali to činit i  další a tento zvyk se rozséval po Zemi jako mor.Onen příchozí žil dlouhé roky na této Zemi,než poprvé mohl promluvit.A  prom­luvil ne jako příchozí jež je v  místech,jež nezná,ale jako ten,jež zval Zemi svým domovem.A  prom­louval o  civilizaci takovými slovy,že prvně za celý svět,dojal mnoho lidu k  slzám a z  nich pak povstalo první moře,jež země znala,matka všech moří.

Kapitola 8.

A  poté,co ono moře,nazvané Sierrovo jménem muže,jež je stvořil,se sklidnilo,promluvil Sierr ještě jednou.A  tentokrát strhl všechny z  lidu země.
A  když již chtěli se vyřítit po dalekých polích této země,tu je utišil Sierr pohybem ruky.A  řekl,že se musí učinit jiné věci.A  tak se lid sklidnil a naslouchal.A  Sierr vylíčil to,co již dávno bylo vymyšleno na Osmé Zemi.
A  stalo se.

Kapitola 9.

Mnoho vody proteklo a mnoho se stalo a lidé,nejprve menšími revoltami a většími ústupky dokázali,by si mohli z  části vládnout sami.A  bylo země rozdělena na čtytři Etnarcháty,z  nichž jeden byl v  rukou člověka a tři v  rukou jiných.A  v tomto jednom,kde přesto jiní,bez titulatury,vládli mocně a dlouze,se zrodilo cítění k  své zemi a patriotismus zapustil své kořeny právě zde,zasazen Osmou Zemí.

Kapitola 10.

A  mnoho práv již měli Etnarchové a brzy se stalo,že jiní v  jejich državách již nebyli pány a nevraždili pro zábavu a za peníze,ale jen když museli.A  tak se stalo,že mnohé další území se dostalo,díky úplatkům k  nohám oficírů oblastních v  dalších Etnarchátech,bez Etnarchů,pod vládu Etnarchátu s  Etnarchou.A korumpoval mnohé onen svatý muž,jež se zoval Osrtul I.,syn Sierrův.

Kapitola 11.

A  v tom,po vládě pouhých čtyřset a něco tisíc dráh slunce,že Osrtul I.,
velký Úplatkář a otec této tak zlidovělé vlastnosti,zem­řel.A  jeho místo,v  souladu s  dávnými legendami přivedenými prvními Mučedníky (jak se již nazývali jiní lidé,padlí za několik měděných pěněz,v  dobách,kdy dějiny složily moc v  dlaně Sierrovy) zaujal jeho syn,jež se zoval Turgul.A  byl konec klidným dnům.

Kapitola 12.

Neb Turgul chtěl svobodu,svobodu o  níž mnohokráte slyšel děda svého básnit v  dobách,kdy již byl příliš stár,než by se mohl pohybovat a mluvit k  lidem,v  dobách,kdy již byl mrtev,protože on žil jen tehdy,když mohl uchvacovat svými slovy.A  toto si nahrazoval starými bájemi ze své první domoviny a mezi mnohými z  věcí,o  nichž nahlas přemítal,mluvil k  sobě i  o svobodě a toto náhodou zaslechl syn jeho syna.A  jelikož i  k sobě mluvil Sierr v  tónu,v  němž se zrcadlil odlesk starých dob,kdy ještě jásali nad každým jeho vzdechem statisíce,tak dokázal svého vnuka nechtěně uchvátit a vyvolat v  něm lásku ke svobodě,která neměra příměru tehdy,ani dnes.

Kapitola 13.

A  tak se tedy dostal k  stolci Etnarchšskému muž,jež miloval to,co na celé zemi nikdo neznal a ani nikdy nebylo.Snílek,o němž by bylo příhodno říci, že se vrátil znovu na svět v  podobě druhého Ludvíka Bavorského.
Stalo se tedy,že vyvolal svobodu a co následovalo,byla válka.Válka,jež podle plánu Sierrova i  mnoha dalších z  Osmé Země měla vypuknout až o  mnohé pokolení později,byla počata ihned.A  co pán nechtěl,oni,jež to nečekali a jež vládli Zemi po celé doby,padali jako mouchy před ohromnou masou lidu.A  tak se stalo,že v  době,kdy byl poskoky Vnějších vládců,jak se jim říkalo slovy Sierrovými,Etnarcha Turgul zákěřně otráven,již dvě třetiny země náležely lidem.A  tak se stalo,že nastoupil Diyaba.

Kapitola 14.

Diyaba byl synem Turgulovým s  ženou z  kmene z  tak vzdálených končin naší země,že se vyprávělo,že zdejší lidé zde žili tak,jak žili povždy a nikdy nepoznali Gawdoriyu,ani jeho oheň.A  ona žena,jež sama neměla jméno byla již před mnohými lety „odklizena“ zpět na území svého lidu,neb bylo obecně známo,jak lidé zbylé země nenáviděli lid,jež nikdy netrpěl.
Diyaba věděl,že lidé se brzy dozví o  jeho původu,proto je třeba ozdobit svou hlavu vavřínem vítězství ještě předtím,aby se stal samozřejmým, nepostradatel­ným,nezpochyb­nitelným.A  spo­lu s  nesčetnými vojáky,jež pojednou počali přicházet místo mudrců a proroků a spolu s  lidmi světa porazil Diyaba vnější vládce a byl do roka korunován Tetrarchou Země.
A  porážka to byla tak strašlivá,že se nikdy Vnější Vládci nerozhodli,aby se navrátili,neb cesta Salorova je obtížná a další porážka by byla navěky poslední,neb pojednou by povstaly všechny nespočetné národy,jimž vládli, mnohdy pouze strachem,a jejich říše,budovaná nevyčíslitelné věky,by se rozpadla,jako kosti generála Jummchdannena,jež se sám odpravil zlatým zpodobněním tváře svého děda,jež před mnohými roky zničil v  pořadí třetí ze Zemí.

Kapitola 15.

Diyaba tedy zasedl na stolci pána všeho lidstva.A  počal budovat to,co oni, jež přišli z  Osmé Země,nazývali civilizací.A  přes mnohé vzpoury,jež věčně nespokojení lidé vyhlašovali a přes nesčetné obtíže,končící Diyabovým nejhorší zločinem,o  kterém na zemi nikdo neví,dokázal se udržet a s  ním přežila i  křehká civilizace.Neb se lidé nechali opojit sladkými řečemi o  Osmé Zemi a jejímu štěstí,a civilizace skutečně nastala.A  to,že samí její základ byl lživý,jak to již brzy Diyaba zjistil,to nikdy nevadilo.Ne válkám ani moru ani smrti či genocidě.Sladká civilizace.
Diyaba zemřel po jednom tisíc tisíců,jedenácti desítek stů a dvaadvaceti letech,cizí rukou,jako mnohý.A  Druhá Doba Bolesti mohla začít.Ale to je jiný příběh.„.

Zvláštní hlas se prodírá do mé hlavy a já,ať se snažím,jak se snažím nechápu.

“To mě nezajímá,synu­.Vyprávění musí být.Ale pro dnešek ti dám pokoj.".

A  celí den pak bylo ticho.


 Přidat komentář 




› Online 7


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2022 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14763
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6411
autorů: 864