Nokturno.net / tvorba / dílko

Šťastný člověk

Bylo horké odpoledne a to vzbudilo Sultána Abdula al-Amina al-Sufaida z  jeho dlouhého spánku.
Pohlédl na zeď a zjistil,že na ní je ještě trochu krve ze včerejší popravy.Oznámí to sluhům.
Pohlédl pak na pozlacené stránky knihy,jež byla ponechána na zemi,pootevře­ná.Byli to nejnovější verše básníka Ibn Charúje a věnované přímo jemu.Musí mu přidělit nějaké město.
Sultán pojedl hrozny,největ­ší,které kdy viděl a jež zde vždy byli.Pak se otočil a uzřel zvláštní pokrm, jež sem jistě zanesl nový kuchař z  daleké Sibiře.Zasedl a počal jíst.

Doktor vypil poslední zbytek kávy z  automatu.Pak šel naposledy zkontrolovat pacienty,protože mu končila služba.Další mina rozbila okno a tak hromadu střepů už instinktivně přeskočil.
Kolem něj šel doktor,který nastupoval službu a který si vždycky uplivl,když uviděl korejce.
Nikdy neměl v  lásce rasisty.Mohli by jste říct že je to rasistorasista­.V  tom případě neměl moc v  lásce ani sám sebe,ale to mu nijak nevadilo.Když prohlédl všechny pacienty,došel na izolaci.Byl tu jenom jeden a měli ho převést zítra.Seděl ve své cele a jedl papír.

Snil svůj věčný sen o  Bagdádském chalífátu.A  byl štastný.Můžete to o  sobě také říct?