Nokturno.net / tvorba / dílko

Mít už toho dost

Karel,jež byl Josef,toho už měl dost.Nejprve mu vysadilo auto na Konigsritterber­gstrasse a on musel poslouchat projev oblastních nacistů.To by ještě nebylo nejhorší,kdyby si ho protestující bavoři nespletli s  jejich členem a nezačali po něm házet vajíčka ve tvaru uragánu nebo oregána (stát unie od roku 1859,hlavní město Salem,rozloha 251  419 km2(nebo to byl Oregon?)) a on musel utíkat s  hakenkrojchochy­.Dva dny trčel v  jejich bunkru a musel si vyslechnout vášnivé debaty na téma Musoliny,Hitler,
Jamamoto a byl svědkem řežby dvou slovenských a dvou maďarských nacistů.Když se konečně dostal ven,zmlátila ho ultralevice v  čele s  Neznámým Stalinistou z  Alexandrovsk-Sachalinskije­.Jedinou útěchou,kromě toho že mu zlomily jen tři žebra,bylo,že ho pohodily do palmy,jež byla ve skutečnosti pánský klub s  výhledem,takže mohl při konzumaci Nefalšovaného Ruského Rumu z  Portugalska sledovat,jak se Trockijové třískají s  Nacionálsoci­alisty.Když mu ale donesl číšník,jež byl z  jedné strany čech a z  druhé čínský komorník posledního čínského císaře (a tedy by jste mohli jen doufat,že na vás otočí své české a nikoliv čínské popředí, (tedy pokuď nejste číňan),jinak by po váz vyžadoval tvrdě vyžadoval Jüany a těmi si mnoho čechů kapsy a kamenolomy zrovna nevyšívá) účet,tak doufal že ho sleduje jeho starý známý,René Dobrý,Baron z  Guise 1417–1480,jehož rivalem byl Karel I. od roku 1444  do roku neznámého,který ho často sledoval a mnohokrát za něj zaplatit přímo nebudhistickou útratu (Karel,jež byl Josef byl konvertita) (ale často ne,a to bylo potom splátek!), ale dnes jako na potvoru nebyl k  vidění (asi se věnoval své zálibě-natírání vnitřností ryb nepromokavou zelenomodrou barvou,jež se získávala v  Afghánistánu z  vajec tanků,které tu zanechali Sověti) a to se těď zrovna nehodilo,protože cifra,kterou mu načmáral číšník,byla vyšší než Japonská Pagoda v  mozku umírajícího spisovatele.Chtěl se o  cenu dohadovat,ale viděl před sebou šikmé oči a dlouhý knír a barvu kůže,která by byla u  našince nezdravá a měl jasno-s  číňanem se česky nedomluvíš,i  kdyby v  Paraguay padala z  nebe Argentina zabalená ve vytrhaných stránkách 290  a 301  z  Chaplinovy Autobiografie z  jejího slovenského vydání (vyšlo vo vydavaťelstve Tatran,Bratislava 1989  ako 4640. publikácia,cena 44  Kčs ISBN 80–222–0095–6­).A  tak,chtě nechtě,musel vytáhnout peněženku,jež nosil přivázanou na šňůre k  holeni,jelikož měl strach z  kapes a vyplatit Jüany
,jež si doma vyrobil na kopírce (než to číňan zjistí,budu za horama) a rychle odejít,kdyby se na peníze podívala Čecháčská půlka,která byla jistě stejně vytentotovaná jako Karel,jež byl Josef.
Když vyšel na ulici (neboť lokál měl dvoje dveře,jedny doprostřed lesa,tak jedny doprostřed města,ať si Racionalisté ječí ve svých přízračných kobkách v  centru ještě nepopsané bájné říše Maorů na osmém kontinentu, mě je to jedno,já jdu na oběd),málem ho přejel taxík.Pak druhý a třetí.
Taxíky na něj měli spadeno od té doby,co se nechal vyfotit s  Faraónem Denem z  první dynastie v  Egyptu,který,jak známo,na auta taxislužeb pořádal rozsáhlé pogromy.
A  jelikož se mu nechtělo pěšky,měl jen jednu možnost.Počal skákat po hlavě a vyvolávat Bafometa.A  za chvíli tu již byla Rikša.(Obyvatelé města, jež nebudu graficky specifikovat,aby mě rozvášnění Ašané neumlátili hřebeny a kostkami cukru,si to takhle popletli,protože mermomocí chtěli mít své vlastní rikšy,a nechtělo se jim čekat na zkušení Indy).Nasedl a již se rozjeli/běželi (protože v  téhle rikše zákazník běhá spolu s  tahačem).Za deset minut byl u  sebe doma.Překročil mrtvou domácí,kterou zabil její muž před dvaceti lety,ale něják se jí nechtělo hnít a nikdo se neměl k  tomu,aby ji odnesl a tak tu vesele ležela na podlaze a bylo to už tak přirozené,že by si nájemci bez toho svět nedokázali představit.
V  předsíni měl krabice.Krabice z  kartónu,dřeva a škvarku,plné kartónu,
dřeva a škvarků,které mu sem neustále vozil šílený bratr jeho manželky,
kterého za války omylem odsunuly ze sudet (už ani sám nevěděl jestli němci,nebo čecho-slováci),protože se jmenoval Němec (zde vidíte,jak byl z  toho blbý),ačkoliv to byl čech jak Alhambra.Jeho otec prodával za první republiky šunkové salámy zapečené v  holínkách spolu s  nočními hodinami (na nichž byla permanentní noc a na nichž člověk mohl rozpoznat čas jen pod světlem plynové lampy na Václavské Náměstí a v  Kolumbii (prodavač míval kolumbijskou známost a když ho pustila k  vodě,celé hodiny házíval bible do krbu,než si našel novou zálibu,prodej šunkových salámů)) před budovou parlamentu a znal se osobně s  mnoha senátory.Jeho děd zase skládal oslavné básně na císaře pána a když zemřel (císař pán),pokusila se o  něj mrtvice a stará Blažková ze čtvrtého patra (obě odehnal koštětem).
Jeho praděd zase donášel na Čechy v  mezinárodní lize motocyklistů.
A  tak bylo jasno,že odsun nebyl na místě.Ale říkejte to generálu Von Dort und Dort (nebo ----ov či ----ov).
A  protože to v  hlavě neměl úplně v  pořádku,donášel krabice (a na krabice) denně,protože to byla jeho jediná radost v  životě.
A  Karel,jež byl Josef,se musel neustále prodírat stohy a věžemi a silnicemi krabic,a neustále jej pokutoval policista,kterého bratr jeho ženy omylem přibalil.
Když se konečně prodral do kuchyně,jež byla pod veřejnými záchodky, překvapila ho divná vůně.Poté se o  ni ale přestal starat,protože uviděl,že na židly je jeho kabát.Hrozný kabát.Strašný kabát.Kabát z  Vladivostoku­.Kabát, před nímž prchali Judští králové,kabát,z  ně­hož se zbláznil Nabukadnezar II., kabát,jež anektoval Království Kašgárie zpět k  Číně (hovado!),kabát,jež šišlal a byl na to hrdý,kabát jež neplatil výživné a jež řval v  pozdních nočních hodinách,kabát,kte­rý uškrtil mlékaře,kabát,který bral narkotika a anabolika a --------------ika,kabát,který nabádal Ikara,aby se vybodnul na otcova varování,kabát,kte­rý byl rád nošem Hitlerem.A  nyní se rozvaluje tady na jeho židle z  vepřivoce a vepřů.Na jeho parádní židli,pro něž si musel dojet až do Republiky Rif.A  nyní na něj šahá svými umaštěnými knoflíky, které žmoulal v  ústech Salazar (byla to jeho jediná radost (strašlivě se podobal bratru ženy Karla,jež byl Josef,takže ho druze jmenovaný často považoval za bratra své ženy),kromě neposlopuchání Frankových upřímných rad),ten prokletý,provšivený kabát,jež nikdy nezahříval ani jednoho slušného spisovatele (a Karel,jež byl Josef literaturu miloval,měl s  ní léta poměr).Karel,jež byl Josef by ho nejraději shodil,ale nemohl se ho dotknout,protože kabát ho už léta tajně v  noci mučil.A  ikdyž byl každé ráno zakrvácený jako otec jistého českého poslance ve své práci jako mlátička, stejně by mu nikdo nevěřil.A  tak si nestěžoval,raději sledoval,jak kolem okna proplouvá přízračná kráva,jež se kdysi utopila ve třetím patře a poslouchal křížovky.Ano,četli jste zprávně,poslou­chal,protože Karel,jež byl Josef,na rozdíl od mnohých jiných křížovky neluštil,ale poslouchal je,protože on jediný je dokázal slyšet,jejich zpěvy a žalmy a proroctví a on jediný je mohl zapsat.Jistě by se mu vysmáli,kdyby to věděli,ale až přijde Velká Tužka,jež Všechno ví,jak předpovídá dávná legenda lidu mnoha políček,tak uvidíme, kdo se bude smát!
A  teď byl ten kabát zase tady a to se nemohlo trpět.Karel,jež byl Josef otevřel skříň a vyndal z  ní dvacetihlavou stonožku,jež dostal na Sumatře a rozhodl se s  ní kabát smést.Ale když se zrovna napřahoval,přišla mu do rány manželka.A  jelikož neměl Karel,jež byl Josef klouby,ale pružiny,tak už nemohl nic dělat a jen v  duchu počítat,kolik ho bude stát zubař.A  věren Holzmannově odkazu,manželčin dentální profil rázně pozměnil.
Když ji našel(neboť odlétla do pokoje,kde uschovávali vešekeré pokuty, vstupenky,jízdenky a účty celého města a to bylo teda hodně papíru,ale hledal po červené stopě a našel (i  s brožovaným vydáním Marxe a Engelse,kterou se hned rozhodl zužitkovat na toaletě,neboť chyběl papír (onen určitý))),odběhl do jediné skříně,kterou v  bytě meli a z  ní vytáhl maketu Monroeovy doktríny a přiložil ji manželce k  nosu,jako někdo přikládá kýchací sůl,nebo kokain,nebo Melbourne.Po chvíli se probudila a hned začala mluvit srbsky.To se jí stával vždycky,když do něčeho vrazila (nebo ono do ní),takže kdykoliv jela tramvají,bylo sylšet:
„Gde ste godine prověli dópust?Šta ste sve radili?“.
Naštěstí ji to za chvíli přešlo,protože její muž,ač s  ní žil už tolik let,neuměl srbsky ani slovo.
U  večeře se o  tomto malicherném incidentu nemluvilo.
A  teď toho měl už dost.Baobab s  dušenou Kubánskou vlajkou,který tak často vařila,měl dnes chuť mohykána v  celofánu a on měl před Indiány respekt.Kromě toho mu strohost Kubánské standarty už začínala lézt tělesnými funkcemi (a taková,několik desetiletí trvající diktatura je přímo mor na prostatu).A  tak nechal kabát,krabice­,bratra manželky,jehož jméno neznal (a kterému při odchodu jednu vrazil),pokuty­,vstupenky,jíz­denky,účty ,kartony,dřevo­,škvarky,židly z  vepřivoce a vepřů,křížovky a Technecium (jímž měli vycpané všechny zdi a všechnu majonézu) a odešel na Národní Výbor,kde is vyřídil rozvod.Rozhodl se poslechnout bibli a dát se na tesařinu.