Nokturno.net / tvorba / dílko

William,King of Summer Street-The Vazal of the Tenno of the Light People
Willém,Král Summer Street-Vazal Tenna Lidu Světla

Palác byl pochmurný a voněl jako prasklá skořápka.Willém seděl ve svém vazalském trůně a díval se na zbytky vitráže u  stropu korunního sálu paláce.„Jaké to tu mohlo být?“, přemýšlel o  dobách,kdy ješte Summer Street bylo nezávislým královstvím bojujícím za svou nezávislost a proti včlenění do Tennovi říše,tehdy na počátku věků.Byl Willém XXIII.,86. král Summer street panující už 267  let, od roku 1499  podle Křesťanského kalendáře lidského rodu.
V  dobách Wiléma V.,posledního nezávislého krále Summer Street,byl tenhle palác perlou celého Multiversa.Všechny ty sochy a plastiky,obra­zy,perly,lustry a-hlavně vitráže,to všechno jim vzali.Ale to je už pár milionů let zpátky a všechno už to dávno rozprodali do Aukčního Sálu v  Antarktidě na XIII. Zemi,tam kde nyní vládne Velká Zima.
Říše Tennů jsou obě ve stagnaci.Už pár tisíc let.Je zajímavé že obě říše jsou současně na vzestupu a současně i  upadají.
To ale Willéma nezajímalo.Sám se staral o  to,aby využil možnosti posílit svoji nezávislost,dokuď vládne slabý Hiedoshi III.Věděl že slabošský Tenno se nebude starat o  posílení Summer Street,které leželo na samé periferii říše, hned před Käo,vazalskou zemí kaňónů,která se do Říše vůbec nehodí,protože tu nežijí skoro žádní členi Lidu Světla.
Každou chvíli měl přijít jeho vazal,Adolf Lord Sheterleyburrou­gh.Znával jeho otce,ještě před Solnou válkou.
Se skřípáním se otevřely dveře.Byl to dlouhovousatý,ale celkem mladý a dost malý muž.
„Mám ho pane.Tedy skoro.“ řekl po chvíli.To „ono“ byl podpis umírajícího Yen Suna,majitele Továren na Světlo,nejlukra­tivnějšího podniku v  celé Říši.Věděl,že když dostane ji,už se mu nikdo nebude moct postavit v  jeho snahách.Se Summer street měl velké plány.
„Pozval jste Sira Van Chapela?“.
„Kterého pane?“.
„Toho bez hlavy.“.
„Ano,pane.Přijde v  pět.“.
„To je dobře….….“.

Na druhém konci Města Heraldick právě probíhalo lynčování.Jeden muž stoupl na červenou dlaždicy a to zde bylo velmi zlé.Kolem krku mu dali oprátku a koněm vytáhly na strom.A  byl zavěšený dvacet minut,ale vůbec neumíral.A  měl opravdu nezaujatý výraz.

Willém čekal už dvanáct minut.Nebylo obvyklé,aby se Sir Van Chapel opozdil o  déle než pět minut.Hodiny ze dřeva odtikávali osm hodin,sto devadesát tři minut,dvě stě padesát devět vteřin.
Sir Van Chapel byl průměrně vysoký muž,naprosto zdravého zevření,na němž nebylo divného nic až na to,že neměl hlavu.Jeho odporný hlas zněl:„Přál jste si se mnou promluvit?“.
„Ano,ano chtěl.“ řekl Willém s  mírnou slohovou kostrbatostí vzhledem k  položené otázce.„Jste osobní lékař Lorda Yen Suna.Zajímal by mě jeho….….….zdravotní stav.“.
„To nejste jediný.“.
„Počkejte….…co tím myslíte?“.
„Já ho už tři dny neviděl.“.
Pak se zvedl a odešel a Willém zůstal v  pokoji sám.

Unikl.Bylo to o  fous.Heraldick nebyl zrovna dobrá volba.
Teď by rád vyzkoušel Summer Street.

Willém zrovna seděl u  okna,když zahlédl,jak naštvaný dav nesl člověka přivázaného ke kůlu.Nejdřív tomu nevěnoval pozornost,ale poté zjistil,že to je Yen Sun.Vyběhl ven a snažil se dav zastavit,ale jen přes něj přešel.
Když se po půlhodině probudil,stál nad ním jeho burzovní makléř.Pomalu vstal.Poté se zeptal,kam onen dav mířil.
„Na Sever,pane.“ odpověděl jeho finanční poddaný.
„Ale tam je Skála!“ uvědomil si s  hrůzou.
Otočil se a popadl svého makléře než by ten měl čas jej nějak zastavil.

Skála byla nejkrajnějším bodem říše,kde obyčejně nikdo nežil.Šlo o  velkou skálu vytesanou do tvaru lidské ruky s  šesti prsty.Bylo v  ní mnoho oken.Obvykle tu nikdo nebyl,ale občas zde byl někdo obětován.

Willém dorazil s  burzovním makléřem ke Skále celý uřícený.
„P-pane….…“ vydal ze sebe makléř,„P-proč jste sem prostě neposlal své stráže?“.
„Všichni mají dovolenou.“ řekl Willém a proklínal množstevní slevy.„Musíme tam osobně.“.
Proplížili se kolem nedbalé,heroinem omámené stráže a vystoupali po vlhkých,drolících se schodech nahoru.
Pochodně byly rozleptané a už skoro nesvítily.Po chvíli došli k  okovaným dveřím a Willém je odemkl sponkou do vlasů,jež dostal od makléře.Byl to zvláštní člověk.Otevřel a ustrnul.Yen Sun byl připevněn na šedivý strom,jež zde rostl z  kamene,v  mís­tnosti bez oken a se silnou střechou.Kolem stromu bylo 15  lidí více-méně normálních(jakkoli může být rozzuřený dav normální) a dva v  černých kutnách s  pekáči na hlavách.Willém se počal plížit,ale rozšlápl krysí lebku a byl objeven davem.Jeden ze dvou „kněží“ ho trefil po hlavě svícnem a připevnil ke stromu.A  tak tam na stromě byly přivázáni dva,Willém a Yen Sun.A  tady se také Willém dozvěděl proč se Yen Sun choval tak jak se choval.„Jsem smrtelně nemocen a chci si ještě trochu užít.“.Willém pochopil,že finanční dominance je pro zdravý rozum velmi škodlivá.
A  v tom k  nim přistoupili kněží a vytáhli každý jednu škrabku na brambory a jednu pantofly.Ale dříve než se něco mohlo stát se něco stalo.Makléř,který se schovával u  dveří najednou zbělal a ozbrojen svým koženým kufrem vyrazil vpřed.A  po chvíli bylo po davu i  po kněžích.Šlo očividně o  přirozený impuls člověka,kterému hrozí,že přijde o  lehkou výdělečnou možnost.Yen Sun a Willém byly po chvíli odvázáni.
„Tedy“ řekl Willém na Yen Sunovu adresu,„pokuď je váš stav tak vážný,jistě jste už rozhodl o  dědictví.“.
„Abych pravdu řekl,až doteď jsem neměl ponětí,ale nyní…...“,řekl Yen Sun a během dvou minut Willémova burzovního makléře adopotval.Tak skončila další pro Willéma slibně vyhlížející finančně-investiční možnost krachem.
Ale alespoň bude mít nejbohatšího makléře v  celé říši.