Nokturno.net / tvorba / dílko

O  Řece jež vane mezi světy

Khamutef byl již stár a byl tedy rád,že to přišlo.Sloužil u  králů Obou zemí Egyptských a byl jediným otrokem,jež přežil vladaře,jimž sloužil,až teď.
Jelikož si vážil krále Kaa více než jiných,rozhodl se,že půjde s  ním na smrt.
A  tak stál před popravčím a čekal na smrt.A  popravčí se rozmáchl….…a trefil se.

A  Khamutef stál nad vlastním mrtvým tělem a za ním byl slyšet vítr a on se ohlédl a uviděl řeku,jež tekla skrze celou pláň.A  šel za řekou.A  přešel přes celou zemi a naskočil na dřevěný vor,jež tam plul bez posádky.

A  plul skrze řeku a plul a plul a kolem něj byly světy,živé i  mrtvé,Bohové i  lidé,ale nikdo jej neviděl.Brzy slyšel rychlé šplouchnutí.A  tu přistál a uviděl,že o  kus dále seděl vyšňořený muž,se žlutou maskou ve tvaru měsíčního srpu přes tři čtvrtiny tváře.Byl oblečen v  kombinaci červené,žluté a bílé a měl na rukou elegantní rukavice a vycházkovou hůl.(Bylo vidět,že se zrovna posadil).Ale to Khamutef neznal.Pro něj to nebyl člověk.A  měl pravdu.

Muž seděl a díval se po řece a tu se otočil a uviděl Khamutefa a byl překvapen a Khamutefovi to nepřipadalo divné,protože nevěděl,že se něco takového ještě nikdy nestalo.Pak muž pobídl Khamutefa,aby přisedl.

Khamutef seděl vedle muže dlohuo a onen muž po dlouhé chvíli promluvil:
„Co si představujete­….….pod pojmem věčný?“.

Khamutef neví a pak řekne:
„To,co je navěky?“.
„A  co je navěky?“ zeptal se muž.
A  Khamutef řekl:
„Slunce.“.
„Slunce žije,ale zemře a zemře po době poměrně krátké,ovšem ve Vašich letech je to více,než si dokážete plošně představit.Dá­le?“.
„Duše?“
„Ta je stará,ale staré není věčné.Dále?“.
„Poté….….nic.“ řekl Khamutef,jelikož neměl moc velkou představivost.
„Ale ano.Podívejte se.Vidíte to,co plave v  té řece?“.
A  Khamutef viděl,jak v  řece plave kus železa.
„Železo…...“ řekl prostě.
„Ano.“ řekl podivný muž,přitáhl si železo holí a vytáhl jej.Železo bylo ve tvaru tak divném,že nešlo ani vzdáleně popsat.Byly na něm tři slova:
„Thrsdngho Wdhtr Wwhw“.„Jsem-Byl Jsem-Budu.“ překládal podivný muž
.
„Muž,jež znal zde psal.Neb věděl.Žil,zemřel a věděl že znovu Bude,protože Vše co kdy bylo bude znovu.I  vy zemřete za Kaa a bude Bůh,jež ponese jméno téměř stejné s  vaším.“ domluvil muž a odešel.A  Khamutef zůstal u  řeky a díval se.A  když se po(jak se mu zdálo) pouhé chvilce ohlédl,uviděl sebe,jak se blíží na voru a jak se muž v  masce vrátil a postavil se za Khamutefa a vyčkával.A  Kha­mutef,v  čiré panice sám před sebou pojednou skočil do řeky s  velkým šplouchnutím.

A  tu přistál a uviděl,že o  kus dále seděl vyšňořený muž,se žlutou maskou ve tvaru….….…..