09.04.07 | David Kartaš, @, další tvorba | 1859 x | vypínač
Dva Bratři
Bylo to ráno před Velkou Bouří.Toho dne v domě nebylo nikoho,než jedva.
Člověk by nepoznal,kdo je z nich kdo,neb byli od zrození (ale to užje dávno) totožní.A aby se od sebe sami rozeznali ,jeden z nich sistříhal vlasy,zatímco druhý ne.Byli to bratři.Žili zde,v tomto činžovnímdomě už deset let.A nehádali by jste jim více než třicet.Nikdo ze spolunájemníků s nimi nikdy neměli problémy,ale ani je prakticky neznali.Většinou seděli v svém bytě.Z toho bytu se nicnelynulo.Z ostatních bylo slyšet hádkyi usmiřování,televizory i rádia,rozbíjení nádobí o hlavyspolunájemníků,či neartikulované výkřiky nevyrovnanějších obyvatel.Alez toho bytu nic.
Vůbec nic.Jenom stará paní Van Herzelová,která vždy brzo ráno vodila svýchdvacet pudlů na procházku,vídávala jednoho z bratrů,jak se vrací do bytus nepříliš zatíženou nákupní taškou.Pozdravil ji a vešel dovnitř.
Ve skutečnosti nikdo nevěděl,že to jsou bratři,až když je před třemi letyuviděli oba najednou,když začala hořet u starého Gördenna rohožka.Jedenvyšel ven a jedním máchnutím ruky,vysoko nad ním,jej uhasil.Na tom by nebylo nictak mimořádného (alespoň pro tenhle dům,ve dvacátých letech se tu skrýval SvatýGrál a ve třicátých Al Capone a loni se tu měnily trubky)
,ale nová nájemnice,která ještě nevěděla,jak to chodí,zaječelaz plných plic, jakoby zjistila,že jí milenec upláchl s jejím manželema dobrou půlkou jejího konta.Tu vystrčil z dveří hlavu druhý bratr a ta stará pověst byla konečně potvrzena.
Oba bratři seděli každé ráno u stolu.Jeden bratr pil mléko,druhýrum.I to ráno.
První mléko zajídal rybami,druhý rum zajídal chlebem.Jako vždy.Všude byloticho a v jiné domácnosti by byl slyšet chod kapesních hodinek na dněskříně v sousedním pokoji.Tady ale žádné hodinky nebyli.
Nikdy spolu moc nemluvili.První z bratrů dojedl a zvedl se,protože měl kurs na druhém konci města.Otevřel dveře a na chodbě potkal paní Van Herzelovou,jež se právě vrátila z návštěvy u sestry.Pozdravil a zabouchl za sebou dveře.Po tom,co odešel,si Van Herzelová všimla,že z dveří něco spadlo.Byla to malá tabulka a měla co dělat,aby svým psům zabránila ji pozřít.Zvedla ji,ale nešla přečíst,protože na ní bylo tolik prachu,že ji asicelá ta léta považovali,jako pokračování šedých dveří.Oprášila ji rukávem apostavila ji do výklenku ve dveřích.
A pak si ji přečetla.Stálo na ní:
„Ahura Mazda & Angra Mainyu
Věční Bratři-zosobnění vesmíru
podléhající pouze Času.“.
momentka život sobota zoufalství .. horror realita pocity fantasy krev marnost cesta vztahy zklamání mládí beznaděj erotika antilistí pocit poezie emoce touha ... les tma vztah aa smutek podzim humor osud naděje strach příroda vyznání . zima voľný verš samota srdce sex povídka čas sen město deprese vzpomínka jen tak smrt žena přetvářka hrůza x haiku nenávist láska noc horor temnota svoboda bolest *
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2023 Skaven
komentářů: 14764
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6415
autorů: 864