Nokturno.net / tvorba / dílko

Dva Bratři

Bylo to ráno před Velkou Bouří.Toho dne v  domě nebylo nikoho,než jedva.
Člověk by nepoznal,kdo je z  nich kdo,neb byli od zrození (ale to užje dávno) totožní.A  aby se od sebe sami rozeznali ,jeden z  nich sistříhal vlasy,zatímco druhý ne.Byli to bratři.Žili zde,v  tomto činžovnímdomě už deset let.A  nehádali by jste jim více než třicet.Nikdo ze spolunájemníků s nimi nikdy neměli problémy,ale ani je prakticky neznali.Většinou seděli v svém bytě.Z  toho bytu se nicnelynulo.Z  os­tatních bylo slyšet hádkyi  usmiřování,te­levizory i  rádia,rozbíjení nádobí o  hlavyspolunájemníků,či neartikulované výkřiky nevyrovnanějších obyvatel.Alez  toho bytu nic.
Vůbec nic.Jenom stará paní Van Herzelová,která vždy brzo ráno vodila svýchdvacet pudlů na procházku,vídávala jednoho z  bratrů,jak se vrací do bytus  nepříliš zatíženou nákupní taškou.Pozdravil ji a vešel dovnitř.
Ve skutečnosti nikdo nevěděl,že to jsou bratři,až když je před třemi letyuviděli oba najednou,když začala hořet u  starého Gördenna rohožka.Jedenvyšel ven a jedním máchnutím ruky,vysoko nad ním,jej uhasil.Na tom by nebylo nictak mimořádného (alespoň pro tenhle dům,ve dvacátých letech se tu skrýval SvatýGrál a ve třicátých Al Capone a loni se tu měnily trubky)
,ale nová nájemnice,která ještě nevěděla,jak to chodí,zaječelaz  plných plic, jakoby zjistila,že jí milenec upláchl s  jejím manželema dobrou půlkou jejího konta.Tu vystrčil z  dveří hlavu druhý bratr a ta stará pověst byla konečně potvrzena.
Oba bratři seděli každé ráno u  stolu.Jeden bratr pil mléko,druhýrum.I  to ráno.
První mléko zajídal rybami,druhý rum zajídal chlebem.Jako vždy.Všude byloticho a v  jiné domácnosti by byl slyšet chod kapesních hodinek na dněskříně v  sousedním pokoji.Tady ale žádné hodinky nebyli.
Nikdy spolu moc nemluvili.První z  bratrů dojedl a zvedl se,protože měl kurs na druhém konci města.Otevřel dveře a na chodbě potkal paní Van Herzelovou,jež se právě vrátila z  návštěvy u  sestry.Pozdravil a zabouchl za sebou dveře.Po tom,co odešel,si Van Herzelová všimla,že z dveří něco spadlo.Byla to malá tabulka a měla co dělat,aby svým psům zabránila ji pozřít.Zvedla ji,ale nešla přečíst,protože na ní bylo tolik prachu,že ji asicelá ta léta považovali,jako pokračování šedých dveří.Oprášila ji rukávem apostavila ji do výklenku ve dveřích.
A  pak si ji přečetla.Stálo na ní:
„Ahura Mazda & Angra Mainyu
Věční Bratři-zosobnění vesmíru
podléhající pouze Času.“.