06.04.07 | David Kartaš, @, další tvorba | 2739 x | vypínač
Londýn
Prolog
Londýn už dávno nebyl Londýnem.Od Mongolské invaze roku 1614 se
jmenuje Löndün-Džandz.A jména Edward, John i Frederic se stala
zakázanými a místo nich užívali se Edu-khan,Jo-khan,Fhed-khen-ik.Poslední
patrioté s mocí padly 6.června(1.Ösubeje podle nového kalendáře)1915 podle
starého kalendáře,ale 301 podle novo-mongolského. Šlo o vládu
Britského prezidenta Herberta Henryho Asquitha.Nacházela se na území
Dartfordu.Dartfordská armáda sestávala z 89 sadistických
parchantů.Jen jediný z nich nebyl bývalí masový vrah.Po šest let republika
existovala,ale pak byl proti nim poslán 478.pluk.Jeho velitelem byl
Generál-poručík Özog Basagö,známý jako „Mameluk S Krvavou
sekerou,zakrvácenou lidmi“.Přezdívka sice dlouhá,ale výstižná.Roku
1912 na oslavu konce 3.století vyvraždil Co-Vä a Khan Lön. Dartfordské
pluky bojovali do posledního s totálním nasazením proti nepřeberné
přesile(89 proti 560) a každý zabil,i se smrtelným zraněním aspoň
30 vojáků (jakkoli to odporuje vší logice),ve jménu zachování britské
Británie a větší vážnosti prezidenta Asquitha,nevědíc,že ten si ocelí polechtal
vnitřní stranu svého podvěsku mozkového hodinu před příchodem Mongolsých
vojáků.Toto byl výsledek neutuchajícího patriotismu.
Kapitola I. Osvětlo
A vyšel toho dne Arcimbödus Man-khan z domu slohu
bezdomoveckého,zbitého ze zpráchnivělého dřeva a ohnutého
plechu.A ikdyž se bránil celým svým,opiem omámeným JÁ,pohlédl na
nebe.A opět se cítil hůř,pokuď se pocit nikdy nekončící salmonelózi mohl
nějkak zhoršit. Neboť po celém,odporném nebi se vznášely otřískané
rachotiny,velikosti auta,ve kterých se,jako kdysi v autech, mizerní,odporní
a nepodstatní lidé vydávali na cesty k dalšímu otročení.Neboť toto byl
následek něčeho,co by i nejtechničtěji perverzní Japonce přivedlo do
extáze.Osvětlo .Nepopsatelně odporný technický rozvoj.Začal roku 1987, když při
případu Bris-Khanských vražd bylo spáleno v podivném dieselovém motoru pět
těl,všechna náležící nejméně 70-ti letým lidem.Při pokusu odstranění těl se
motor najednou nebývalou silou rozjel.A od té doby se místo paliva
používají staří,a většinou mrtví lidé.
Kapitola II. Bä a Mözögëj
Arcimbödus nenáviděl lidi.A nenáviděl hlavně Britské
„Podmongolce“.Zapálené,národností Britské
„Mongoly“, kteří se chtěli za každou cenu svým moci pánům
zavděčit.A proto také při oné invazi z 1614 upustili of
křestanství a založili dualistický pohanský kult.Dvojbožství.Víra
v dva stejně zbytečné bohy.Bä a Mözögëj.Nic a všechno.Zde výňatek
z Bä-Mözögëjské Bible:„
Verš I. Ni skývy chleba pro křesťana
I kdož by se dal na zcestí a osud ho přivedl k hříchu
z nejvyšších,tím že bude sdílet přízeň s pohanským psem
křesťanským,ten bude po věčné věky odsouzen k mrznutí v Mözär-Üdagu
Bazäj,jež jest to,čemu pohaní říkají “Peklo„.
Verš XIII. Utrpení blahoslavené
Kdykoli jest k stání,že jeden z bratrského rodu Mongolů má
k vůli,že zabije,tak se stane i musí být za tuto vraždu,líp
bestiálnější než milosrdnou,po věčné časy odměněn a nikdy ni napomenut.
Verš XXXVIII. Vše co jest naše je Mongolské
To,co všechno patřilo kdysi nám musí být a bude navždy v rukou
Mongolských,i kdo se opováží i myšlenkou pochybovat nad touto
neoddiskutovatelnou pravdou musí být zaživa upálen a jeho rodina
ukřižována.“
Proto byl Arcimbödus rád že byl satanista.
Kapitola III. Ti co milují Satana
Arcimbödus se narodil v rodině dementího dělníka a nesnesitelné
prostitutky.Jeho otec,Hypogriff Man-Khan miloval divná jména a tak se Arcimbödus
jmenoval Arcimbödus.Nesnášel své rodiče,a tak se v každé volné chvíli
utíkal skrýt.Jeho rodičům to bylo jedno.Schovával se všude,kde mohl a pak jednou
vešel do Černé Fary.Jedné z mnoha.V Černých Farách se scházeli potomci
uctívačů satana.V té,do které přišel Arcimbödus omylem byl farářem Vavad
Omeneriskjirj XXXVIII.Tlustý,holohlavý muž bez jakýchkoliv vlasů na celém
telě,s placatým nosem a čtyřma rukama.Jeho předci pocházeli z území
u Černobylu,tam kde Caristickým vědcům bouchla ta elektrárna.Jeho
otec,Vavad Omeneriskjirj XXXVII. Öcö mě tři tváře a jedno oko a často se
v Černé faře modlil.Bylo mu sto padesát tři.Zde vám nyní zprostředkujeme
záhrobní cestou vzpomínky Arcimböda:„Tehdy, v tom roce 2468(podle
starého kalendáře)kdy jsem poprvé do fary vstoupil se na mě obrátil její farář a
okřikl mě:“A‚th‘övövvu!!!„,což byl lokální
váznam pro:“Odejdi z naší svatyně,ty bezvěřící pse„.Od té
chvíle jsem byl Satanistou.“.
Kapitola IV. Zhoubnost myšlení
A zde opustíme Arcimbödovi neobjektivní názory a budeme pokračovat
v rekapitulaci,což?Poté,co ho Vavad Omeneriskjirj objevil,odmítal
odejít a jako důkaz toho,že je hoden stát se satanistou ukousl soše Budhy dva
palce na levé noze(?).Vavad chlapce utěsnil v sudu s okurkami a začal
po dlouhých letech přemýšlet.Byl to hrozný,opravdu zhoubný zvyk.Přesto
musel.A dokonce něco vymyslel.
Nechá chlapce přihlásit k Dvaadvaceti kadetům.
Kapitola V. Dvaadvacet Kadetů
I vytrhl Vavad Omeneriskjirj víko ze sudu a vytáhl smrdícího
hocha.Umyl jej,oblékl a předal mu zapečetěný dopis,který nesměl nikdy
otevřít.Měl ho předat Gregorymu Husajnovi,tajnému Mistru Kadidla
v Täu-Thönn.Měl se tam vydat a jako první zkouška mu bylo zakázáno použít
jediného dopravního prostředku.Po čytřech dnech dorazil Arcimbödus před
opevněný,starý zámek s padacím mostem ,vybudovaný mezi lety
2008–2037.Byl to celkem příjemně nepríjemný zámek až na fakt,že se zevnitř
neustále ozýval křik a nářky.To byl jeho nový domov.
Kapitola VI. Koberce z Lidské kůže-milovník(degustor) srdcí
Zaklepal na dveře.A uskočil.Neboť dveře bolestivě zasténaly.Po
chvíli otevřel dveře komorník.Již vytahoval revolver,když mu stačil Arcimbödus
ukázat dopis.
Komorník chytil Arcimböda za ruku a vtáhl jej do zámku.
Koberce byly z usušené lidské kůže a nelidsky ječeli,když po nich
někdo chodil.Zavedl jej před ohromné dubové dveře,ze kterých,jakoby trčela
lidská tvář.Při otvírání vrzali jako tisíce koček,kterým někdo najednou přejede
přes ocas.
Za temným,dubovým stolem,potaženým malým zeleným kobercem seděl muž,jehož
plationová destička na stole pojmenovávala Rektor Aloha Bander,jež byl velmi
dlouhý, člověk,který by i mohl vzbuzovat respekt,kdyby mu uprostřed žaludku
nevyčnívala obrovská koule,vyhlížející jako nádrž,jež se nemůže dočkat,až polkne
svět.Rektor dýchal nesnesitelně dlouze a nesnesitelně přitom syčel.
Najednou něco promluvilo-hlasem tak tichým a zároveň hrubým,že to ani
nepoznáš.A teprv po chvíli si Arcimbödus uvědomil,že to mluvil
Rektor.„Kdo jsi chlapče?“.Arcimbödus ukázal dopis,ale odmítl
jej vydat.Ptal se po Gregory Husajnovi,ale rektor jej neznal.Řekl,že pokuď je
tajným mistrem kadidla, tak ho bude znát jen oblastní Satanistický daňový
poradce.
Poté vytáhl ze zásuvky stolu sklenici naplněnou vodou.Ve vodě plavaly tři
lidská srdce.Rektor onu sklenici položil na stůl,hned vedle sesušené lidské
hlavy,odšrouboval víko a vytáhl spojeným ukazováčkem a palcem jedno,malé lidské
srdce a poté si jej dal mezi zuby,podobné měsíčním kráterům a počal kousat.Poté
jej sluha odvedl od milovníka lidksých srdcí v rektorském křesle.
Kapitola VII. Odporný les
Arcimbödus byl neslušně vyhozen ze zámku a vydal se směrem,který mu byl
nakázán.Procházel skrz bahno a smetí ,jež bylo již v tak obludném stádiu
degenreace,že nebylo možno nijak určit předchozí účel.Pod patami mu praskali
kostřičky krys a shnilé větve.Nakonec byl nucen projít zbytky kdysi majestátného
lesa,nyní obsahujíc jen několik mrtvých,černých seschlích stromů,pár živořících
keříků, desítky pařezů,trčíc jako náhrobky a jeden jediný živý strom,jehož
koruna se na vrcholku stáčela a vytvářela tvar slepičího vejce,obrovsky
narostlého.To byl bývalý Tauntonský les.Krátký a
hnusný.A přece,nějákým divným způsobem jej do sebe vtahoval a bránil
mu jej opustit.
Nechal se polapit symfonií hnusných větví a mrtvé kůry.
Kapitola VIII. Šedé oko v zemi
Nakonec přece jen prošel ten krátký les a stanul před
ohromnou,lesklou,stříbrnou kopulí vyčnívající z hlíny jako letadlo
sestřelené nepřítelem.Nebylo vchodu a nebylo východu.Celá tato kopule vyznívala
jako padlé,mrvté slunce,jehož rozmařilý bůh strhl z pouhého rozmaru
z nebes .Arcimbödus nejprve obešel celou kopuli v marném pokusu najít
dveří.Poté začal klepat.A poté,co počtvrté zaklepal,se kopule
zachvěla.A nyní již stoupá ono šedé oko v zemi-Ne- nestoupá,jen se
rozevírá a odkrývá díru.Temnou,nic neobsahující a jakoby nekonečnou.Jen
nezřetelně,jakoby mimochodem z něj stoupá stříbrný žebřík,vedoucí do dálky
a ztrácící se v ničem.
Kapitola IX. Bezbřehá tma
I klesal do útrob země Arcimbödus po hliněném hadu,
zvoucím se žebřík.Nejprve ještě matně viděl sebe a svět nahoře.Ale
najednou-kopule se zavírá-oko se mhouří-světlo umírá.A najednou je
Arcimbödus úplně sám v absolutní tmě .Vysí zde,jako hruška na slepém
stromu,nikdo ji nevidí a nikdo ji nemůže utrhnout.Teprve po chvíli,co adrenalin
již klesl a rozum znovu počal se drát do jeho mysli,rozhodl se ve svém sestupu
pokračovat.Takto strávil hodinu.Bezbřeze neohraničenou,zdánlivě
nekonečnou.Již počal myslet na návrat,ale tu počala se mu do mozku drát
myšlenka,kterou měl radši enchat vyrašit.„Jak onu kopuli
o…...“.Tu ho oslepilo světlo.
Kapitola X. První okamžik po pádu
Oslepl,ale jen na chvíli.Potom,co si oko zviklo,uviděl pod sebou dlouhý
červený koberec.Neuvědomoval si to,ale žebřík zpod jeho rukou začal
vyklouzávat.A již-již ležel na zemi.Rukama se dotýkal koberce.A pak
myšlenka.Koberec bolí.Ruce se třepou.A pojednou začalo Arcimbödem třást
nevídané elektrické napětí.Až po notné chvíli byl uvolněn.
Potom se zvedl a uviděl starého,seschlého a odporně vyhlížejícího muže
s šedým vousem až ke kolenům,se skobovitým nosem,jež je ukončen kroužkem na
němž je stříbrná rolnička,v dlouhém,červeném kabátě jak
odporným,křivým prstem drží vápnovitě bílý spínač,jež vysí na
vyhlazené,hnědožluté stěne,hned vedle obrazu Jidáše se svatozáří.
Kapitola XI. Daňový palác
A právě,když si Arcimbödus myslel,že tento muž mu nemůže být více
odporný,otevřel ústa.V nich bylo pouze pět zubů na horní čelišti,tak
černých,že politické aféry byli proti nim průhledné,jako socialistické
„osvobození“ tibetu od svobody,národní hrdosti a svobodné
vůle.Z huby mu šel pach tak intenzivní,že byl cítit velmi zřetelně
i na několikametrovou vzdálenost.Po chvilce promluvil žoviálním tónem,jakým
se oslovuje nepříliš známá osoba v dlouhé řadě u pokladny.„Co
tu sakra pohledáváš chlapče?“.
„Jste Satanistický daňový poradce?“,„Julius Crempe,
daňový expert III. řádu,oranžový diplom na Baöské
univerzitě.“,„Potřebuju jednu
informaci.“,„Vědět-to je základní lidská potřeba už od dob
Sokrata.Ale ani tehdy to nebylo tak jednoduché.Vědomí něco stojí.Kolik máš zubů?
“.Arcimbödus,zvyklán touto nezvyklou otázkou zarazeně
zíral.A tu se blíží ruka-skoro ji ani nevidíš-a už drží mladou hlavu-a už
násilím rozevírá vzpurná ústa.A už se
počítá-jedna,dva,pět,osm,deset,jedenáct….…V této
krátké chvíli si Arcimbödus stihne prohlédnout okolí.Na renesančních sekretářích
stojí obrovské,až směšně veliké antické sochy(či jejich napodobeniny),jež jsou
tak hrubé,že na všech stranách přesahují a přetékají přes hrany stolků.Na
stěnách vysí obrazy ve zlatých,neuvěřitelně složitě ornamentovaných
rámech,zpodobňující panteon starořeckých bohů,za tlustým sklem,obrazy rádoby
umělecké,více či méně vydařené,či absolutně nepochopitelné(je zde kříž,jež trčí
z oka mrtvého faráře,jež leží na tisících malých lebek ze skla,to vše na
lodi a ta loď na vlnách moře uprostřed pouště,pod měsícem ze
železa,s obřími nýty a od prostředka mírně nalevo perfektně kruhový otvor a
za ním tvář slavného surrealisty 23tího století),u stropu vysí lustry,jež
jsou stejně velké a tvarované jako lodě starých vikingů(a možná to jsou ony),jež
vysí na zlatých řetězech a světlo z nich vyzařuje volnými místy, mezi
pryčnamy.A toto všechno si uvědomil za takovou chvilku všímaví
rebel.A to už ale cítí cosi jiného,cosi divného a strašného-bolest
drážděných nervů a chuť hnusné oceli v hubě.A poté si toho
všiml-staroch mu kleštemi trhá zub.A již to nelze snášet,již se chce
vysmeknout,ale najednou to přestane a daňový poradce vítězoslavně drží
zub,s trochou krve,skrze kleště.„Dobré zboží.Dobrá,co chceš
věděti?“.
Kapitola XII. Bitva s neexistujícím
„Potřebuji najít Tajného Mistra kadidla,Gregoryho Husajna.
“,„Vá-ážně?Hahahahaha!!“.„Co je tak
směšný?“,„Gregory Husajn neexistuje.Je to jen kód,pro přijetí
k dvaadvaceti kadetům.“.A dříve,než se Arcimbödus stačil
vzpamatovat, už třepetal odporný staroch v ruce dopisem představeného černé
fary.A už rozbíjí pečet.A už drží v ruce dlouhý,černý list
papíru.A už čte.Ale to už vrzá podlaha a je slyšet
hysterický,vysoký,chraplavý hlas.„Já že neexistuju?“.Zpoza
rohu se vynořil chlap s dlouhýma,šedýma vlasama ve fialovém županu.Na čele
má vytetované „NH“.Na nohách má králičý pantofle a kolem krku mu
vysí zlatý křížek a na jedné ruce má obří,červený prsten,narostolý jako
neošetřený nádor.A už se hádají,pěsti se noří do měkých svalů obličejových
partií a břicha se natřásají kopanci.A najednou-se zaleskne ve vzduchu
dlouhá,stříbrná trubka.A už to křupe.
Kapitola XIII. Tajný mistr kadidla
A teď se tlustý chlap tyčí na seschlém daňovém poradci a tlustým
prstem si stírá krůpěj potu z čela.„Chtěl jsi se mnou
mluvit,chlapče?“.Arcimbödus mu podává dopis,na zem
spadlý.„K dvaadvaceti kadetům se mu zachtělo?Nuže,co bych pro
lidi neudělal?“.Jeli dlouho.Jeli ve starém voze a nad nimi prolétaly
první auta s motory Jumbo jetů.Cesta byla stará a opuštěná.Asflat byl
popraskaný a očividně zde celá staletí nic nejezdilo.Kolem silnice ležely zrezlé
dopravní značky,z nichž mnohé se již proměnily v prach ze rzy.Odporně
nazelenalé světlo reflektorů matně osvětlovalo silnici.Najednou auto hrozivě
nadskočilo,div se nesrazilo s nízko letícím,předělaným kadilakem,řízeným
člověkem s imitovaným,gumovým kuřetem kolem krku,dlouhým,
černým cylindrem a medailonem kolem krku.A pojednou Arcimböda trefila
slina do zátylku.Ten člověk uměl plivat.
Kapitola XIV. Prach v jídle
Dojeli až po dvou hodinách.Až dojeli,začal Arcimbödus trénovat.Trénoval
mnoho měsíců a tak usilovně,že brzy uzurpoval post velitele a zorganizoval menší
revoluci.„Prach v Jídle“,to bylo cíleně nesmyslné
heslo.Bojoval jako partyzáni,ale Arcimbödus se brzy unavil a všechny své
podřízené zradil.Pak se vrátil do rodného města a počal pracovat na vybudování
nové mocenské základny.Stal se Satanistickým farářem.Zrovna mířil ke své černé
faře a přemýšlel,jaké lži bude servívovat svým „ovečkám“ aby jim
ukázal to,co chtějí vědět.
Odlišná náboženství se od sebe až tak neliší,nemyslíte?
temnota vyznání .. horror příroda humor hrůza zima osud krev emoce tma les nenávist svoboda život touha pocity marnost naděje zoufalství přetvářka sobota podzim beznaděj deprese strach poezie město vztahy ... . smrt realita pocit haiku noc čas srdce žena * sex povídka zklamání smutek cesta sen erotika láska vztah vzpomínka mládí samota bolest jen tak fantasy momentka antilistí horor voľný verš x aa
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14778
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6469
autorů: 867