09.04.07 | David Kartaš, @, další tvorba | 2150 x | vypínač
Všemocný Warša
V městě Raiuee žije nyní pouze Král Warša.Žije sám v paláci
z kostí obrů,jež žili na Voyachai před lidmi.Sám.Ale nebylo tomu tak vždy.
Kdysi bylo město kvetoucí zahradou a její pán byl mocný.Byl tak mocný,že
se nechal vzývat Bohem.Nikomu to nevadilo.Ale jednoho dne uslyšel Warša
o moci Boha Dingurahao,jež sídlil v horách na Jihu.Vydal se
s armádou,aby se přesvědčil o jeho moci.Když dorazili k chrámu
Dingurahaa,Warša se postavil do jeho středu a prohlásil:
„Kde je Dingurahao,neboť já jsem Warša,všemocný.“.
Od stropu se ozval cynický smích.Poté všichni vojáci Waršy,jež vzal
s sebou padli mrtvy a sám Warša ztratil zrak v jednom
oku.A tak,zahanben a napolo oslepen,prošel nějákým způsobem Sníh a led
Jižních hor a po čytřech měsících se vrátil.
Od těch dob plánoval a přemýšlel,jak se pomstí,ale brzy byl sklíčen
depresemi,neboť na nic nepřišel.A tak počínal Warša opomíjet vladařství,
prvně z melancholie a poté cíleně a město upadlo téměř v Chaos.
Jednoho dne přes poušť Mala Ahad Sarhai přišel muž.Bylo to poprvé,co se
kdo pamatoval.Ten měl na sobě kutnu a kolem krku přívěšek ve tvaru kříže,kteý
ovšem na Voyachai neznali.Přišel bez problémů do paláce,neboť královi stráže
odešli,neboť je neplatil a předstoupil před duchem nepřítomného Waršu.Poté řekl:
„Já bych znal cestu,jíž je možno pomstít se Dingurahaovi.“.
A Warša,poprvé po dnech,pozvedl hlavu a poprvé po týdnech,počal
vnímat.Dokázal říct jediné slovo:
„Jak?“.
A Muž mu řekl,že se musí sám vydat přes Mala Ahad Sarhai cestou,která
je jejím nejdelším cípem.Uprostřed celé pouště najde kamenný chrám a v něm
Pohár.Když vypije jeho obsah,uvidí sám.A poté muž zmizel.
Warša se vydal sám tam,kam se nikdo nikdy neodvážil a po mnoha dnech došel
ke kamenému chrámu.Vyšel po jeho mnoha schodech na vrchol a v místnosti bez
jediného paprsku světla uviděl na kameném podstavci pohár ze zlata.Vypil jej bez
rozmýšlení.Poté v sobě ucítil Božskou sílu.Ne,více než Božskou.Poté sám
sobě přikázal Dinguharaa před sebe a v tu chvíli byl před ním,naprosto
překvapen.A když se ohlédl na Waršu,vykřikl potichu:
„Krev mesiáše….….“ a pak už neřekl nic,neboť
Warša jej,nechtíc zničil.
Pak odešel Warša do svého města a lidé jej teď znovu vzývali Bohem a
přinášeli mu oběti.Ale kdykoliv Warša usnul,z jeho snů se vyřítili
rozlícení vlci,jež počali dávit jeho lid.Když se vzbudil a chtěl to
napravit,pojednou zmizeli nejen vlci,ale i všichni lidé.Nikdy už žádní
nepřišli.
A tak dodnes sedí Warša v Raiuee na trůně a ví,že již nikdy
nikoho nespatří a že zde bude sedět vskutku navždy,až Devět Prastarých pozvedne
své pravice na znamení Konce Všeho.
humor fantasy temnota bolest naděje samota antilistí horror smrt poezie ... zima realita hrůza město sobota osud touha krev x vzpomínka sex pocity nenávist svoboda láska cesta haiku zklamání pocit aa čas smutek vztahy žena mládí podzim jen tak momentka povídka strach vztah noc příroda beznaděj přetvářka erotika sen * srdce zoufalství marnost les tma deprese horor život vyznání .. emoce . voľný verš
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14774
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6454
autorů: 867