ikona.png, 0 kB Nokturno.net / tvorba / dílko

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

Bláznivý Surrealista

06.04.07 | David Kartaš, @, další tvorba | 2734 x | vypínač

Bláznivý Surrealista

„Bylo to lepkavé odpoledne.Tak a nijak jinak“.
To byly první dvě věty Bláznivého Surrealisty při první návštěvě nové restaurace „Dvanáct a Půl Minuty“, jež byla třetí nová za poslední čtyři roky a byla jednou z  pěti podobných,jimž se v  okolí říkali „Palác Von Žumpenštajnů“(roz­lišovány byly podle stáří:„elteste linie“,„sehr alte linie“,„alte linie“,„
mitlealteriche linie“ a „junge linie“).Celé Město bylo městem jen na papíře,bylo velké coby cadilacem dohodil( tedy ne moc daleko),nebyl tu ani kostel,jen malá kaplička, kam se vešel steží obézní farář natož někdo jiný(zpovědnice byla odstraněná už před léty,neboť farářovo obézní břicho se do něj nevešlo a pak,v  Městě bylo tolik hříšníků,že farář,
i  s pupkem nepříjemně vystrčeným ven,se celý den nezastavil,ikdyž se vlastně i  dvě hodiny nepohnul,takže ho poté musela paní starostová masírovat(naposledy to bylo týden předtím než Pana Starostu přejel povoz))) a četnictvo bylo až za čtyřmi kopci,vzdálené 9  kilometrů.
Bláznivý Surrealista se přistěhoval teprve před týdnem.
Mnoho se po městě neukazoval,jen sem tam,aby se neřeklo. Přesto ale ještě předtím,než se poprvé prošel po tvrdém hlíno-chodníku jež město lemoval už nějákých sto pět let,se o  něm počalo mluvit s  notně podivným přízvukem.
Koupil dům 109  hned za jezírkem,jež patřil starému Doktorovi.
(Nikdo vlastně nevěděl jak se jmenoval,takže s  partem byla menší nesnáze,až do té chvíle,než přišla a přišel neteř a synovec zesnulého(siamské dvojče) a řekl,že se strýc jmenoval Göebelz.Se Zet.No,ale to byly na radnici tam kde byly,bylo tu plno veteránů z  Druhé Světové a tohle vylepit na zeď kaple by způsobilo povyk a možná druhé seniorské povstání(první proběhlo před desíti lety a Město se z  něj ještě nevzpamatovalo,ale naštěstí už žádný jeho vůdce nežil),bývalí učitel Browning již dával dohromady střelivo a někoho,„kdo odvede pozornost“,ale díky své skleróze na to do oběda zapoměl a poslušně si vzal svoje prášky na umrtvení ducha i  inteligence).
Dům měl pět věží a padací most a báby si šuškali mezi přestávkami na opium o  neuvěřitelně dlouhém podzemním komplexu(žádná z  nich vlastně nevěděla,co to znamená),v  němž cosi Doktor skladoval(předmět tohoto skladování se lišil u  každé báby-u  staré Vesmerschidtové to byly Dublony
,které Doktor prý uloupil v  Okresním Muzeu(ve skutečnosti je Kurátor Alfred Van Vorni sprostě prochlastal),u staré Van Jeromové to byly plně funkční Válečné Miny(ty z  Muzea ukradl anarchista Majker) a u  staré Broch-Jelinové to měly být paruky Merilin Monroe z  jejích vlastních vlasů (tohle z  Muzea nikdo neukradl prostě proto že to tam nikdy nebylo)).Zkrátka děti tam nesměli chodit pod trestem večerní církevní školy(farář byl vždycky večer nalitý a jeho společnost byla krajně otravná) a staré tam posílali,aby už konečně dědily.
Dům stál prázdný a jediné,co zde bylo,byl starý klavír, který byl moc těžký na to,aby se s  ním někdo otravoval.
Nikoho nepřekvapovalo,že si ho nikdo nechce koupit.A  tak když do hospody „U  Marshalla“ přišel správce pozůstalosti Werner a začal tvrdit,že má kupce,tak ho hostinský Leopold chytl za nohu a začal s  ním přátelsky máchat v  sudu s  okurkami,aby ho přešel fantas.Ale když po půl hodině pořád tvrdil totéž,zanechal ho hostinský,jako težký případ a pověsil malého správce na šňůru k  sušení.Poté na něj všichni zapoměli,ale když vichřice prorazila kolem od vozu okno,napadlo hostinského,že by měl správce asi vzít dovnitř.A  taky by to udělal,kdyby zrovna v  rádiu neběžel Týdeník Okresních Trávníkářů.Když Městská rada ustanovila nového správce po Zesnulém,tak přišel dopis, ve kterém se kupec dožadoval sepsání smlouvy.
Od té doby kolovaly po městě fámy.Někdo si kupce představoval jako Dona Quichota s  nadbytkem peněz,jiní jako nezkušeného pozemkového spekulanta,mla­díka,
kterému teče mlíko po bradě a který chce rychle a snadno vydělat(takový se tu objevily za osm let tři).
Jednoho dne přijel černý stěhovák,s  ošun­tělou dekorací a odřeným nápisem:„
Leopoldgraffenova stěhovací firma-Co nepřestěhujeme,to zkonfiskovala inkvizice“ a pod tím malý nápis:„
Založeno 1400.“.
Ze stěhováku vylezl asi 50-ti letý muž se zakroucenými kníry.Na sobě měl béžové sako a kravatu,která měla na konci zlaté slunce,vychílené nakřivo.Šel podivným, plíživým krokem až obešel celý dům.Pak se svlékl do naha, uvázal si kolem krku levou ponožku a v  jezírku se vykoupal
.Přeplaval ho dvanáctkrát,než vylezl,na mokré tělo si těžko navlékl oblečení a poté utrousil:„Žádné svrbění,žádná vyrážka,bude asi pitná.“.Pak došel svým divným krokem k  stěhováku,otevřel dveře a řekl:„Můžete.“.
Jeho nábytek byl monstrózní a podivně pitoreskní,v  šedo- modrých,melan­cholických barvách a stěhováci s  ním měli očividné problémy.
Další dva dny jej nikdo neviděl.Poprvé se na veřejnosti objevil ve čtvrtek.Bylo pět ráno a hasič Edward Kladzubna zrovna poklízel hasičárnu po intenzivní noční práci a zrovna když shovával ještě poloplnou flašku whisky,tak kolem hasičárny právě přeběhl Bláznivý Surrealista velmi rychlím krokem a s  hroznou grimasou.Hasič Kladzubna se za ním instintkivně rozběhl s  předtuchou budoucí katastrofy(měl předtuchu,že shoří Starostův dům,bohužel dva roky poté). Brzy oba přeběhli kolem řeznictví Grönsteinů,kde se také do noci intenzivně pracovalo.Grönstein si obou všiml a protože u  všeho musel být,hned se za nimi rozběhl.Stejně usoudil i  Starosta,Pur­kmistr,Pekař,Je­diný Člen Městeké Gardy,Zkrachovalí Básník,Natěrač,E­lektrikář,Jeden Hostinský,Far­mář,Druhý Hostinský,Předseda Městské Fabriky,Třetí Hostinský,Místní Vandal,Čtvrtý Hostinský a Farář.Kupodivu cesta Bláznivého Surrealisty skončila u  lesa,kde se obrátil a běžel zpátky.
V  mnoha hospodách mu potom kupovali celé sudy,protože když všichni hostinští vyběhli,mohli si hosti načepovat, kolik chtěli,vyhodit lístky a hostinští mohli mít epileptických záchvatů kolik chtěli.Obyčejně by takového člověka vyhodili,ale když vám tohle udělá všecka klientela?
Pravda,mezi opilci měl skvělou pověst a neustále byl přemlouván k  další podobné akci,hlavně žebrákem Milíkem
,který celé hodiny stál před výlohou a trvalo mu dva dny, než si naspořil,nebo nakradl na pivo.
Jednou odpoledne přišel Bláznivý surrealista vrátit zapůjčenou sklenici do hostince „Dvanáct a Půl Minuty“, již si půjčil dva dny předtím pro inspiraci.Teprve tehdy se okolní lidé dozvěděli,že nový zdejší hostinský,Jules Von Prattville,je vcelku známým spisovatelem surrealistických knih(návod pro nastávající otce „Srdce Sevřené Dopravou“, nebo geografický román „2457 stavebních kamenů hradu Wechtells a jejich podloží pohledem Shakespearovské vedlejší postavy a psa“).Když
Bláznivý surrealista odcházel,zeptal se ho Pratville:„A  jaký to byl den,kdy jste se narodil?“.
„Bylo to lepkavé odpoledne.Tak a nijak jinak“ utrousil a hned zmizel.
Kupodivu se mu toto úsloví asi zalíbilo,neb jej začal říkat všude a to jako první.

Jednou přišel Farář do hospody „Vieseldorf“ a spustil plamenou řeč proti Bláznivému Surrealistovi.
„Je to zvrhlý bezbožník,který ve volných chvílích vzývá ďábla.Je to satan!“.
„Mýlíte se“,zaznělo od stropu.
Po chvíli seskočil Bláznivý Surrealista na zem z  lustru.A  udivení ještě ani neskončilo a Bláznivý Surrealista řekl:„
Jsem Velký Katolík.Jen občas plivu na Kříž.“.
Pak v  klidu odešel.

Na záčátku Září velmi pršelo.V  blízkých vesnicích nastala dokonce záplava.A  v jednu chvíli Velká Voda obklopila školu.A  když doběhli lidé tam,kde počínala voda,všichni mladí byli zde.A  tu přes vodu plaval Bláznivý Surrealista a pod paží vlekl malého chlapce.Na břehu,když chlapce vysadil,si ale oblékl vestu a skočil zpět do vody a postupně připlaval se všemi školními pomůckami.A  poté plaval ještě půl hodiny.

Ve vesnici bylo jedno knihkupectví.Zde se prodávali knihy, které někdo někdy přibral z  města a z  milosti jich sem pár prodal.Jedno odpoledne přišel Bláznivý Surrealista s  dvojkolákem plným knih a všechny je daroval knihkupectví
,posléze pak ale polovinu koupil zpět.

Již tu bydlel dva měsíce a teprve poprvé v  momentě,o  němž mluvíme přišel na mši.Skrz celou mši ale srkal polévku,jež
si sebou vzal v  misce.Na konci si pak sundal boty,nasadil na dlaně a pozpátku vyšel z  fary.

Bláznivý Surrealista zde již bydlel dva roky.Jednou ho našli v  bezvědomý v  jeho domu.Doktor řekl,že nemůže nic udělat,dehydratace postoupila již příliš daleko.Jeho posledním přáním bylo,aby mu byl donesen kříž,na který může plivnout.Farář,i přes svou nevoli přinesl kříž z  fary.

Po jeho smrti do vesnice najednou přijel notář a oznámil,že Bláznivý Surrealista vesnici odkázal 385  millionů Franků pod podmínkou,že se starosta projde jednou po vesnici nahý.Bláznivý Surrealista si i  po smrti dokázal udržet reputaci.


 Přidat komentář 




› Online 5


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2022 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14763
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6400
autorů: 862