Nokturno.net / tvorba / dílko

Vesnice

V  Británii je jedna vesnice.Je a není tak úplně.Protože není.Už ne.
Rozpadla se na prach před několika staletími za jakési války a její jméno ani polohu již dnes nikdo nezná.Je téměř nemožné o  ní cokoliv zjistit a i  kdyby jste na sebe vzali martýrium a prohledali kilometry kilometrů archivních záznamů o  výnosech z  úrody,nalezli by jste pouze nepodstatné jméno a několik statistických údajů(kdy zemřel starosta a kolik dcer měl místní lichvář,neboť některé staré záznamy se rovnají dnešním bulvárním časopisům,pouze s  tím rozdílem,že jsou psány Latinou a tak si jimi mohou ukojit svou touhu po pomluvách pouze vzdělaní lidé a kneží) a ještě jednu,jedinnou zajímavější věc, kvůli níž jsme ono trpitelství přejali na sebe.O  Historii jednoho kupce,jež zabloudil cestou domů z  dlouhé obchodní cesty a v  noci v  dálce zahlédl vesnici.Vidíc možnost jídla a přístřeší,běžel k  vesnici poslední kilometr,doufajíc a když dorazil k  vratům…..byla otevřena.
A  uvnitř vesnice….…...nebyl nikdo.Ulice a obchody jako v  normálních dnech:vystavené zboží,otevřené dveře a rozžehlé svíce,
byť dohasínající.Ať hledal,jak hledal,nikoho nenašel.O  všem informoval Šerify a ti nechali celé okolí znepřístupnit,ale o  nějáké „vyšetřování“ se ani nestarali,protože ve vesnici nežil nikdo významný (neměla ani kostel).Jak jsme řekli,rozpadla se.A  přece je/není.
Když se rodí noc z  popela dne,když povstává měsíc z  hrobu slunce,
tehdy uléhá mnoho z  lidu ke spánku.Položí svou hlavu na objekt, jež pomáhá spánku a usnou….….
A  zde,jedině zde se mohou dostat do Vesnice.Je na tomto světě ale ne v  tomto čase a tedy je velice jasné,že může být navštívena pouze v  takovém stavu,kde vnímání času je pouze stereotypem a čas sám zde plyne jinak než kdokoliv by mohl pochopit,protože to,co nemá zákon či logiku nemůže být pochopeno.Dostat se do Vesnice.Ale proč?Protože Vesnice ukazuje všem,co jí navštíví Štěstá,život jaký znají,ovšem ve formě nádhery bez čehokoliv stejného.Říká se,že zde dlel ve snu i  Sidhárta Gautama a ona z  něj učinila Budhu a stvořila jeho učení.Z  lidu jen velmi malé množství navštívilo Vesnici a vždy jen jednou za život a vždy jejich život byl poté jiný a vždy se chtěli znovu vrátit,což se jim ale nikdy nepodařilo.

Alex Warden skončil nelidsky dlouhou šichtu a jel domů a očekával,že bude spát alespoň týden.A  skuteč­ně,když padl do postele,cítil,jak soucitná ruka spánku se vztahuje k  jeho tváři.A  již se připravoval na ony slunečné pláže a prastaré hory,o  nichž se mu zdávalo.Ale tentokráte neviděl nic z  toho.
Místo toho uviděl vesnici,prostou­,staroanglickou­,plnou domů,jež se dávno nestaví.A  ikdyž nemíval rád venkov,zde cítil jakési vnitřní uspokojení,jakési
,neváhal by se řici,štěstí.Ony nádherné komíny,slámové střechy a socha…...
socha jezdce,jež se majestátně vzpínala….…socha­….….A  pojednou mu bylo jasno,že tu sochu již viděl.A  poté začal poznávat každá dům a každou střechu.Toto se mu už zdálo,zdálo se mu to,když mu byli dva roky.
A  v tu chvíli se probudil.A  ať se snažil,jak snažil,nemohl se vrátit do Vesnice ani on,ani nikdo jiný a nikdy.Neb ta se spletla a proto zemřela.