Nokturno.net / tvorba / dílko

Král Purpuru

Kapitola I. O  Dědu Krále Purpuru,Princi Zlatavé

V  Měste Exhiliaradgho­nestensthenfri­degromborndallen­dallen žil Král Purpuru.Bydlel v  paláci hned za železářstvím.Jeho palác byl vystavěn z  železa a ze dřeva a byl na něj velice pyšný,neb to byla práce jeho děda,
Prince Zlatavé.
V  mládí se svému dědu obdivoval,že se odvážil vyhlašovat královský původ v  tak staré Republice,s  tak dávnou republikánskou „tradicí“,ale brzy jsem pochopil.V  jeho domě,(tom,jež tehdy byl jeho) byla vůně mokrého dřeva vždy a vždy a nikdy jsem to nepochopil,ale byla velmi příjemná.A  já jsem tehdy sedával,nasávajíc tuto vůni,když mi vyprávěl o  korunovaci Lamů z  Dhögden-Tzureb a o  dvaadvaceti generacích Chánů z  Khöjmoru a o  Sluneční Dynastii na jednom ze vzdálených ostrovů.A  vyprávěl mi o  prastarých dynastiích náčelníků domorodých afričanů,jež jsou mnohem starší,než by kdokoliv byl schopen říct.
A  vyprávěl mu o  setkání s  králem Olygubanjimiu­wanganiwandua­nem III.,
jež byl vládcem padesáti vesnic a byl skutečným vladařem této z  kolonie vyříznuté země,tak mladé a nezkušené.Zatímco mladí politici se přeli o  setiny procent v  neregulérních volbách,Král seděl na svém zlatem vykládaném trůnu v  své chýši a sledoval svůj lid tančit tanec,jež byl starší, než všechny republiky světa.
Tak mluvil jeho děd a on již rozuměl.Ale jednoho dne byl jeho otec,Úředník Značek,zlákán proslovy a slogany moderních dogmatiků a přidal se na stranu republik,se slovy o „odpornosti,de­generovanosti­“ a „dekadenci“ monarchií.I  přestal chodit navštěvovat svého děda v  jeho paláci,jež byl cítit provždy mokrým dřevem.A  Princ Zlatavé,starý a touto ranou doražen, zemřel sám a opomenut.

Kapitola II. Léta v  Regnobesbergu

Když jeho děd zemřel,byl poslán,z  fanatismu svého otce,do Školy Vrcholného Republikanismu Regnobesbergu.Cesta kočárem trvala tři dny a nakonec dojel k  ocelové bráně,v  níž stál ozbrojený muž,jež vybíral peníze, celkem málo za příchod,ale opravdu,opravdu hodně za odchod.
Zde se setkal jen s  opovrhlivým,již od dětských let pěstovaným fanatismem a nepřístupností od zdejších studentů i  profesorů.Strávil zde učením hnusných a urážlivých tezí a teorií dva roky a raději by se propadl do středu země.Neměl zde jednihé přítele a když se veřejně přiznal k  Monmarchismu byl cíleně šikonován a mučen jak ze strany studentů,tak učitelů.
Když napočtvrté neudělal zkoušky z „Božských Teorií Pravého,jediného zřízení“(aka. Republika),odešel ze školy,spálil všechny své knihy o „večné prohnilosti monarchií“ a odešel z  města.Protloukal se jak jen mohl,ale pak se rozhodl,že to v  opovrhlivém a dogmatickém Regnobesbergu prostě nelze mladému a skutečně svobodného muži žít.U  ocelové brány dal tíměř všechny své úspory vojákovi a odešel lesem.

Kapitola III. Přístav Mladognenhev

Procházel lesy po celé dny,až byl celý špinav a poškrábán.Pojednou umdlel.
Porbudil se a zjistiv,že se nad ním kdosi zklání.Byl to muž v  sametových róbách barvy temně fialové,byl opravdu při těle a měl kolem krku zlatý náhrdelník,na němž byli kusy zlata ve tvaru lidí.Měl propíchlé obě uši,ale neměl ani jedinou náušnici.Pomohl mu na nohy a dal mu fík.Pak se jej zeptal
,kam směřuje a on řekl,že neví.A  tak mu muž nabídl,že jej vezme do Mladognenhevu­.Přikývl,ikdyž vůbec nevěděl,o  co se jedná.
A  tak odjeli,oba dva a nechali lesy v  okolí Regnobesburgu daleko za sebou.
Konečně byli dojeli k  přístavu Mladognenhevu,kde se podle dávných legend kdysi zrodila naděje.Zde se rozloučili,muž musel dále do zemí za Velkým Pouštním Pásem,kde končila Evropská „civilizace“ a počínalo nebe kmenových a vesnických království a teokracií.
A  Král Purpuru,ještě v  mladém věku,když odešel z  Regnobesbergu si tajně svydělával jako pracovník v  docích v  přístavu,o  němž Božský Básník
Svatý Arnosomoln napsal:
„Kdybych jej neviděl,nemohl bych poznat opravdové štěstí.Za mnohé ho proklínám.“.
A  léta přecházelo kolem,jako stádo velbloudů po pozemcích starého Emíra.

Kapitola IV. Otcovský Hněv

Jednoho dne počal pracovati,jako každého dne a tu zahlédl svého otce.
A  ten jej zahlédl a spustil na synovu hlavu strašný příval zatracování,ale tu se přihnal Baron Ognada,jež do přístavu připlul dva měsíce před tím a s  nímž uzavřel Král Purpuru přáletsvtí.A  dali se do hádky on i  s jeho otcem a když ten se dozvěděl,že mluví s  aristokratem,tu vzplanul v  něm veškerý jeho fanatismus a,vezmouce železnou rouru,počal konat exekuci na Baronu ve jménu své šílené iluze.Ale Baron se nedal a tak počali hráti tu starou hru pěsti a úderu a činili tak dlouho,ale poté se odkutálely směrem k  žebříku a Král Purpuru nebyl sto se překvapením hnout,když se jeho,jemu znepřátelený otec a jeho,jemu zpřátelený Baron řítili vstříc smrti,kvůli hněvu dogmat.A  Král Purpuru opustil Mladognenhev a vrátil se do domu dědova.

Kapitola V. Návrat Krále Purpuru

I  vrátil se dědic rodiného paláce v
  Exhiliaradgho­nestensthenfri­degromborndallen­dallen,Král Purpuru a veřejně se vyhlásil králem Města a sám se korunoval.I  mnoho z  lidu jej mělo za blázna a nepoznala jeho svatou myšlenku,myšlenku skvělé tradice a viděli bláznovství tam,kde měli vidět slávu budoucích staletí.
A  nechal si za leté úspory v  městské bance utvořit korunu z  lehčeného bronzu a s  napodobeninami drahokamů,přestože koruna nehodna Velkých Císařů,předzna­menávala a počínala počátek jedné Éry.
A  prošel se s  Korunou na hlavě,v  impro­vizovaném hermelínovém plášti a volené autority jej nechali zatknout.
A  čekal trpělivě v  temné cele po dva týdny,než byl muset být propuštěn pro nedostatek (absolutní absenci) důkazů a to přesto,že měl být propuštěn již o  deset dní později.
A  vyšel s  blaženým úsměvem z  cely a vězení a mnozí tvrdili,že se zbláznil a trvalo by dlouho,než by to někdo mohl posoudit.

Kapitola VI. Příchod Slepých Kněží

I  uslyšeli v  správním městě o  takzvaném Králi purpuru a rozhodli se tento kraj zase umravnit.I  poslali zprávu do Kláštera Republiky a z  něj vyšlo několik svatých mužl republikanismu­,v  černých kutnách od krve a nenávisti.
Byli Svatí a Byli slepí,neb se tak zrodili a každý slepý v  té Republice se musel stát knězem státní církve.
A  několik těchto kněží (jejichž postavy byly tak zchřadlé a uvadlé a tak zkroucené,že vypadali jako ani ne půl těla pod cirkusovým stanem a byli kvůli těmto vlastnostem nespočitatelní­,neboť lidská mysl nemohla pojmout tyto tvary bývalích lidí) šlo temným soumrakem májové noci,kterou oni neznali a opíraje se o  staré,dlouhé a při bytí bolestné hole,šli krajinou a proklínali veškerou zem,po které jejich bosá,zkroucená noha kdy prošla.
A  vítr,jež se jich jistě bál,utichl a odešel a oni,nerušeni ani svým zbývajícím smyslem (neb chuť žádnou neměli,ta jim byla odstraněn při prvním biřmování) ,rozřezávali svými,nožům podobnými postavami poklid noci a přinášeli s  sebou cosi jiného,co nebylo nocí a nebylo dnem.
A  nejčasněji zrána,desátého dne měsíce zvaného máj,došli před branou „nemravného“ města,Exhilia­radghonestensthen­fridegrombornda­llendallenu.

Kapitola VII. Smrt v  srdci Pilin

A  slyšel od jednoho z  mnohých svých nynějších přívrženců,jež se zoval Iohanes,Král Purpuru,že přišli Slepý Kněží,nezřetelně vedeni Svatým Otcem,Ursusem.
A  vyšel Král Purpuru a potkal Slepé Kněží,tyto novodobé Savonaroly a promluvil k  nim jménem svého úřadu.A  jeden z  oněch,jež nebyl téměř rozeznatelný od ostatních,až na dlouhý vous,předstoupil dále a prohlásil se Svatým Otcem,jako Svatý Otec Ursus.A  vyžádal si Královo pokání a ten odmítl.A  zavolal Svatý Otec Ursus jednoho ze svých druhů,také téměř stejného,ale přece jen o  den mladšího a s  knírem,jež dávno téměř opelichal a toho představil Ursus jménem Bratr-Vykupitel Chrysogonus.A  ten vzal dlouho,štíhlou sekeru a vyrazil vpřed a Král Purpuru,znajíc nemožnost uniknout,rozepřel ruce a čekal,až se mu sekera zasekne do srdce.A  bylo to tak,že Král Purpuru zemřel,tam,za domem,kde se skladovali piliny.A  Ursus, vězněm svých dogmat,sepjal ruce a počal se modlti za brzké opuštění očistce pro duši Krále Purpuru,nevědíc,že jeho duše odlétla a jíž dávno seděl v  paláci,kde jsoá veškeří králové kteří kdy byli a Budou,kdekoliv.
Byl zde dobrý,starý král Sogothi-Marri,jež zemřel rukou Legothovou a pošetilí Khola,král Vathura,jež si podle seb věčnost ani nezasloužil,a Guhyung,poslední král Korejského kmenového království Geumgwam Gaya a i  Pelantaro,král Araukánie z  řad Indiánů a mnoho,mnoho dalších.A  byl zde i  Král Purpuru,na čestném místě vedle Božského Nortona.
Dva roky po smrti Krále Purpuru se prastará Republika stala Čísařstvím.