09.04.07 | David Kartaš, @, další tvorba | 2196 x | vypínač
Most do Města Zázraků
V Městě Chaludon bývsl dlouhý,žulový most,ale byl rozbořen.Most vedl
do Města Zázraků,ale byl stržen neznámo kým.Po celé generace se snažili města
znovu spojit,snili o Měste zázraků a básnili o něm dlouhé básně po
celé generace.Ale nikomu se to nepodařilo.
Jednoho dne malí hoch,jménem Lefre odešel z domova,jen na chvíli,než
bude večeře.Po cestě potkal muže s dlouhým vousem,jež se za ním rozběhl a
cosi po něm křičel,ale utekl mu.A čím dál utíkal,tím žalostnější skřeky
vydával starý muž,až se pojednou svalil.
Po chvíli si Lefre uvědomil,že jej muž již nepronásleduje,tak se zastavil
a oddechl si.A tu si všiml,že je u žulového mostu.Ani si toho předtím
nevšiml, ale muž jej zahnal až sem.
Lefre se zrovna chystal odejít,neboť u mostu nikdy nebylo nic
zajímavého,
ale pak si něčeho všiml.Most nekončil okrajem a srázem,pokračoval dál,ale
byl jako ze skla,jako z mlhy.Lefre se k němu se strachem přiblížil a
když si ověřil,že se po (asi)skleněné části mostu dá chodit,sebral všechnu
odvahu a přešel.Most byl dlouhý a již se bál,že nedojde,když tu byla najednou
tma a on stál na mostě,ale ne již u Chaludonu,nýbrž u města mnohem
staršího a mnohem většího.
Lefre vešel pln očekávání dovnitř a krev v něm ztuhla.Stál uprostřed
města, jež lemovaly tisíce tisíců těl mrtvých lidí,jež byli
všude,v oknech,na ulicích, ve studnách i na střechách.A tu si
všiml Lefre slova,jež jedna mrtvola,starý, učený muž,napsal(a) svou vlastní
krví:„Niaracha.“.Nerozuměl mu a nerozuměl ještě více,když si
všiml,že mrtvola nemá žádnou bodnou či jinou ránu.Neměla ji ani žádná jiná.
Lefreho,jakoby po pádu do studené vody(opravdu dlouhém pádu) pojednou
zavalila čistá hrůza,hrůza nelidská a nepopsatelná,hrůza,která ovšem
kupodivu nebyla hrůzou z toho děsného panoptika,ale jakoby
z ničeho,ale tak strašná,že Lefre se otočil a běžel a běžel,až byl opět
v světle u Chaludonu,ale nezastavoval se,běžel a běžel,až došel ke
kamené části mostu a pak dál a až za branami Chaludonu se zastavil.Oddechoval
tězce a hrubě,
což jej překvapilo,neb byl mlád a běhával mnohem delší trasy.A tu se
podíval….…..a uviděl sám sebe,jak vychází ze svého domu.Vyběhl sobě
naproti,ale jeho druhé já se ho leklo a počalo před ním utíkat.A Lefre
křičel a křičel,ale po chvíli si uvědomil,že hlas není jeho.Běžel za sebou tak
dlouho
,dokuď nepadl vysílením přímo do kaluže vody.Když si otřel obličej,
podíval se do kaluže a tu s hrůzou zjistil,že se dívá na obličej toho
starého muže,jež jej na počátku toho dne se skřeky pronásledoval,se skřeky,které
teď,jak poznal,vycházely z jeho hrdla.Schoulil se do klubka a čekal,až
přijde smrt a ona samozřejmě přišla.
temnota touha vztah smrt deprese poezie * tma město noc přetvářka vzpomínka .. emoce aa podzim sen strach . naděje antilistí zklamání realita marnost krev život povídka sex horror mládí samota smutek zoufalství vztahy cesta horor pocity erotika sobota srdce žena fantasy bolest humor jen tak nenávist příroda láska voľný verš čas haiku zima les ... x svoboda hrůza pocit momentka osud vyznání beznaděj
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2023 Skaven
komentářů: 14764
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6418
autorů: 864