Nokturno.net / tvorba / dílko

Hendelgón

Hendelgón nebyl nejstarším z  Démonstva.Do hádu přišel před 12-ti milióny lety a nebyl tedy ve službách Knížete Lucifera příliš dlouho,v  poměru se skutečně archaickými Nezrozenými.Přesto si dokázal vydobít(hlavně na zatracených) prestiž(což bylo v  Pekle téměř nemožné) jako jeden z  nejkrutějších a nejstrašlivějších Trestatelů.O  jeho práci na Heinrichu Himmlerovi si většina jeho soumučitelů jen ustrašeně šuškala a to spíš z  povinosti,aby ukázali,jakou před nimi má úctu,než ze skutečné potřeby znovu a znovu zabředávat do jednoho a téhož témata.Odlišoval se v  mnohém,ale nejvíce v  jedné věci,kterou nikdo nevěděl,až na samotného Samaela,prvního mezi padlími,jak se mu občas říkává,protože Hendelgón si naivně nenamlouval,že by před ním dokázal takový zásadní,(nebo jakýkoliv nedostatek) zatajit.
Hendelgón měl emoce.
Cítil hlubokou lítost vždy,když pozřel,co dělají jeho soutrýznitelé Zatraceným duším.Tato lístost se projevovala rychlím pocením,což bylo v  pekle opravdu neobvyklé,neboť zdejší,nekolik­setstpňová teplota odradila všechny zájemce,kteří se aspoň trochu potili.Hendelgón kvůli tomu byl také často v  problémech(ale samozřejmě ne takových,jako kdyby se dozvěděli že má pocity).Když jim končila týdení směna(a týden v  pekle trvá věčnost,přestože na zemi plyne čas simultáně,jinak by sběr duší byl velkým problémem),povšiml si jeho dlouholetý kolega Ráagnasvöth,že je celý orosený.
„H‚le Ch‘pe,m‚l b‘s  z‚jit z‘ D‚ktorem R‘sthvlem.“
(Resthvl byl jeden z  mála doktorů v  Pekle,ale samozřejmě nehojil rány zatracených,ale Démonů, když si například vlastní sekerou amputovali prst a podobně,protože většina z  nemučeného obyvatelstva Pekla byla opravdu mentálně omezených.Když za ním někdo musel jít,tak to byla předzvěst hodně špatných událostí)
„Zas tak hrozný to se mnou není.“,lhal i  mluvil pravdu Hendelgón(lhal z  pohledu Ráagnasvöthova a mluvil pravdu z  vlastního pohledu).
„Ň‚ják s‘ z' t‚ho d‘stat m'síš.“
„Němám z  čeho.“.
Ráagnasvöth odešel na autobus a Hendelgón zase
šel na sklenku do „Aramis & Sons“.
Aramis Kočarbaj byl malý podvodníček,který za života ošidil i  se svými podnikavými syny jednoho Středoafrického Farmáře a tak byli všichni zlynčováni.Nemohl do nebe,ale zrovna se uvolnilo místo ve veřejných službách,což byla čas od času(tak jednou za milénium) šance pro zatracené vyhnout se svému osudu.Ze začátku mu to moc nešlo,ale chytil se.Hlavně díky Hendelgónovi.Ten mu po večerech radil,jak to má míchat a jak to líp vypadá(souviselo to něják s  Hendelgónovým životem před Hádem,ale o  tom se nikdy nebavil).Aramis mu zase dával pití se slevou,vždycky z  těch „lepších“ sudů a zvlášť odložených flašek.Proto sem vždycky po práci chodil.
Budova jedinýho baru mimo Město na dvanáct tisíc kilometrů byla vysoká,ale úzká.Vypadala,jak špatně navápená a možná i  skutečně byla(předchozí hostinský,jistý Eugene von Prague byl skutečně podivný a možná proto byl takový přítel Apofiského notáře Juelja Khea).Vevnitř byla vždy u  země mlha a podlaha,o  které si nikdo nebyl jistý,z  čeho je vlastně udělaná,byla podivně mokrá,ikdyž se o  ni nikdy nikdo nesmočil.Nohy židlí(které byli miniaturní i  gigantické a nejrůznějších pytoreskních tvarů,velikostí a dalších,rozumem nepojmenovatelných parametrů) se ztrácely v  bělmu a pult vyvstával jako nedokončený surrealistický obraz.Stoly byli kupodivu úplně normální a nezajímavé(„A proto tajemné“,jak by řekl Hendelgónův otec,o  němž se mu příčí mluvit).Zdejší klientela byli hlavně Bezdomovci z  řad Démonstva, pár Dělníků,chronických potížistů,zkracho­valců, podvodníků a jeden stavební inspektor.Hendelgón měl stůl rezervovaný hned u  pultu.Bylo na něm vyryto starohádeskými runami jeho jméno a to vše stvrzeno pečetí Pekelného Notářství města Apofis ještě z  dob presidenství Čankajška,což zajišťovalo,
že na židli nebude nikdy sedět nikdo jiný,než Hendelgón.Když vešel,vždycky se ozvalo nelidské zamručení,protože nebyl zrovna oblíben.

V  městě Appofis bylo jisté počítadlo.Bylo součástí „osobního úřadu pro záležitosti démonstva a jeho chování“.Zde měl službu Notář,podřízený Presidentovi města.President Liu Yung-Fu končil své služební období předčasně,kvůli úplatkářské aféře v  jeho Straně Agónie.Ta měla parlamentní většinu po 94  let,ale dosud sváděla jak politické tak vojenské boje se Stranou Rasismu Vůči Původnímu Obyvatelstvu bývalého Texaského prezidenta jménem Mirabeau Buonaparte Lamar,jež na zemi chtěl raději vyhladit domovské indiány v  Texasu.
Ono počítadlo nechal vybudovat ještě Senátor Mirabeau B. Lamar na vlastní náklady.Chtěl kontrolovat démonstvo kvůli emocím,neboť měl neblahé zprávy od jistého zdroje,že by mu mohl démon s  emocemi překazit Presidenské plány(anexi měst Pain,Horror,Fi­re,Oblivion a hlavně Apofiského rivala,Agony).Tyto plány obsahovali propracovanou genocidu obyvatelstva těchto měst a nesekali se s  Presidentovým pochopením.Ten sice na druhou stranu o  těchto plánech mohl dát zprávu ostatním městům,
ale neudělal to.
A  pojednou se počítadlo rozsvítilo.Ukázalo pouze místo-„Aramis & Sons“.
Vyslaly pojízdnou tankovou jednotku.Ta začala bombardování,ale Hendelgón se necítil dobře a tak odešel.Úřad musel Kočarbajovi zaplatit znovuvýstavbu.

President Liu si počal balit věci,aby se mohl včas vystěhovat z  Presidentského paláce.Jeho zkrácené volební období končilo až za 8  dní.
Když se ohlédl,aby se podíval po chybějící ponožce,uviděl Hendelgóna,jak vylézá od něj ze skříně.
„Co tu děláš?“ zněla ještě-presidentova otázka.
„Šel jsem kolem a….….….“.
„Hledali tě z  úřadu.Tady nemůžeš zůstat.“.
Liu chtěl Hendelgóna vyhodit,ale ten mu připoměl dluhy,jež u  něj Liu měl a tak zůstal u  prezidenta v  pokoji.

Mezitím se shromažďovali Lamarovi přívrženci v  Budově Oscívení,jež držel falešný dalajláma.Schůzi přerušili jen Lamarovi agenti,převlečení za policisty,
aby mu dali najevo svou podporu.Brzy šli městem Lamarovi spolustranící v  šedých košilích a s  šedým praporem.Obklíčili Prezidentský palác a donutili Prezidnta opustit funkci okamžitě a prchnout.Na Hendelgóna zapoměl.

Lamar se ujal úřadu "dočasného správce Apofiského města“.Brzy začal teror v  Robspierovském stylu(Robspiere se stal Lamarovým tajemníkem) a Lamarovi bývalí spojenci litovali,že ho podpořili(ale ne dlouho,protože je dal zabít).

Lamar měl za sebou pilný den diktátorského vládnutí a tak zašel do prezidentské ložnice.Ulehl na postel a počal chrápat.

Brzy se středisko stalo znovu aktivní a vyslalo na koordináty,kde vycítili Hendelgóna(nevěděli ovšem,že to není Hendelgón,pouze jeho ustálená stopa po delším pedchozím pobytu na jednom místě) raketu typu země-vzduch.
Lamar nepřežil,stejně jako celé levé křídlo prezidentského paláce.
Hendelgónovi se nic nestalo,protože si zašel do bufetu.Několik zbylích ministrů,jež ještě žilo,to bralo jako znamení Satanovo a zvolili Hendelgóna prezidentem,v  této funkci pak mohl zrušit středisko kvůli chybám a veřejně se přiznat k  emocím a získat si lid.