Nokturno.net / tvorba / dílko

Poznámky z  práce

Byl horký letní večer.Já jsem seděl na lavičce a četl knihu od Wericha a Shulze.V  protější restauraci jsem pozoroval pohyb větráku.Pak z  velké kumpanie,jež okupovala velké cosi,kam se chodilo po shcodech a sedělo se,vylezl jeden z  nich a vyfotil si mě se slovy
:„Hej blbečku!“.
Já na něj pohlédl a poté jsem řekl
:„Proč mě oslovuješ svým jménem?“.
Jediné,na co se zmohl bylo,že se smál mému hlasu a parodoval ho před ostatními.
A  pak odešel.A  já se jen tiše zasmál.
„Tramvaj,chlap­če.“ pomyslel jsem.
Pak jsem četl dále a pomalu se stmívalo a já jsem myslel,že budu nucen přestat číst,ale lampy,jichž bylo zde opravdu mnoho,narozdíl od jiných,ne tak vzdálených míst,tak dobře svítili,že jsem si nemusel dělat žádné starosti.
Pak jsem pozoroval novou skupinu.Nebyli mi sympatiští.Os­tatně,objekty nemusí být nikdy sympatické.
Je to moje práce a já ji stejně udělám.Chamurabi mi byl sympatický,ale práce je práce.
A  jeden z  nich začal mluvit v  dialektu,který těď jejich pokolení používá.V  duchu se zasměji a zavzpomínám,jak tomu bylo na počátku.
A  teď to přišlo.Jejich „vůdce“ pojednou skončil s  mluvením,vytáhl injekční stříkačku a oddal se své vášni.A  já jsem ho pozoroval a čekal.
Následně si svou dávku,tou samou stríkačkou,jak jinak,vzal každý z  nich.
Odložil a zbalil jsem knížku do igelitové tašky a pomalu jsem se zvedal.Když jsem přišel blíž,začali na mě i  přes delirium dělat posunky.Moc jim to nešlo.Ale to už bylo jedno.

Když jsem se díval,na jejich mrtvá těla,v  nichž krev již pomalu počala chápat,že už nemá proudit a bílé krvinky počali konat,na způsob samurajů sebevraždu,protože selhali,musel jsem přemýšlet o  tom,co dělám.Ale věděl jsem,že to někdo dělat musí a taky by to mohla dělat nějáká svině,tak co?
Pomalu jsem odcházel a podíval jsem se na oblohu.Viděl jsem jen jednoho.
Pak jsem přemýšlel o  zbytku.Naho­ru,nebo dolů?Pak jsem zamířil o  dvacet minut zpět a poctil jsem svou přítomností onoho fotografa.Nebylo to hezké,ale někdo to dělat musí.