06.04.07 | David Kartaš, @, další tvorba | 2246 x | vypínač
O cestě Ruith-Mar-Bele za Yudiga-Ihnonei
Žil v severu země Yudiga-Ihnonei muž,jež bývával učitelem,ale
necitelnost lidí jej vyhnala z učeben a až do dalekého kláštera.Jmenoval se
Ruith-Mar-Bele,syn Kalooda,jež přišel zpoza Podogá,tedy alespoň to mnozí
tvrdili.A studoval víru Alhadiovu,o jediném Bohu všemocném,ale byl to
muž vědy a nedokázal plně důvěřovat ničemu,co neviděl.I ptal se bratrů
v klášteře,jak vypadá Bůh Všemocný Alhid a oni se mu vysmáli a řekli,že
není možno o těchto věcech mluvit.I
byl v depresi,ale pak jej napadlo zajít za svým starým
otcem.Ten žil v svém domě a odmítal vycházet již několik let,neb,podle
něj,každý mu byl cizí v Yudiga-Ihnonei.I zeptal se ho syn,okuď
přišel.A Kalood nechtěl nic říci a váhal a byl nesvůj.A Ruith-Mar-Bele
jej žádal,ale on nechtěl.A Ruith-Mar-Bele jej prosil na kolenou,ale on
nedokázal.A Ruith-Mar-Bele ho zapřísáhal jménem „Božím“(jak
se označoval Alhid podle dávní litery) a ono slovo vyvovalo v Kaloodovi
změnu a jen nevěřícně koukal do tváře synovi.Pak vztal a obešel celou
místnost,by nakonec poodhrnul z okna záclonu.
„Zdaleka.Mnohem dál,než by sis mohl představit.Je to místo,které
není jako tyto světy,místo tak nádherné,jako Svaté Země za Yudinayuthem a
Pernegoruthem.Je to místo hrůzy a strachu a živoření,z nějž jsem
utekl.“.
„A jak se tam dostanu?“ zněla synova otázka.
Kalood se na něj prudce otočil,ale poté se uklidnil a obrátil se opět
směrem k oknu.
„Dostat se tam?Jsou tisíce,jež by se nejraději dostali pryč.Sem.Ale
vidím, že ti to nedá spát.Přijd za mnou za tři dny,poté uvidíme.“ a pak
už ten den neřekl nic.
Ruith-Mar-Bele odešel a po tři dny čekal pln očekávání.
A třetího dne přišel k otcovu domu a zjistil,že je zamčeno,což
bylo něco nezvyklého v zemi Yudiga-Ihnonei.Zaklepal jednou a nic.Zaklepal
podruhé a slyšel slabé dunění.Zaklepal potřetí a dveře se otevřeli.
V nich stál jeho otec,v šatu jež nebyl ani ze země
Yudiga-Ihnonei,ani z žádné jiné země za Yudinayuthem a Pernegoruthem.Kolem
krku měl přívěšei vpradvě nelidský a hrozivý.Pootevřel dveře a Ruith-Mar-Bele
vstoupil.
Celá místnost byla ponořena do tmy,na stěnách byli různé mapy
zemí,o nichž Ruith-Mar-Bele nikdy neslyšel a na zemi podivní věci,ukované
z železa,či jiných,jež on neznal.A uprostřed místnosti,spojen
bílou,svítící čárou z každé strany pokoje(ze čtyř a ne z šesti,jež je
světových stran v celém světě za Yudinayuthem a Pernegoruthem) byl kruh
o pěti stranách, jež nebyl k pochopení a nikdy předtím ani nebyl,ale
když jste ho viděli,hned jste jej poznali.V kruhu byla lebka člověka a
vedle ní ještě dvě,v mnohém jiné.
A jeho otec na něj pohlédl,jakoby se jej ptal,ale Ruith-Mar-Bele
s pohledem neuhnul a tak Kalood jen povzdychl a pak se posadil.Vytáhl jednu
mapu a dlouhým nechtem se škrábl do ruky a kapkou krve přejel po mapě.Byla to
mapa zemí za Yudinayuthem a Pernegoruthem.
A jeho otec mluvil:
„Toto je Hudisare Mar Bhaladar,v níž se zrodil konec světa a
toto je Minahaniaroduh,jež čeká na příchod spasitele.A za ním leží velké
jezero Moorinarai,v němž není života,jen smrti.A tam
půjdeš,v hodině Yisishavově,“ řekl a vzal a podal svému synu
postupně všechny tři leby," a vhodíš zde toto do něj.A poté čekej a až
přijde čas," řekl a vytáhl z kapsy obří,stříbřitou minci,„dej si
toto pod jazyk a nemluv s nikým a zapři,že to máš,by ses mohl vrátit
zpět.“.
A Ruith-Mar-Bele poděkoval otci a vzal vše,co mu nabízel i s
mapou a odešel.A jeho otec se poté posadil na postel a počal brečet.
Dlouho šel Ruith-Mar-Bele kolem Hudisare Mar Bhaladar,neb neměl a nesměl
doň vstoupit,neb kdesi v něm žije zrozen konec světa,jež je slepí a jež
může se zavěsit do rukou člověka,jež přijde do města a chtít být vyveden
ven.A kdyby jej člověk vyvedl,Konec Světa by nastal.A proto jsou
u všech bran vždy stráže a každý může vstoupit do Hudisare Mar Bhaladar,
ale nikdo nesmí z něj kdy odejít.
A ještě déle šel kolem Minahaniaroduhu,protože kdyby
vešel,skončil by špatně,neb zdejší lidé vidí v každém příchozím spasitele a
když jim nepředvede zázraky,tak jej ukřižují.
A nakonec došel k jezeru Moorinarai,v hodině
Aghusoptově,Zrození ze Severu a čekal,kdy začne hodina Yisishava,Zrození
z Jihu.A když nastala, přistoupil k jezeru avhodil do něj to,co
mu otec dal k vhození a poté si dal minci pod jazyk a čekal.A čekal
dlouho a již chtěl odejít,když tu přišla tma a z díry jezera se vzedmula
loď,stará a dobrá,jež plula v temných vodách Moorinaraie,jakoby jí to
nemělo přinést smrt.A když byla spuštěna lávka,
přešel Ruith-Mar-Bele a vstoupil na palubu.Loď byla ze dřeva a evidentně
stará,až archaická.A na lodi nenašel nikoho a tak ulehl do lože
v prázdné kajutě.V snu chodíval po palubě a všude bylo mnoho lidu,ale
jiného nže znal,temnějšího a staršího,ikdyž ne stářím,ale něčím mnohem větším.
A chtěl již s někým mluvit,ale vzpoměl si,co mu otec řekl,tak to
neučinil.
Když se vzbudil,nalezl na stole skromnou snídani.Poté,co pojedl,vyšel na
palubu a tu zjistil,že loď pořád stojí ve vodách Moorinarai.
Bylo mu to divné,ale nedovážil se opustit loď.A tak večer znovu usnul
a znovu se mu zdálo,že chodí po palubě,kde je mnoho jiných lidí a opět
s nikým nepromluvil.
Toto se stalo ještě třikrát.
A když se vzbudil po čtvrté,nenalezl snídani a když vylezl na palubu,
zjistil,že loď kotví u malého přístavu,někde,kde nikdy předtím nebyl.
Procházel přístavem a bylo zde mnoho věcí,jež neznal a nemohl znát.
A když jím prošel,nalezl zde svatostánek s poustevníkem a toho
se zeptal, kde najde Boha a poustevník mu řekl,kde je kostel.
I byl v kostele,ale bylo to jiné než u Alhida,neboť zde
nebyly ty praktiky,jež se činili u Alhida v jeho chrámech a bylo zde
mnoho jiných,jež Ruith-Mar-Bele viděl poprvé.A když zde seděl i po
skončení mše,ozval se skřek ze všech stran a hlas:
„Ty hledáš tvář boží?“.
A Ruith-Mar-Bele přikývl.
A tu stál před ním Bůh,jehož tělo byl čistý mramor,bělavý až
bezkrevný a jeho žíly vystupovali tak,jakoby byly vytesány
kladivem.Ruith-Mar-Bele žasl nad tímto Bohem,ale jen,dokuď nespatřil jeho
tvář.Pak utekl s hrůzou a vypadla mu i mince,jež měl míti pod jazykem.
Neb v tváři boží uviděl veškeré utrpení jež kdy bylo a kdy bude.
A když ztratil minci,musel si vydělat jinou a dřel a dřel,než ji
vydělal a pak došel do přístavu a vešel na loď a po několika nocích se vrátil
nad Moorinarai a poté přešel kolem Minahaniaroduh a Hudisare Mar Bhaladar až
došel do země Yudiga-Ihnonei.Do dnešních dob dělá učitele a snaží se zapomenout
na jakéhokoliv Boha.
Dvě hodiny poté,co s křikem utekl,přišla do kostela uklizečka,jež
počala vytírat dlaždice a najednou narazila na minci.Vzala ji do
ruky,přelouskala nápis „In God We Trust“ a vstrčila si ji do
kapsy.
. smrt mládí .. temnota horror jen tak čas srdce beznaděj zima emoce momentka vztah tma les město krev podzim zoufalství cesta poezie erotika horor povídka zklamání realita bolest osud život hrůza žena fantasy antilistí pocity haiku noc pocit humor sex strach x sobota svoboda vztahy aa naděje láska nenávist marnost samota deprese voľný verš přetvářka ... * příroda touha vzpomínka smutek sen vyznání
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14778
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6469
autorů: 867