Nokturno.net / tvorba / dílko

Zpěvy futury
Modrý drak vstane ze dna jezera
Jeho křídla jsou safírů nádhera
Je pánem moudrosti a múzou umělců
Modrá je barva naděje pro davy ztracenců
Jeho oči blankytné proniknou až do duší
a poznat s elfi co je náhle zatouží
aby viděli, že temnota nesluší
vždyť oni zas rovnováze poslouží
Zlá je doba do které byl Modrý povolán
těžké je číst zla myšlenky- pekelný hlavolam
Není to však nemožné, vždyť není sám
Probouzí se vyhojený ze všech ran
A s ním přiženou se mraky z pobřeží
Zem nevlídnou zlíbají, deštěm osvěží
A v mlhách sešle znamení svým věrným kněžím
Vysměje se všem těm temným věžím
Déšť a mlha
Voda smyje zašlou krev
A zjeví se duha
a Modrý drakolev...

Dastadan byl zklamán svým životem. Byla to již dlouhá doba, co strávil v meditacích a rozjímání nad špatně zvládnutých úkolem, do kterého poslal Hypodana. Co se mohlo zkazit? Rozhodnut skončit svůj život, vyšel z jeskyně. Sotva se však jeho noha dotkla sluncem osvětlené skály, byl odmrštěn nazpět.
Zvednul se. Musí to zopakovat mnohokrát.
„Co to děláš, příteli?“ Hlas, který zaduněl jeskyní byl mocný a hluboký.
Dastadan se zalekl. Kdo to je? Hypodan? „Kde jsi?“
Muž s koňskou hlavou vyšel ze stínu mimoprostoru. Vzduch prolomily runy a on se zjevil. Dastadan zavřel oči a přemýšlel. Co se stalo? Proč se vrátil? Jak to, že selhal a je tu? Připravil se k obraně. Možná bude bojovat na život a na smrt.
Muž s koňskou hlavou však držel ruce svěšené. „Chceš mě zabít?“ Zasmál se. „I kdyby se ti to podařilo, litoval bys.“
„Proč?“ Dastadan svěsil ruce, stále měl však zavřené oči a koncentroval v sobě energii.
„Protože jsem tvoje noční můra, slepota v tvých očích, chaos tvého myšlení. Když budu chtít, zlomím tvůj život a dám mu nový řád. Lepší a spravedlivější, řekl bych. Pak budeš opět můj. Pokud ale nepřijmeš jedinou volbu, kterou ti dávám.“
„Pak ale nebudu člověkem.“ Usmál se Dastadan a otevřel oči.
„Ty jsi nikdy nebyl člověkem.“
„Zdravím tě pane.“ Dastadan poklekl. „Kde je moje armáda?“
„Na jihu. U města, které se nazývá Lastedas. Tam ji převezmeš od člověka, kterého někteří zvou Markus Genichus.“ Sjednotitel se zamračil. „Podle práva.“

Sjednotitel seděl nad pentagramem a levitoval. Stálo ho spoustu sil navrátit se zpět a ještě víc hledání meče. Svět se mění. Staré zhyne, aby ještě starší mohlo žít. Poměr sil je v pohybu. Již čtyři barvy se spojily v boji proti temnotě. Zbývají už jen dvě. Chtějí se draci odpoutat od své minulosti? Zapomněl snad Bílý na své prohřešky a na své konání?
Zcela jistě ne. Kdo tedy vyšel mimo míru. Já?
Sjednotitel se otřásl. Určitě ne. Vždy jsem vládl s rozvahou, aby mé království bylo vyrovnané. Oni to vědí. Zavlečou kontinent opět do nekonečných válek v jejich jménu. Já chtěl vždy jen zachovat rovnováhu, na které oni stěží balancovali. Za mě se populace kontinentu ztrojnásobila, zatímco oni jej drancovali neustálým vybíjením. Vytvářel jsem zásoby jako přípravu na hlad. Oni nechávali své lidi hladovět. Kdo má právo vládnout? Je jen jediná volba.
Rudý za mnou stojí a Stříbrného přesvědčím. Musím. Čtyři ku třem. I tak je to málo. Ale mám na své straně lidi. Strach jim nedovolí. Neutečou. Lidé jsou věrní. Nezradí.
Sjednotitel se postavil a podíval se na sever. Tam, kde kdysi možná bývalo sídlo Stříbrného. Slyšíš mě?
Poryv větru? Snad. Musím blíž. Zaržál. Otisk jeho rukou zanechal ve vzduchu runy. Runy v těle Stříbrného. Nad pentagramem šlehnula záře. Sjednotitel stál na skalách na severu. Tady, tisíce mil od černé věže, je jako orlí hnízdo na nejvyšší skále chrám neskutečné velikosti. Jeho chrám. Chrám opeřeného draka. Vešel dovnitř a spatřil oltář. Nádherný a zároveň strohý, jako vše okolo.
Položil na něj ruce. Jakoby odnikud se zjevil obraz jednoho z nejmocnějších.
Čeho žádáš?
Svět je jiný. Zavládnul mír a pořádek pod mou vládou. Již nehynou lidé v neskutečných bitvách. Již nehynou zvířata, ani jiná stvoření v nesmyslných válkách. Dal jsem kontinentu jinou tvář a chci ji zachovat. Jsou tací, kteří si myslí, že ve volbě najdou ráj. Chtějí vás všechny propustit na svobodu...
A po mě chceš co, Nesmrtelný?
Pomoc v zachování mých pořádků.
Drak se zachmuřil. Kdo je naproti srázu, ze kterého shlížíš?
Černý, Zelený, Modrý a Bílý...
Bílý? I on se zvrhnul? Něco ti povím, Nesmrtelný. Přemýšlel jsem tisíce let a možná jsem dosáhnul bývalé moudrosti Bílého. Vím proč nás tehdy spoutal, a přestože jsem nespokojen s tím, co je ze mě dnes, musím s ním souhlasit. Radši o nás mluvit v bájích, než podrobovat svět znova a znova. Pomůžu ti.
Sjednotitel se uklonil.
Dám ti mého Obránce. Nemá moje tělo jako ostatní, ale bude ti sloužit věrně, dokud nezradíš ideály, které sis přede mnou předsevzal. Ode dneška bude jeho úkol jediný. Bránit tě, jako bys byl já.
Kolik máme proti sobě Obránců?
Dva, možná tři.
To je mnoho... Potřebujeme ještě jednoho spojence, kromě Rudého... Je s námi, že?
Ano.
Kdo další půjde s námi do boje?
Jeho jméno neznáš. Donedávna se pyšnil přívlastkem Nejstarší. Bude mi však věrný, když jsem se vrátil zpět. Je to jeden z mých bývalých generálů. Zove se Dastadan.
Budiž. Přikývnul drak. Nechť tvoje volba míru zvítězí.
Z temnoty chrámu něco vystoupilo. Obřím skokem překonalo vzdálenost mezi jím a mužem s koňskou hlavou. Podlaha zaduněla a praskla pod dopadem mnohatunového zvířete.