Nokturno.net / tvorba / dílko

Elevea cvičila jako o život. Od hole už dávno upustila a přijmula mnohem horší věci. Dvojici katan, které jí doporučil učitel. Khadr, tak se jmenoval. Už dávno získala status poddůstojníka a učila nováčky technice boje. Khadr jí však nedopřával odpočinku. Dotahoval u ní techniku do stupně, kdy ani on sám nebyl schopen ji porazit. Byl rozradostněn svým dílem. Věděl, že se blíží čas, kdy použije jejího talentu pro potřebnou věc. Nedával to však na sobě znát. Držel ji mimo události posledních týdnů.
Říkal jí, že bude učit jiné. Ona mu nevěřila. Učil ji, jak učit. Chápala snadno. Nakonec mu dala za pravdu.
„Kdybyste mi předtím řekl, že se moje znalosti tak rozšíří během několika měsíců, vysmála bych se vám.“ Řekla mu tehdy u večeře.
„To věřím.“ Kývnul hlavou. „Poslouchej, byla jsi vybrána pro určitý úkol. Bude to asi týden, co se u Lastedasu vzbouřila jednotka dobře vycvičených vojáků. Velmi dobře vycvičených vojáků. Slyšela jsi o tom?“
„Ne.“ Zavrtěla hlavou.
„Povídá se o nich jako o Ničitelích.“
„Nevím, co si pod tím mám představit.“ Pokrčila rameny. „Co je to za lidi?
„Nejsou to lidé.“ Zavrtěl hlavou učitel. „K nim mají daleko. Ani elfové to nejsou. Víme jen, že se rozhodli nebýt na naší straně. Ty jsi jedna z vycvičených žen, které jsou určeny speciálně pro tento úkol. Oni jsou rychlí. Velice rychlí a ty jsi jedna z těch, co můžou jejich pohyby zachytit. Sice nemáš jejich rychlost, ale máš vytříbenou techniku boje, kterou jsme skoro půl roku pilovali. Půjdeš teď se mnou do věže a tam ti dají novou uniformu.“
„Teď v noci?“ Zeptala se.
„Ano.“ Přikývnul. „Právě teď je ten pravý čas. Pochopíš, až tam budeš.“
„Pak není čas jíst.“ Vstala od stolu.
„To je moje holka...“ Usmál se učitel a zvedl se taky.
Několik vojáků se otočilo jejich směrem, ale zase se vrátili ke svému jídlu. Možná poslednímu.
Khadr s Eleveou vyšli ven z tábora. Ačkoli šli po tmě, Khadr bezvadně viděl. Uvědomila si to, když ji vedl těmi temnými uličkami. Něco před ní tajil. Došli k hlavní bráně a tam ho zastavila.
„Vy nejste člověk.“
„Ne.“ Potvrdil jí. „Možná se mě zeptáš na to, jestli jsem tě neznal z dřívějška.“
Mlčela.
„Protože ten stín, co tě tehdy pronásledoval, to jsem byl já. Vím o tvých znalostech a převzal jsem nad tebou ochranu nad rámec zákonů. Ve své hlouposti jsi dělala celou dobu vylomeniny. Během té doby jsem na tebe měl tolik udání, že jsem se musel hlavnímu knězi zaručit, že tvé znalosti použijeme v boji proti našim nepřátelům ve jménu obráceného pentagramu.“
„Cože?“ Zeptala se překvapeně.
„Bojujeme o přežití. Už rok.“ Zavrtěl hlavou. „Celý kontinent je ve vážném nebezpečí. Ničitelé totiž nejsou jen tak obyčejná zvířata. Mstí se za svůj stav. Byli to kdysi lidé a byli ve slabé chvilce hlavního kněze přeměněni na to, co jsou dnes. Byla u nich vložena pojistka, že nebudou mít potomky. Ale to je zvrtlo. Rozhodli se, že nebude žít nikdo kromě nich. Bláznivé, že?“
Elevea na něj zírala. „Takže já mám jít proti nim?“
„Ano.“ Přikývnul. „Budeš jedna ze speciální jednotky. Většina z nich v životě neviděla černou magii nebo magii vůbec. Ty ovládáš magii vody. To je dobré. Ponechají ti duši. Nebudeš muset být zasvěcena.“
„Je nějaký jiný způsob, než je udolat magií?“
„Ne.“ Zavrtěl hlavou Khadr. „Celá jižní armáda byla rozmetána. Po ní východní armáda. Ze severu jsme si nechali poslat jádro armády, aby vám dělali křoví. Ti muži budou do jednoho obětováni, aby jste vy mohli udělat svou práci. Jejich úkolem bude rozdělit Ničitele na jednotlivce, které vy snadno udoláte železem i myslí.“ Poklepal si na spánek. „Hlavně myslí.“
Už dál neřekl ani slovo a vešel do brány. Prošli hlavním nádvořím a obří chodbou vešli dovnitř věže. Nakonec po širokém schodišti vyšlapali do neskutečné výšky, kde se jim už i špatně dýchalo. Tam byl chrám neskutečné velikosti, kde už čekaly stovky lidí. Téměř bez vyjímky ženy. Khadr ji poslal dovnitř.
Než však vešla, otočila se k němu. „Kdo jsi?“
„Má identita musí zůstat utajena.“
„Chci to vědět.“ Zatlačila. „Co jsi zač, že jsi dokázal oklamat elfa?“
„Já tě nikdy neoklamal.“ Bránil se. „Jen jsem v určité podobě pro tebe téměř neviditelný.“
„Tak kdo jsi? Nebo tvá záruka bude planá.“
„Oheň.“
Zděsila se. Úlekem si přikryla ústa.
„Ano. V lidské podobě.“ Kývnul hlavou. „Ale víc nesmíš vědět. Stálo by tě to život. Věř mi však, že staré sváry musí být zapomenuty. Tohle není válka mezi námi, elfe.“
„Chci, abys našel moji sestru.“ Odvážila se mluvit. „Kvůli ní jsem přišla a ona je jediný důvod, proč tady setrvávám.“
Pomalu zavřel a otevřel oči. „Budiž. Je to tvoje cena mé žádosti. Naučím ji vše, čeho budu schopný ji naučit a pomohu jí přežít, dokud to bude možné. Ale zvrhne se. To ti říkám rovnou. Zemře.“
Pomalu se otočila a vykročila do síně zasvěcení. Dostala uniformu, do které se převlékla. Potom v pokleku sledovala jak postupně lidé okolo ní propadají temným silám. Když kněz přišel k ní, vzal ji pod bradou a donutil ji povstat.
„Ty jsi vyjímka.“ Řekl. „Tvoje duše zůstane taková, jak byla stvořena, a povedeš celý kontingent. Tvůj úkol bude velet.“
Přikývnula.
„Nemůžeš zklamat. Nesmíš. Pokud se tak stane, stihne tvoji sestru strašný trest. Všech sto Ničitelů najdeš a zabiješ. Když se tak stane, vrátíš se a my ti možná dáme svobodu. Porozumělas?“
Opět přikývnula.
„Běž.“ Ukázal jí na obří dveře. „Běž a nevracej se, dokud tvůj úkol nebude splněn.“
Zvednula se a jako odpověď povstali všichni, kdo doteď klečeli. Šla ven a za ní zástup prokletých. Zmizela s nimi v temnotě, aby do rozbřesku čekala na příchod armády severu. Těch, kdo měli být obětováni.