ikona.png, 0 kB Nokturno.net / tvorba / dílko

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

Barvy - Pán Světla I.

06.02.06 | Dr.Str., @, další tvorba | 1172 x | vypínač

Gorlen potichu procházel temnou ulicí a rozhlížel se. Měl k tomu důvod. Pověsti. Zkazky. Tichá povídání. Nebezpečí, kterému ani Zářiví nedokázali zabránit. Ani když se jim svěřil pod dohled. Tím spíš byl v nebezpečí. Lidé zrazují. Hlavně lidé.
Pročesal svým zrakem okolí a vtisknul si ve vědomí jeho zelený obraz. Mezi úplně temnými místy sem tam probleskovala nazelenalá záře, ale jinak nic nerušilo poklid noci. Pohlédl na svůj palec, jež ho tolik odlišoval. Ve Vnímání vypadal tak zářivě, tak přesvědčivě. Ale lidi děsil. Musel jej schovávat. Lidé spíš přijmuli malomocného, než střepa.
Jeho pocit ohrožení zesílil. Sundal si obvazy a podíval se na nyní netlumenou záři sebe sama. Věděl, že jde použít jako zbraň. Prostě se s ním sekne a otrava zahltí útočníka během vteřiny. Míň. Vytlačil z něj pár kapek jedu a ty spadnuly na udupanou zem.
Couvnul do stínu a otevřel svůj zrak naplno. Před ním se rozzářila skvrna jeho vlastního jedu. A pak jitrocel, který na tom místě vyrašil.
Kdyby to nespatřil, nikdy by tomu neuvěřil. Právě vyrostlá květina se zhroutila a uschla. Aura takové síly musela znamenat velice silnou bytost. Co ale bylo ještě neuvěřitelnější... Neviděl ji. Rozhlížel se svým viděním, kterému dodnes nic neuniklo, ale nenacházel nic, co by budilo nejmenší podezření.
Uvědomil si, že svět se kolem té bytosti nedeformuje. Prochází skrz ni. Chtěl se dát na útěk, ale nemohl se pohnout. Byl svázaný vlastním strachem. Jediné, co dokázal vnímat, byla panika v jeho duši. To pohlcení.
Před ním se zjevil člověk vysoké postavy. Gorlen se přikrčil a ruku s drápem schoval za záda. Zavřel oči. Potichu vnímal, co se bude dít.
„Podívej se mi do očí.“ Zaduněl hlas.
Vzhlédl normálním zrakem a spatřil někoho s taseným rapírem.
„Co chceš?“ Zeptal se Gorlen šeptem.
„Tvůj prst.“ Ufrkla si silueta a ukázala čepelí na jeho schovanou ruku. „Dej mi jej a budeš žít.“

Draci jsou mrtví!
Všichni až na jednoho, co smrtí vládne. Doba temnot skončila a dokonce i Sjednotitel odešel zpět do světa, jež mu byl souzen. Ať se nikdy nevrátí. Ať jej už nikdy není třeba. Řád světla nadešel a lidé žijí v míru.
Již tisíc let.
Chodí mezi námi střepy. A střepy střepů. Draci zanikají a jejich moc se pozvolna mělní a šíří mezi lid. Zanedlouho na ně ani nikdo nevzpomene. Připomínky starých věků se stanou běžností a běžnost rutinou. A mír. Nastane mír na věky a rozvoj života. Ať existuje navěky.
Je to správné, to, co dělám? Je mé poslání skutečné? Není moje nadání jen náhodou, kterou mí páni zneužívají? Kde je mez mých schopností? A kdo mi je dal?


 Přidat komentář 




› Online 7


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2022 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14762
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6391
autorů: 862