27.05.10 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2368 x | vypínač
Odvážil jsem se,
do zahrad,
lásek a snů,
ale nikdy,
nikdy jsem nezvládl,
dojít k oknu Bezedné naděje.
Neodvážil jsem se,
vstoupit na ten,
světle černý trávník.
Vždy mě mezi,
snem a láskou,
zahnal zuřivý havran,
zpět za plot osudu,
skrz záhon,
planých řečí.
Takhle tam už nemůžu,
v oblečení potrhaném,
snůškou lží a krádeží.
Čekám na padací most!
sen sex zoufalství srdce svoboda pocity . hrůza přetvářka naděje život erotika čas tma cesta láska voľný verš poezie ... vzpomínka antilistí momentka město sobota nenávist deprese .. strach horor * jen tak realita krev beznaděj zklamání temnota aa vztah pocit x fantasy smutek osud vztahy marnost mládí samota bolest emoce haiku zima noc smrt podzim povídka touha horror vyznání příroda žena humor les
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2022 Skaven
komentářů: 14762
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6391
autorů: 862