27.05.10 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2454 x | vypínač
Odvážil jsem se,
do zahrad,
lásek a snů,
ale nikdy,
nikdy jsem nezvládl,
dojít k oknu Bezedné naděje.
Neodvážil jsem se,
vstoupit na ten,
světle černý trávník.
Vždy mě mezi,
snem a láskou,
zahnal zuřivý havran,
zpět za plot osudu,
skrz záhon,
planých řečí.
Takhle tam už nemůžu,
v oblečení potrhaném,
snůškou lží a krádeží.
Čekám na padací most!
vzpomínka noc žena emoce povídka tma zklamání naděje deprese antilistí sex hrůza beznaděj .. bolest nenávist příroda zoufalství realita mládí láska temnota touha pocit horor město horror voľný verš smrt haiku * vztah humor přetvářka zima x sobota osud momentka sen jen tak svoboda les smutek strach samota cesta srdce erotika podzim ... . aa život čas krev marnost vyznání poezie pocity fantasy vztahy
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2023 Skaven
komentářů: 14764
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6415
autorů: 864