27.05.10 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2776 x | vypínač
Odvážil jsem se,
do zahrad,
lásek a snů,
ale nikdy,
nikdy jsem nezvládl,
dojít k oknu Bezedné naděje.
Neodvážil jsem se,
vstoupit na ten,
světle černý trávník.
Vždy mě mezi,
snem a láskou,
zahnal zuřivý havran,
zpět za plot osudu,
skrz záhon,
planých řečí.
Takhle tam už nemůžu,
v oblečení potrhaném,
snůškou lží a krádeží.
Čekám na padací most!
příroda láska samota horor strach hrůza smutek pocity * poezie aa horror jen tak .. zoufalství x čas žena haiku ... bolest naděje sobota vzpomínka emoce les podzim osud antilistí beznaděj temnota přetvářka deprese svoboda voľný verš vyznání nenávist cesta noc humor tma marnost pocit město sex vztahy mládí krev povídka realita sen zima erotika zklamání touha fantasy vztah . momentka smrt srdce život
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14774
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6459
autorů: 867