18.04.10 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 3100 x | vypínač
Onehdy seděl jsem v té hospodě
naproti parku.
Byl konec zimy, či těsně před ním.
To tehdy se to všechno způsobilo.
Seděl jsem smuten
vždyť druhého dne měl,
jsem jít do nemocnice.
To tehdy jsem sepsal svou první báseň.
Podívám se na ní
Čtu si jí
a poznávám po tom čase
že je strašná.
Jak se mohu tedy nazývat básníkem
když toto je moje dílo
ale to jsem tehdy ještě neznal
toho Jana Václava
básničkáře z té slepé uličky
Ale těší mě že jsem tak začal
vždyť každý nějak začíná
každý
Napsal jsem svou první báseň
neuměle
Děkuji milí básnicí.
, linkuj! 
, jagg 
město strach fantasy * ... marnost beznaděj bolest aa povídka jen tak zklamání voľný verš samota horor mládí žena temnota zoufalství přetvářka haiku . smrt sobota naděje horror les nenávist momentka podzim sen pocity vztahy čas x touha poezie humor láska vyznání srdce realita antilistí krev smutek pocit cesta osud život erotika deprese .. emoce noc sex hrůza vztah vzpomínka zima příroda tma svoboda
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14788
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6519
autorů: 867