18.04.10 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2856 x | vypínač
Onehdy seděl jsem v té hospodě
naproti parku.
Byl konec zimy, či těsně před ním.
To tehdy se to všechno způsobilo.
Seděl jsem smuten
vždyť druhého dne měl,
jsem jít do nemocnice.
To tehdy jsem sepsal svou první báseň.
Podívám se na ní
Čtu si jí
a poznávám po tom čase
že je strašná.
Jak se mohu tedy nazývat básníkem
když toto je moje dílo
ale to jsem tehdy ještě neznal
toho Jana Václava
básničkáře z té slepé uličky
Ale těší mě že jsem tak začal
vždyť každý nějak začíná
každý
Napsal jsem svou první báseň
neuměle
Děkuji milí básnicí.
erotika pocit horror mládí * noc .. vztah láska přetvářka . humor haiku sen touha svoboda nenávist sex povídka hrůza realita krev temnota jen tak aa samota vzpomínka život sobota město les horor fantasy deprese ... osud zima žena cesta beznaděj antilistí vyznání příroda zoufalství strach smrt tma marnost naděje čas poezie emoce bolest vztahy voľný verš momentka srdce zklamání x pocity podzim smutek
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6485
autorů: 867