18.04.10 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2019 x | vypínač
Onehdy seděl jsem v té hospodě
naproti parku.
Byl konec zimy, či těsně před ním.
To tehdy se to všechno způsobilo.
Seděl jsem smuten
vždyť druhého dne měl,
jsem jít do nemocnice.
To tehdy jsem sepsal svou první báseň.
Podívám se na ní
Čtu si jí
a poznávám po tom čase
že je strašná.
Jak se mohu tedy nazývat básníkem
když toto je moje dílo
ale to jsem tehdy ještě neznal
toho Jana Václava
básničkáře z té slepé uličky
Ale těší mě že jsem tak začal
vždyť každý nějak začíná
každý
Napsal jsem svou první báseň
neuměle
Děkuji milí básnicí.
sobota vztah vztahy sex antilistí nenávist touha deprese noc zima realita ... sen láska voľný verš les fantasy pocity emoce cesta čas horor svoboda .. strach aa podzim humor smutek poezie erotika město žena příroda smrt přetvářka bolest temnota hrůza momentka srdce vyznání vzpomínka naděje marnost * . osud pocit tma povídka zklamání jen tak život beznaděj x horror haiku zoufalství samota mládí krev
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2021 Skaven
komentářů: 14759
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6366
autorů: 861