18.04.10 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2449 x | vypínač
Onehdy seděl jsem v té hospodě
naproti parku.
Byl konec zimy, či těsně před ním.
To tehdy se to všechno způsobilo.
Seděl jsem smuten
vždyť druhého dne měl,
jsem jít do nemocnice.
To tehdy jsem sepsal svou první báseň.
Podívám se na ní
Čtu si jí
a poznávám po tom čase
že je strašná.
Jak se mohu tedy nazývat básníkem
když toto je moje dílo
ale to jsem tehdy ještě neznal
toho Jana Václava
básničkáře z té slepé uličky
Ale těší mě že jsem tak začal
vždyť každý nějak začíná
každý
Napsal jsem svou první báseň
neuměle
Děkuji milí básnicí.
emoce beznaděj svoboda momentka . vzpomínka zima povídka vztah horor zoufalství haiku deprese tma vztahy erotika život smutek touha horror sen marnost .. naděje hrůza ... pocit krev voľný verš strach láska zklamání x pocity sobota vyznání poezie jen tak mládí humor bolest sex nenávist srdce přetvářka osud noc cesta podzim smrt žena temnota realita antilistí fantasy les * samota příroda město aa čas
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2023 Skaven
komentářů: 14764
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6418
autorů: 864