18.04.10 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 3030 x | vypínač
Onehdy seděl jsem v té hospodě
naproti parku.
Byl konec zimy, či těsně před ním.
To tehdy se to všechno způsobilo.
Seděl jsem smuten
vždyť druhého dne měl,
jsem jít do nemocnice.
To tehdy jsem sepsal svou první báseň.
Podívám se na ní
Čtu si jí
a poznávám po tom čase
že je strašná.
Jak se mohu tedy nazývat básníkem
když toto je moje dílo
ale to jsem tehdy ještě neznal
toho Jana Václava
básničkáře z té slepé uličky
Ale těší mě že jsem tak začal
vždyť každý nějak začíná
každý
Napsal jsem svou první báseň
neuměle
Děkuji milí básnicí.
, linkuj! 
, jagg 
svoboda hrůza smutek osud krev povídka čas žena tma * fantasy smrt momentka příroda naděje temnota mládí zoufalství voľný verš pocity bolest láska deprese haiku antilistí les touha cesta vzpomínka realita . x zima emoce ... humor nenávist sex erotika marnost horror přetvářka .. podzim vztah samota beznaděj vztahy jen tak noc strach poezie zklamání město sen horor život aa vyznání srdce pocit sobota
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6515
autorů: 867