18.04.10 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2526 x | vypínač
Onehdy seděl jsem v té hospodě
naproti parku.
Byl konec zimy, či těsně před ním.
To tehdy se to všechno způsobilo.
Seděl jsem smuten
vždyť druhého dne měl,
jsem jít do nemocnice.
To tehdy jsem sepsal svou první báseň.
Podívám se na ní
Čtu si jí
a poznávám po tom čase
že je strašná.
Jak se mohu tedy nazývat básníkem
když toto je moje dílo
ale to jsem tehdy ještě neznal
toho Jana Václava
básničkáře z té slepé uličky
Ale těší mě že jsem tak začal
vždyť každý nějak začíná
každý
Napsal jsem svou první báseň
neuměle
Děkuji milí básnicí.
haiku bolest vztah tma podzim aa sobota hrůza srdce .. vztahy horror nenávist příroda mládí povídka deprese emoce naděje temnota sex vyznání pocit momentka město přetvářka zima jen tak zoufalství svoboda humor samota čas pocity noc touha realita strach poezie antilistí ... vzpomínka sen * fantasy . marnost život voľný verš beznaděj erotika žena smutek smrt cesta horor láska x zklamání osud les krev
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2023 Skaven
komentářů: 14766
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6427
autorů: 864