18.04.10 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2735 x | vypínač
Onehdy seděl jsem v té hospodě
naproti parku.
Byl konec zimy, či těsně před ním.
To tehdy se to všechno způsobilo.
Seděl jsem smuten
vždyť druhého dne měl,
jsem jít do nemocnice.
To tehdy jsem sepsal svou první báseň.
Podívám se na ní
Čtu si jí
a poznávám po tom čase
že je strašná.
Jak se mohu tedy nazývat básníkem
když toto je moje dílo
ale to jsem tehdy ještě neznal
toho Jana Václava
básničkáře z té slepé uličky
Ale těší mě že jsem tak začal
vždyť každý nějak začíná
každý
Napsal jsem svou první báseň
neuměle
Děkuji milí básnicí.
poezie ... smrt erotika vyznání žena osud srdce tma aa jen tak humor zoufalství temnota fantasy * sobota příroda deprese samota vztahy pocit sen povídka nenávist horror antilistí touha naděje láska voľný verš horor emoce svoboda smutek realita noc bolest čas podzim sex pocity život mládí haiku vzpomínka les strach město hrůza .. . zklamání vztah momentka x přetvářka beznaděj zima marnost cesta krev
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14774
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6451
autorů: 866