19.04.10 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2674 x | vypínač
Tmavomodrá prostěradla vlají na poplach
že vám v hlavě chybí serotonin
a vše vidíme až přespříliš tmavě
a ta samotná prostěradla
i ty lavičky na kterých sedáváme
i ty cesty po kterých chodíváme
a i ty rozkvetlé louky a stráně
které nám připadají černobíle a rezavé
a přes veškerou svou krásu
nám připomínají
již tolikrát ztracené naděje
To bývaly časy
ale všechno se mění
a i my jsme se změnili.
Všechny ty časy
Všechny ty minuty a vteřiny
Pro extázi té dané chvíle
radosti
Však platné jen zlomek okamžiku
Je čas napravit poklesky mysli
porvat se s vlastní minulostí
a s klopýtáním přes vlastní překážky
z vlastních cest
a vrátit se na správnou pěšinu životem
bez spěchu, bez shonu
však hned.
samota vztah noc svoboda láska temnota povídka vzpomínka naděje humor bolest emoce x nenávist beznaděj marnost podzim erotika touha život vyznání haiku tma krev poezie smutek srdce hrůza deprese sex .. strach realita aa horror příroda sobota čas . osud pocity zklamání les horor smrt žena momentka cesta vztahy mládí sen fantasy zoufalství antilistí město voľný verš pocit zima ... * přetvářka jen tak
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6485
autorů: 867