19.04.10 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2573 x | vypínač
Tmavomodrá prostěradla vlají na poplach
že vám v hlavě chybí serotonin
a vše vidíme až přespříliš tmavě
a ta samotná prostěradla
i ty lavičky na kterých sedáváme
i ty cesty po kterých chodíváme
a i ty rozkvetlé louky a stráně
které nám připadají černobíle a rezavé
a přes veškerou svou krásu
nám připomínají
již tolikrát ztracené naděje
To bývaly časy
ale všechno se mění
a i my jsme se změnili.
Všechny ty časy
Všechny ty minuty a vteřiny
Pro extázi té dané chvíle
radosti
Však platné jen zlomek okamžiku
Je čas napravit poklesky mysli
porvat se s vlastní minulostí
a s klopýtáním přes vlastní překážky
z vlastních cest
a vrátit se na správnou pěšinu životem
bez spěchu, bez shonu
však hned.
město svoboda hrůza sen strach sex zima beznaděj osud pocit vztahy naděje antilistí zklamání x voľný verš . realita jen tak haiku samota erotika touha příroda láska fantasy vzpomínka temnota podzim sobota mládí bolest ... nenávist krev poezie horor žena vztah .. marnost humor deprese srdce momentka aa emoce * horror přetvářka cesta život les smrt smutek pocity vyznání tma povídka čas zoufalství noc
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14774
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6460
autorů: 867