Nokturno.net / tvorba / dílko

Chaotický řev hlasitý až nejde slyšet.

Pískové princezny ve městech dřevěných klad

Měsíc přikryt nočními borovicemi

Kladiva pohozená u výloh čekají až někdo půjde těmi ulicemi

a ty skleněné výplně rozmlátí na střepy štěstí

které v odrazu kalužin a veřejných plivátek budou zářit jako padající hvězdy


Tak si něco přej,

to co bylo už není, tak dělej

Nebuď tak naivní chlapče,

kterého jsem viděl po cestě jak pláče.

Několik let zpět

nad tím jaký je ten svět hnus.

Tak to alespon zkus.


Ale jedno mu dávám za pravdu

tomu uplakanému chlapci

že v současnem světě najde člověk spíše zradu.

temnou a podlou až zmrzne úsměv na líci

hnusem

zhnusením