27.11.09 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2777 x | vypínač
V té tmě tam venku,
svítí oči jak dvě baterky
které vyndám když se bojím tmy,
když z ničeho nic vypnou proud.
Ještě že je venku lampa,
za oknem.
Jinak by byla tma, že by se dala krájet.
Možná zapálím svící, která by
rozzářila ty holé zdi,
ty čtyři stěny.
Ne nesmím, vyhořel bych,
co bych zachránil?
Hodiny tikají pravidelně,
divím se že je to nepřestane bavit.
Náhle cvakly, že by celá?
Nebo se zlobí, že ještě svítím.
Když zhasnu, budou moje oči,
jako dvě baterky.
Musím jít spát,
nebo nemusím?
Ale chci!
Budiž tma.
realita emoce momentka žena marnost láska touha příroda vzpomínka sobota naděje život antilistí jen tak zima * temnota poezie ... sex pocit zoufalství smutek .. město x haiku povídka čas fantasy hrůza les humor bolest srdce erotika noc podzim vyznání tma . osud mládí smrt vztahy horror samota svoboda aa pocity voľný verš sen strach zklamání nenávist horor přetvářka beznaděj krev vztah deprese cesta
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14778
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6466
autorů: 867