25.04.10 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2447 x | vypínač
Jsou jako sáček nezbroušených diamantů,
kamenné tváře bez pohybu nepodobajíce se lidským.
Vzpomínky jsou buď přítelem či nepřítelem věčným,
vždy připomenou sadu pozoruhodných ornamentů.
Jako světlo na konci tunelu současnosti,
tak rádi, ach tak rádi se vracíme,
do dávno prožité minulosti,
i trpké okamžiky, odstupem času, milujeme.
Chybami se člověk učí,
příště znovu, příště lépe.
vlastní činy, pamatujeme sami sebe,
ó, vy perleťové, jež dávné mrazem ničí.
příroda naděje emoce voľný verš temnota vzpomínka povídka zklamání žena město mládí zima touha .. pocit horror marnost osud humor jen tak sobota podzim svoboda hrůza sen láska beznaděj erotika zoufalství cesta aa krev deprese vyznání ... haiku poezie x * samota bolest noc sex nenávist pocity přetvářka momentka fantasy antilistí smutek smrt srdce tma realita . horor strach vztah čas život vztahy les
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2023 Skaven
komentářů: 14764
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6418
autorů: 864