25.04.10 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2311 x | vypínač
Jsou jako sáček nezbroušených diamantů,
kamenné tváře bez pohybu nepodobajíce se lidským.
Vzpomínky jsou buď přítelem či nepřítelem věčným,
vždy připomenou sadu pozoruhodných ornamentů.
Jako světlo na konci tunelu současnosti,
tak rádi, ach tak rádi se vracíme,
do dávno prožité minulosti,
i trpké okamžiky, odstupem času, milujeme.
Chybami se člověk učí,
příště znovu, příště lépe.
vlastní činy, pamatujeme sami sebe,
ó, vy perleťové, jež dávné mrazem ničí.
čas zima pocit tma vyznání .. podzim mládí marnost život emoce krev erotika deprese vztah přetvářka sen naděje bolest zklamání ... antilistí hrůza vzpomínka aa momentka svoboda zoufalství láska poezie * horror smutek . realita sobota x cesta vztahy osud samota humor nenávist srdce žena jen tak noc město smrt horor příroda pocity haiku temnota les touha sex strach povídka voľný verš beznaděj fantasy
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2022 Skaven
komentářů: 14762
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6391
autorů: 862