25.07.12 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2591 x | vypínač
Rokoková bariéra
z věčných snů se kroutí
když fialový mužíci
obracejí se zády
a svět slečny Kristýny
měl by stát za hřích
ale já neděkuju za záchranu
bojoval jsem se svědomím
a dlouho jsem byl skoro pruhledný
tak jak děti s nadšením
pozorujíc hvězdy.
Delfín hledí aby neměl zkaženou pověst
no a co se stane?
Spadne něco? Třeba alespoň hvězdy?/komety/
Ani nebude ticho
jako jindy.
Člověk se v tom nevyzná
ani neví
jak říct něco
co si myslí
aby to nevzbudilo pohoršení,
a to ani nemusí být čaroděj!
vztah pocity podzim samota hrůza sex vyznání naděje realita příroda antilistí sobota erotika humor mládí * život smutek .. srdce aa horror poezie smrt . město cesta marnost vzpomínka tma nenávist haiku jen tak čas les emoce deprese voľný verš láska zklamání momentka vztahy beznaděj povídka ... zoufalství zima sen horor osud pocit žena x bolest fantasy strach touha temnota přetvářka krev svoboda noc
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2023 Skaven
komentářů: 14764
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6418
autorů: 864