25.07.12 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2910 x | vypínač
Rokoková bariéra
z věčných snů se kroutí
když fialový mužíci
obracejí se zády
a svět slečny Kristýny
měl by stát za hřích
ale já neděkuju za záchranu
bojoval jsem se svědomím
a dlouho jsem byl skoro pruhledný
tak jak děti s nadšením
pozorujíc hvězdy.
Delfín hledí aby neměl zkaženou pověst
no a co se stane?
Spadne něco? Třeba alespoň hvězdy?/komety/
Ani nebude ticho
jako jindy.
Člověk se v tom nevyzná
ani neví
jak říct něco
co si myslí
aby to nevzbudilo pohoršení,
a to ani nemusí být čaroděj!
zklamání horror realita temnota voľný verš vztahy strach jen tak erotika cesta pocit sen * podzim mládí zima žena vyznání zoufalství přetvářka bolest láska emoce nenávist deprese město smutek samota ... noc krev hrůza život . poezie les beznaděj humor vztah sex marnost tma příroda aa haiku srdce sobota povídka momentka antilistí smrt touha horor vzpomínka .. osud naděje x pocity čas svoboda fantasy
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14774
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6454
autorů: 867