25.07.12 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 3329 x | vypínač
Rokoková bariéra
z věčných snů se kroutí
když fialový mužíci
obracejí se zády
a svět slečny Kristýny
měl by stát za hřích
ale já neděkuju za záchranu
bojoval jsem se svědomím
a dlouho jsem byl skoro pruhledný
tak jak děti s nadšením
pozorujíc hvězdy.
Delfín hledí aby neměl zkaženou pověst
no a co se stane?
Spadne něco? Třeba alespoň hvězdy?/komety/
Ani nebude ticho
jako jindy.
Člověk se v tom nevyzná
ani neví
jak říct něco
co si myslí
aby to nevzbudilo pohoršení,
a to ani nemusí být čaroděj!
, linkuj! 
, jagg 
fantasy les vztah pocit aa sen pocity humor haiku deprese láska osud ... touha poezie hrůza beznaděj život x temnota přetvářka zklamání sobota horor naděje momentka vztahy realita noc město krev čas mládí žena erotika vzpomínka marnost zoufalství povídka tma antilistí cesta sex emoce příroda srdce smrt .. smutek voľný verš svoboda . podzim horror vyznání * nenávist samota bolest strach zima jen tak
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14789
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6523
autorů: 867