25.07.12 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 3012 x | vypínač
Rokoková bariéra
z věčných snů se kroutí
když fialový mužíci
obracejí se zády
a svět slečny Kristýny
měl by stát za hřích
ale já neděkuju za záchranu
bojoval jsem se svědomím
a dlouho jsem byl skoro pruhledný
tak jak děti s nadšením
pozorujíc hvězdy.
Delfín hledí aby neměl zkaženou pověst
no a co se stane?
Spadne něco? Třeba alespoň hvězdy?/komety/
Ani nebude ticho
jako jindy.
Člověk se v tom nevyzná
ani neví
jak říct něco
co si myslí
aby to nevzbudilo pohoršení,
a to ani nemusí být čaroděj!
přetvářka život les cesta marnost podzim smrt .. povídka vztah pocit haiku láska srdce mládí hrůza horror zoufalství deprese * vyznání sen samota nenávist noc osud touha příroda momentka horor . vzpomínka zima realita poezie zklamání sobota krev pocity humor erotika aa svoboda smutek beznaděj tma emoce x sex bolest naděje antilistí vztahy strach fantasy voľný verš ... město jen tak čas temnota žena
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14779
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6482
autorů: 867