25.07.12 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2928 x | vypínač
Rokoková bariéra
z věčných snů se kroutí
když fialový mužíci
obracejí se zády
a svět slečny Kristýny
měl by stát za hřích
ale já neděkuju za záchranu
bojoval jsem se svědomím
a dlouho jsem byl skoro pruhledný
tak jak děti s nadšením
pozorujíc hvězdy.
Delfín hledí aby neměl zkaženou pověst
no a co se stane?
Spadne něco? Třeba alespoň hvězdy?/komety/
Ani nebude ticho
jako jindy.
Člověk se v tom nevyzná
ani neví
jak říct něco
co si myslí
aby to nevzbudilo pohoršení,
a to ani nemusí být čaroděj!
horor emoce realita tma humor svoboda zima deprese vzpomínka osud voľný verš čas strach fantasy les touha jen tak marnost . beznaděj přetvářka momentka vyznání poezie příroda .. podzim temnota ... x žena naděje vztah * horror sex sen láska zklamání zoufalství vztahy město pocity srdce aa smrt život nenávist noc povídka sobota cesta hrůza smutek bolest samota antilistí pocit erotika krev haiku mládí
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14774
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6459
autorů: 867