25.07.12 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2947 x | vypínač
Rokoková bariéra
z věčných snů se kroutí
když fialový mužíci
obracejí se zády
a svět slečny Kristýny
měl by stát za hřích
ale já neděkuju za záchranu
bojoval jsem se svědomím
a dlouho jsem byl skoro pruhledný
tak jak děti s nadšením
pozorujíc hvězdy.
Delfín hledí aby neměl zkaženou pověst
no a co se stane?
Spadne něco? Třeba alespoň hvězdy?/komety/
Ani nebude ticho
jako jindy.
Člověk se v tom nevyzná
ani neví
jak říct něco
co si myslí
aby to nevzbudilo pohoršení,
a to ani nemusí být čaroděj!
samota osud marnost povídka fantasy sex sen krev pocity podzim poezie les horor pocit humor noc nenávist smrt svoboda . mládí erotika zklamání vztahy cesta momentka sobota vzpomínka horror antilistí ... realita x haiku vztah město * smutek zima vyznání emoce přetvářka voľný verš hrůza život zoufalství čas aa tma jen tak příroda bolest strach deprese láska .. naděje srdce touha temnota žena beznaděj
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6471
autorů: 867