25.07.12 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2148 x | vypínač
Rokoková bariéra
z věčných snů se kroutí
když fialový mužíci
obracejí se zády
a svět slečny Kristýny
měl by stát za hřích
ale já neděkuju za záchranu
bojoval jsem se svědomím
a dlouho jsem byl skoro pruhledný
tak jak děti s nadšením
pozorujíc hvězdy.
Delfín hledí aby neměl zkaženou pověst
no a co se stane?
Spadne něco? Třeba alespoň hvězdy?/komety/
Ani nebude ticho
jako jindy.
Člověk se v tom nevyzná
ani neví
jak říct něco
co si myslí
aby to nevzbudilo pohoršení,
a to ani nemusí být čaroděj!
horror tma zklamání realita voľný verš sex svoboda fantasy deprese vztah pocity aa láska smutek vzpomínka antilistí horor podzim naděje poezie momentka ... krev sobota sen cesta noc temnota bolest strach hrůza vyznání město čas emoce humor osud touha * život samota žena nenávist .. beznaděj zoufalství x zima povídka příroda pocit srdce přetvářka smrt . vztahy marnost jen tak mládí les erotika haiku
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2021 Skaven
komentářů: 14759
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6366
autorů: 861