08.05.10 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2574 x | vypínač
Když se procházela po chodbách,
venku padaly meteority,
a teď už se nic nemění,
klášterní chodby už zbourány,
ale já to vidím jako dnes.
Tak mi neberte moje sny!
Nesmíme se bát radosti,
kašel minulosti nás zabíjí,
dýchat, dýchat,
Labyrint školních let,
pak už jen obrazy
a vrtné plošiny.
Jedině tak to mužu zachranit,
neberte mi moje sny!
Ráj v noci neumírá,
a já umím snít i poslepu.
Mám hlavu v oblacích,
oči v rajských zahradách,
nos ve vesmírných jídelnách,
uši v orchestru malomocných.
(hrají o život)
Ale tváře v ohni,
a tak to bylo vždycky.
Já právě tak spjatý,
se svým světem,
v noci i ve dne.
Tak neberte mi moje sny!
aa horror přetvářka hrůza beznaděj vzpomínka zima město osud naděje vyznání * nenávist cesta čas strach krev život antilistí voľný verš mládí sex deprese erotika láska noc poezie temnota sobota . ... x les žena povídka emoce vztahy tma vztah příroda zoufalství smrt fantasy sen pocity momentka zklamání .. srdce pocit touha marnost haiku bolest smutek horor svoboda jen tak podzim samota realita humor
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2023 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6436
autorů: 866