08.05.10 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2442 x | vypínač
Když se procházela po chodbách,
venku padaly meteority,
a teď už se nic nemění,
klášterní chodby už zbourány,
ale já to vidím jako dnes.
Tak mi neberte moje sny!
Nesmíme se bát radosti,
kašel minulosti nás zabíjí,
dýchat, dýchat,
Labyrint školních let,
pak už jen obrazy
a vrtné plošiny.
Jedině tak to mužu zachranit,
neberte mi moje sny!
Ráj v noci neumírá,
a já umím snít i poslepu.
Mám hlavu v oblacích,
oči v rajských zahradách,
nos ve vesmírných jídelnách,
uši v orchestru malomocných.
(hrají o život)
Ale tváře v ohni,
a tak to bylo vždycky.
Já právě tak spjatý,
se svým světem,
v noci i ve dne.
Tak neberte mi moje sny!
příroda temnota voľný verš žena srdce sen beznaděj hrůza město .. krev povídka vzpomínka haiku * smrt fantasy marnost život sobota noc pocity erotika . sex aa vztahy x nenávist jen tak ... zima svoboda horror realita podzim antilistí zoufalství cesta emoce samota momentka pocit osud smutek strach deprese zklamání čas poezie touha tma naděje vztah horor les mládí bolest vyznání přetvářka láska humor
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2023 Skaven
komentářů: 14764
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6418
autorů: 864