08.05.10 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2024 x | vypínač
Když se procházela po chodbách,
venku padaly meteority,
a teď už se nic nemění,
klášterní chodby už zbourány,
ale já to vidím jako dnes.
Tak mi neberte moje sny!
Nesmíme se bát radosti,
kašel minulosti nás zabíjí,
dýchat, dýchat,
Labyrint školních let,
pak už jen obrazy
a vrtné plošiny.
Jedině tak to mužu zachranit,
neberte mi moje sny!
Ráj v noci neumírá,
a já umím snít i poslepu.
Mám hlavu v oblacích,
oči v rajských zahradách,
nos ve vesmírných jídelnách,
uši v orchestru malomocných.
(hrají o život)
Ale tváře v ohni,
a tak to bylo vždycky.
Já právě tak spjatý,
se svým světem,
v noci i ve dne.
Tak neberte mi moje sny!
město svoboda . strach naděje povídka sobota žena mládí voľný verš pocity nenávist čas les marnost samota touha smutek jen tak ... poezie smrt hrůza erotika .. beznaděj život noc deprese příroda fantasy temnota zima * zklamání x vyznání pocit vztah aa podzim horror emoce krev srdce vztahy sen vzpomínka přetvářka tma horor láska humor osud haiku bolest momentka sex antilistí zoufalství cesta realita
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2021 Skaven
komentářů: 14759
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6366
autorů: 861