02.09.10 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2384 x | vypínač
Hledali jsme světlo,
ale klamali jsem sami sebe,
a neviděli jsme si do očí.
Neviditelná kráska,
kračela přede mnou,
a vlasy si pletla do ratolestí,
které jsme sbirali časně z rána,
když se nikdo nedíval.
Krajem jsme letali na ozvěnách,
jako když moře čerstvě bouří,
a my se vracíme, malátní po cestách,
vlhkým ránem,
do svých opustěných schránek.
antilistí touha humor povídka voľný verš * bolest beznaděj . příroda marnost pocit tma x nenávist cesta vyznání srdce zoufalství momentka jen tak samota horor žena podzim krev .. smutek sobota sex ... láska přetvářka město strach vztahy svoboda sen vztah zima poezie realita smrt haiku fantasy temnota vzpomínka les čas horror aa erotika mládí pocity osud život zklamání noc hrůza naděje emoce deprese
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2023 Skaven
komentářů: 14766
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6427
autorů: 864