22.04.10 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2290 x | vypínač
I přes svoje slabiny
i přes svoje chyby
člověkem jsem
pouhým.
Račte si mě srážet na kolena,
ponižte mě urážkou,
pomluvte mě za zády.
Mám svůj svět a ten si žiji,
když davy spojujíce se, já utíkám pryč,
přes klopýtnutí a pády.
Já půjdu dál.
Já zavřu očí.
Já zahodím zábrany.
Já neohlížím se zpět.
Za svoje naděje bít se budu,
však vím že neprohraji.
V mém světe proher není.
Mám jen jeden svět,
a v něm,
spoustu naděje a krásy,
poetické vášně,
ptačího zpěvu,
a lásky bezedné.
Tam tuze krásné sny.
ORBIS UNUM
Pouze můj svět!
mládí bolest voľný verš beznaděj zoufalství deprese poezie temnota svoboda tma žena realita vyznání vzpomínka příroda povídka zklamání život momentka emoce přetvářka haiku horror erotika smrt hrůza pocit srdce město láska antilistí vztah sex horor humor osud strach nenávist noc vztahy * jen tak sobota cesta zima smutek marnost ... naděje čas touha podzim x fantasy pocity . samota sen aa les krev ..
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2022 Skaven
komentářů: 14762
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6396
autorů: 862