22.04.10 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2829 x | vypínač
I přes svoje slabiny
i přes svoje chyby
člověkem jsem
pouhým.
Račte si mě srážet na kolena,
ponižte mě urážkou,
pomluvte mě za zády.
Mám svůj svět a ten si žiji,
když davy spojujíce se, já utíkám pryč,
přes klopýtnutí a pády.
Já půjdu dál.
Já zavřu očí.
Já zahodím zábrany.
Já neohlížím se zpět.
Za svoje naděje bít se budu,
však vím že neprohraji.
V mém světe proher není.
Mám jen jeden svět,
a v něm,
spoustu naděje a krásy,
poetické vášně,
ptačího zpěvu,
a lásky bezedné.
Tam tuze krásné sny.
ORBIS UNUM
Pouze můj svět!
osud podzim příroda láska voľný verš horor pocity x .. poezie emoce deprese čas vyznání přetvářka les beznaděj zoufalství tma fantasy vztah strach naděje temnota antilistí bolest zklamání život sex město marnost * povídka jen tak sobota humor ... hrůza samota žena touha erotika momentka mládí sen krev . svoboda realita smrt noc aa srdce nenávist pocit vzpomínka vztahy cesta smutek zima horror haiku
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6485
autorů: 867