22.04.10 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2412 x | vypínač
I přes svoje slabiny
i přes svoje chyby
člověkem jsem
pouhým.
Račte si mě srážet na kolena,
ponižte mě urážkou,
pomluvte mě za zády.
Mám svůj svět a ten si žiji,
když davy spojujíce se, já utíkám pryč,
přes klopýtnutí a pády.
Já půjdu dál.
Já zavřu očí.
Já zahodím zábrany.
Já neohlížím se zpět.
Za svoje naděje bít se budu,
však vím že neprohraji.
V mém světe proher není.
Mám jen jeden svět,
a v něm,
spoustu naděje a krásy,
poetické vášně,
ptačího zpěvu,
a lásky bezedné.
Tam tuze krásné sny.
ORBIS UNUM
Pouze můj svět!
haiku poezie bolest les zima vztah .. deprese smutek pocit aa čas svoboda sex ... horror smrt život pocity momentka hrůza mládí sobota krev . osud zklamání samota realita jen tak vyznání příroda horor erotika beznaděj podzim povídka temnota město vztahy marnost touha přetvářka naděje tma zoufalství strach antilistí srdce láska * noc sen nenávist voľný verš žena humor x vzpomínka fantasy emoce cesta
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2023 Skaven
komentářů: 14764
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6418
autorů: 864