22.04.10 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2494 x | vypínač
I přes svoje slabiny
i přes svoje chyby
člověkem jsem
pouhým.
Račte si mě srážet na kolena,
ponižte mě urážkou,
pomluvte mě za zády.
Mám svůj svět a ten si žiji,
když davy spojujíce se, já utíkám pryč,
přes klopýtnutí a pády.
Já půjdu dál.
Já zavřu očí.
Já zahodím zábrany.
Já neohlížím se zpět.
Za svoje naděje bít se budu,
však vím že neprohraji.
V mém světe proher není.
Mám jen jeden svět,
a v něm,
spoustu naděje a krásy,
poetické vášně,
ptačího zpěvu,
a lásky bezedné.
Tam tuze krásné sny.
ORBIS UNUM
Pouze můj svět!
vztahy město emoce život mládí deprese naděje erotika podzim nenávist srdce čas noc realita haiku příroda .. . temnota bolest pocit vzpomínka touha sex beznaděj smrt strach * vztah aa antilistí osud cesta povídka les momentka žena přetvářka x poezie voľný verš svoboda tma láska horor pocity samota sobota smutek ... krev zima horror humor sen vyznání marnost zoufalství zklamání jen tak hrůza fantasy
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2023 Skaven
komentářů: 14766
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6428
autorů: 864