11.05.10 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2681 x | vypínač
Šel jsem ulicí,
s vydroleným vzduchem,
který se válel po zemi,
a potkal jsem,
3 mrtvé anděly.
Jeden měl kulku v srdci,
druhý kulku v mozku,
a třeti vypíchlé oči.
Všichni měli jedno společné,
vlasečnicové zlomeniny,
sedmého obratlem,
nikoli přitom očima.
A všude kolem,
byly na plotech,
vyškrábány básně,
až po úroveň vášně,
(tedy druhého patra)
a stoupalo to k nebi.
Chtěl jsem je číst,
udělal sem krok,
ale oni,
se začali zvedat,
a současně
házeli básně,
do
betonově
pevných
otvorů
pod
schody.
podzim žena .. čas sen ... vzpomínka marnost osud zoufalství vztah sex smutek noc přetvářka sobota pocity poezie deprese voľný verš horor touha nenávist hrůza les beznaděj vztahy momentka zima naděje svoboda erotika cesta povídka emoce zklamání horror . strach haiku aa pocit jen tak samota antilistí město láska krev srdce tma x temnota mládí fantasy realita příroda život * humor smrt vyznání bolest
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2023 Skaven
komentářů: 14766
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6427
autorů: 864