15.12.08 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2834 x | vypínač
Zradila jadna zradí jíní
a tom jsem chtěl jediné stát při ní
Přišla věřil jsem snům
odešla zbyl mi jen prázdný dům
Zůstal jsem sám se svými sny,
sny plnými touhy a vzpomínek
zhatil se veškerý životní plán
Nemám se čeho chytit
nepřichází žádné ze znamení či vyhlídek
Tak jako růže brání se trny
jak zlatý klas obohacuje nás zrny
tak bráni se mé srdce štěstí
proč to hlava má neví
a nevím to ani já sám
Připadám si bez hlavy
a slepý jdu vstříc neznámu
jediné co živí naději aspon malou
jsou veškeré vzpomínky
Od prvních lásek
přes strach z bolesti
až do poslední hodiny nyní prožité své
Přes veškeré vrásky které jsem si způsobil
at sám z vlastní hlouposti
a nemá cenu říkat že ji není dosti
či které mi způsobili jiní
lidé cizí i vlastní
Vzpomínky jsou obrazy ze života,
plačtivé, směšné a dráždívé,
vzpomínám na minulost od znova,
srovnávám myšlenky své
Přemýšlím nad minulostís vou
a krásou křehkých bytostí
myšlenkové pochody mojí hlavou putují
a každý krok je jednou z myšlenek
bolest voľný verš strach srdce vztah temnota momentka čas beznaděj . svoboda .. cesta noc vzpomínka antilistí smrt emoce povídka realita ... hrůza erotika samota humor žena horor město smutek mládí haiku tma vyznání sex poezie zklamání touha les nenávist fantasy zoufalství pocit zima vztahy naděje sen krev osud přetvářka podzim deprese pocity příroda * horror láska x život aa sobota marnost jen tak
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14778
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6474
autorů: 867