Nokturno.net / tvorba / dílko

Zradila jadna zradí jíní
a tom jsem chtěl jediné stát při ní
Přišla věřil jsem snům
odešla zbyl mi jen prázdný dům

Zůstal jsem sám se svými sny,
sny plnými touhy a vzpomínek
zhatil se veškerý životní plán

Nemám se čeho chytit
nepřichází žádné ze znamení či vyhlídek

Tak jako růže brání se trny
jak zlatý klas obohacuje nás zrny
tak bráni se mé srdce štěstí
proč to hlava má neví
a nevím to ani já sám

Připadám si bez hlavy
a slepý jdu vstříc neznámu
jediné co živí naději aspon malou
jsou veškeré vzpomínky

Od prvních lásek
přes strach z bolesti
až do poslední hodiny nyní prožité své
Přes veškeré vrásky které jsem si způsobil
at sám z vlastní hlouposti
a nemá cenu říkat že ji není dosti
či které mi způsobili jiní
lidé cizí i vlastní

Vzpomínky jsou obrazy ze života,
plačtivé, směšné a dráždívé,
vzpomínám na minulost od znova,
srovnávám myšlenky své

Přemýšlím nad minulostís vou
a krásou křehkých bytostí
myšlenkové pochody mojí hlavou putují
a každý krok je jednou z myšlenek