Nokturno.net / tvorba / dílko

Proč proti mě každej staví hráz,
a proč do ni narážím zas a zas.
Však já čekám, že jednou ta hráz jednou povolí,
a všechny ty emoce na svět se vyvalí.

Nekonečné mořské proudy,
a moje srdce dál tu bloudí.
Ale hráz tu stále stojí,
a moje duše za ní bloudí.

Těsně před prutrží mračen,
připadám si jak kdybych byl zatčen.
Připadám si ve vězení,
čekám kdy ozvěna odezní.

Ta hráz tu však pevně stojí,
moje srdce se jí bojí.
Bojí se toho, že příjde o život.

Vím že nejse žádnej princ,
připadá mí, že mám kolem sebe klec,
a kolem klece není žádný plot.

Hráz je stále pěvnější,
nervozita, alkohol to vážne není nejlepší.
Modlím se za tu hráz,
snad rozbije jí mráz.