18.01.08 | J.V.Znojemsky, @, další tvorba | 3071 x | vypínač
Zas se dívám z okna,
a na srdci mi rána nebezpečne mokvá.
Venku vidím sníh a mlhu,
a já chci aspoň jednou zažít opravdou něhu.
Za oknem je nečas,
a já zas žiji ten svůj přesčas.
Přes mlhu nevidím na svět,
a z mého srdce je už dávno mrtvý květ.
Ten květ života a lásky,
z okna vidím smějící se krásky.
Budovy vystupují z té nokonečné mlhy,
a já nemužu vstát,necítím své nohy.
Strašne rád bych se rozběh
a utek někam pryč,
ale já ztratil od těch dveří klíč!
Tak se jenom koukám z okna,
a ta chvile važně není dobrá.
Zasněžený střechy,
a rezavý plechy.
Z okna vidím drátěnej plot,
kdekdo do mě vali samej opileckej hlod.
Případám si jak ve vězení,
čekám kdy ozvěna odezní.
Ten pohled vážne není dobrý,
zvlášt ne míma očima,zas jsem tolik smutný.
erotika zklamání naděje haiku mládí horor tma osud poezie hrůza nenávist * vztahy momentka noc . vzpomínka touha samota srdce les podzim cesta antilistí zima marnost život beznaděj pocit příroda emoce zoufalství čas láska horror povídka smrt krev pocity město smutek fantasy přetvářka realita jen tak strach sen deprese svoboda temnota ... vztah žena .. sobota aa bolest vyznání humor sex x voľný verš
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2023 Skaven
komentářů: 14764
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6415
autorů: 864