18.01.08 | J.V.Znojemsky, @, další tvorba | 3380 x | vypínač
Zas se dívám z okna,
a na srdci mi rána nebezpečne mokvá.
Venku vidím sníh a mlhu,
a já chci aspoň jednou zažít opravdou něhu.
Za oknem je nečas,
a já zas žiji ten svůj přesčas.
Přes mlhu nevidím na svět,
a z mého srdce je už dávno mrtvý květ.
Ten květ života a lásky,
z okna vidím smějící se krásky.
Budovy vystupují z té nokonečné mlhy,
a já nemužu vstát,necítím své nohy.
Strašne rád bych se rozběh
a utek někam pryč,
ale já ztratil od těch dveří klíč!
Tak se jenom koukám z okna,
a ta chvile važně není dobrá.
Zasněžený střechy,
a rezavý plechy.
Z okna vidím drátěnej plot,
kdekdo do mě vali samej opileckej hlod.
Případám si jak ve vězení,
čekám kdy ozvěna odezní.
Ten pohled vážne není dobrý,
zvlášt ne míma očima,zas jsem tolik smutný.
podzim erotika žena smutek naděje humor horor .. . nenávist les haiku touha antilistí hrůza mládí přetvářka voľný verš emoce momentka marnost zklamání x láska deprese vyznání cesta sobota aa povídka bolest smrt život noc vztahy temnota jen tak srdce sen tma město fantasy pocity horror pocit svoboda vztah samota strach osud čas realita * sex krev vzpomínka příroda zima poezie zoufalství ... beznaděj
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14777
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6465
autorů: 867