10.03.08 | J.V.Znojemsky, @, další tvorba | 3386 x | vypínač
Oči rudé,
tváře stuhlé.
Svaly jsou zas v křečích.
Za všechno muže jeden hloupý hřích.
Mě patří vždy místo druhé,
proč je ke mě všechno tak kruté.
Ve svých snech,
často slyším smích.
Jeden den, snad někdy příjde,
osud se usměje a mě neco výjde.
Každý múj smách mě stojí mnoho sil,
a málokdo ví, že nechci být král.
Jediné čeho se já bojím,
že ani ted pevně na nohách nestojím.
Však, snad přijde jednou den,
kdy já z toho bludného kola vykročím ven.
beznaděj emoce sen tma láska vztah marnost x poezie aa pocit příroda erotika podzim bolest mládí vyznání žena čas zklamání srdce horor voľný verš deprese les osud sex antilistí samota fantasy momentka strach horror temnota hrůza ... pocity jen tak zima .. touha život přetvářka haiku smrt město zoufalství humor krev nenávist povídka smutek noc * vzpomínka svoboda sobota . naděje realita cesta vztahy
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2023 Skaven
komentářů: 14764
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6415
autorů: 864