10.03.08 | J.V.Znojemsky, @, další tvorba | 3885 x | vypínač
Oči rudé,
tváře stuhlé.
Svaly jsou zas v křečích.
Za všechno muže jeden hloupý hřích.
Mě patří vždy místo druhé,
proč je ke mě všechno tak kruté.
Ve svých snech,
často slyším smích.
Jeden den, snad někdy příjde,
osud se usměje a mě neco výjde.
Každý múj smách mě stojí mnoho sil,
a málokdo ví, že nechci být král.
Jediné čeho se já bojím,
že ani ted pevně na nohách nestojím.
Však, snad přijde jednou den,
kdy já z toho bludného kola vykročím ven.
samota sen přetvářka temnota aa poezie marnost čas beznaděj voľný verš srdce les x tma mládí realita sobota láska vyznání hrůza bolest noc krev osud strach * zoufalství horor naděje svoboda . pocity pocit emoce humor jen tak antilistí nenávist žena smrt podzim sex touha cesta fantasy život město deprese momentka smutek horror ... vztah povídka .. haiku vztahy zklamání erotika příroda zima vzpomínka
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14777
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6465
autorů: 867