10.03.08 | J.V.Znojemsky, @, další tvorba | 3682 x | vypínač
Oči rudé,
tváře stuhlé.
Svaly jsou zas v křečích.
Za všechno muže jeden hloupý hřích.
Mě patří vždy místo druhé,
proč je ke mě všechno tak kruté.
Ve svých snech,
často slyším smích.
Jeden den, snad někdy příjde,
osud se usměje a mě neco výjde.
Každý múj smách mě stojí mnoho sil,
a málokdo ví, že nechci být král.
Jediné čeho se já bojím,
že ani ted pevně na nohách nestojím.
Však, snad přijde jednou den,
kdy já z toho bludného kola vykročím ven.
beznaděj zklamání marnost haiku příroda horror smutek ... voľný verš smrt nenávist přetvářka láska realita naděje les fantasy město sen aa temnota vztah mládí x vzpomínka bolest sobota čas * jen tak život zoufalství poezie povídka svoboda vyznání podzim cesta momentka tma noc hrůza vztahy .. antilistí zima samota deprese . emoce sex pocity pocit erotika horor strach srdce žena touha krev humor osud
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866