Nokturno.net / tvorba / dílko

Vlastnost mě nepříjemná,
však libuje si v ním drbna dojemná.
Já nemám rád tyhle saně,
vždy na všechno ti řekne jasně.

Nemám rád tu dojemnou drbnu, to každý už ví,
co ona neví, to nepoví.
Je co mě uzří její zrak,
už rozjíždí se lživý vlak.
Že jsem byl s něký, někde,
ale přátelé, to takle nejde.
Já chci mit svoje soukromí,
a né, že se na me drbny usmějí.

Tahají ze mě rozumy,
a řekne, že to nikomu nepoví.
A když někde strátím slovo,
a pak už jen ty dojemný drbno.
Slzy v očích,
úsměv na rtech.
Já v ruce svírám kord,
a vypnu hruď,
a hlavu jí setnu,
a se štestím v srdci odejdu.

Ta dojmná drbna dobře ví,
že me to štve,
však slzy pro mě neroní.
Mě krev v žilách trné,
a zuby mi skřípou,
snad nikdy už neuvidím tu drbnu dojemmnou