14.12.08 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2980 x | vypínač
Svěřuji se hvězdám
co noc co noc vycházejí
a na obloze záři
že štěstí své já neznám
že pochopení své hledám.
Však stále marná snaha je to.
Co na mě je tak zlého.
Svěřuji se stromům co historie jsou znalí,
ať slabost má se změní, ať jsem jak kdysi štastný.
Chtěl bych se svěřit každému
každé neznámé tváři
jenž potkávámden po dni
však odvaha k tomu kroku mi schází
Svěřil bych se rád komukoliv z lidí
kdo by mě pochopil jak můj duch se cítí.
Svěřuji se sobě,
ten děj však nemá zažatku ani konce.
Svěřuji se tobe,
krásné mocné slunce
.. strach aa vztah cesta * přetvářka smutek smrt antilistí pocit temnota sobota krev naděje láska nenávist město vyznání realita marnost podzim zklamání voľný verš x sex vzpomínka momentka hrůza ... . svoboda srdce příroda zima samota erotika fantasy bolest les vztahy emoce touha tma sen zoufalství noc povídka deprese pocity beznaděj život horror jen tak haiku humor žena poezie osud mládí čas horor
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14778
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6474
autorů: 867