14.12.08 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2691 x | vypínač
Svěřuji se hvězdám
co noc co noc vycházejí
a na obloze záři
že štěstí své já neznám
že pochopení své hledám.
Však stále marná snaha je to.
Co na mě je tak zlého.
Svěřuji se stromům co historie jsou znalí,
ať slabost má se změní, ať jsem jak kdysi štastný.
Chtěl bych se svěřit každému
každé neznámé tváři
jenž potkávámden po dni
však odvaha k tomu kroku mi schází
Svěřil bych se rád komukoliv z lidí
kdo by mě pochopil jak můj duch se cítí.
Svěřuji se sobě,
ten děj však nemá zažatku ani konce.
Svěřuji se tobe,
krásné mocné slunce
poezie samota žena fantasy haiku život sobota humor pocit tma zklamání přetvářka .. cesta krev město temnota vzpomínka erotika x zoufalství povídka les deprese marnost podzim . srdce realita láska nenávist naděje jen tak touha sen smutek noc smrt voľný verš ... horor antilistí mládí pocity vztah vztahy hrůza beznaděj bolest * sex svoboda momentka zima emoce horror příroda osud čas strach vyznání aa
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2023 Skaven
komentářů: 14764
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6418
autorů: 864