14.12.08 | Jan Václav Znojemsky, @, další tvorba | 2816 x | vypínač
Svěřuji se hvězdám
co noc co noc vycházejí
a na obloze záři
že štěstí své já neznám
že pochopení své hledám.
Však stále marná snaha je to.
Co na mě je tak zlého.
Svěřuji se stromům co historie jsou znalí,
ať slabost má se změní, ať jsem jak kdysi štastný.
Chtěl bych se svěřit každému
každé neznámé tváři
jenž potkávámden po dni
však odvaha k tomu kroku mi schází
Svěřil bych se rád komukoliv z lidí
kdo by mě pochopil jak můj duch se cítí.
Svěřuji se sobě,
ten děj však nemá zažatku ani konce.
Svěřuji se tobe,
krásné mocné slunce
sex voľný verš jen tak zklamání strach vzpomínka pocity fantasy . město život krev přetvářka x horor momentka čas podzim sobota zima * horror smrt zoufalství cesta deprese naděje .. vyznání příroda žena humor ... vztah aa tma les hrůza osud poezie sen marnost srdce láska touha beznaděj povídka temnota emoce svoboda nenávist samota mládí noc bolest erotika smutek realita haiku pocit antilistí vztahy
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2023 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6436
autorů: 866