30.09.07 | David Kartaš, @, další tvorba | 3000 x | vypínač
„Tu pak bůh bohů Zeus,podle zákonů kralujících a svou mocí toto všechno vidoucí,zpozorovav,že řádné pokolení jest v bídném stavu,pojal úmysl uvaliti na ně trest,aby zmoudřeli a narpavili způsob svého života,,shromáždil všechny bohy do jejich nejslavnostnějšího příbytku,který stojí urpostřed všehomíra z něhož viděti všechno,cokoli bylo stvořeno,a shromáždiv je pravil:“
Kritias I
„Nechci,ani nemohu nyní vypovědet v pravém čase vše,co bych byl mohl,je však jisté,že lidé Atlantští se prohlásily pány svých vlastních osudů,což je něco, co nemůžeme tolerovat,neboť by pak mohli zpochybnit naši vládu.
Ikdyž je v nich dosud dědictví Bohů,jsou v jádru,aniž o tom vědí,zrádní a nerespektují ani své krále,z nichž všechny zavraždily a………“
„Ne.“ ozvalo se svatyní boží.
A Hemres,Eos,Afrodite a Hellos otočily svůj zrak od světa.V rohu paláce s tisíci stranami stál muž,dlouhý,vytáhlý,jež se téměř strácel ve stínu obřího pilíře,o něž se opíral.
„Kdo se odvažujje?!“ zahřmněl Kronův syn,ale pak onen muž promluvil a strach vešel do myslí Bohů Olympu.Muž,jež před nimi stál,byl sice potomkem lidí,ale v jeho žilách,ač zředěná,plynula krev,jež jej vyjímala z nadvlády slabých bohů Země.
Jméno jeho bylo Císař Y‘ackei,syn Y‘uhukaie,syn Aocckei,syn Y‘handana.A takto promluvil dále k malým bohům:
„Promlouváte,jako by jste znali ty dny,kdy ještě zářily temné hvězdy nad Oceánem,kdy se svět chvěl pod vládou Hory Othrys.Nevíte snad,hlupáci,jako jediní ze všech,co se tehdy stalo?“
Císař se ohlédl a jeho zrak padl na Pána Času,jež,zneuctěn,počal se pomalým krokem starců přesunovat do středu hodovní síně.Pohlédl starýma očima na Bohy země Odyseovi, a poté,točíc tvář směrem k Císaři spustil:
„Stalo se to před dvěma sty tisíci lety,když byla ještě Atlantis pouze souostrovým blízko hranice země Onoenrodiho,ležící za panstvím Oceánovým.
Král Aeisilistus byl zabit a na jeho místo dosedl Napoisos,jež ale odešel, neboť nechtěl padnout ve válce s králem Barabem.“ Chronos domluvil a pln bojácnosti pohlédl na Císaře.Ten se počal,po chvilkovém tichu,hlasitě smát.Posléze procedil skrze zavřené zuby:“To je počátek,ale co ten,jež vždy nastane, konec?“.
Všichni bohové s nadějí pohlédli na Pána hodin ,ten však měl oči zavřené a čelo stažené usilovným přemýšlením.Nikdo jej to ještě neviděl činit.Císař tedy přešel na jeho místo ve středu a zahleděl se do obrazu,v němž bylo vidět vše,co bylo. Poté si klekl a hrábl rukama do kamenné desky před obrazem-každý z kamenů zazněl jiným tónem.Velice dlouho tyto kameny,jež k podlaze nedrželo nic ,než přitažlivost,sestavil do nového obrazce-nových „koordinátů“ pro Boží Oko.To počalo zářit nezdravou,červenavou září,z níž se vynořil obraz rozsáhlé,ničím neohraničené pouště……….
... vztahy aa smutek strach vztah vyznání město erotika podzim sen srdce emoce momentka vzpomínka zima život temnota . krev les láska * marnost beznaděj haiku hrůza antilistí sex osud cesta naděje zoufalství realita voľný verš humor touha žena deprese jen tak x smrt .. povídka příroda svoboda přetvářka noc poezie bolest mládí nenávist tma horor fantasy horror sobota pocit zklamání samota pocity čas
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866