ikona.png, 0 kB Nokturno.net / tvorba / dílko

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

The Screaming Machine

19.09.07 | David Kartaš, @, další tvorba | 2897 x | vypínač

*The Screaming Machine*

John Galewsorthy byl muž,jež za celý život neudělal nic jiného,než,že mi dokázal dům.Zde jsem si zařídil pokojné živobytí,když jsem pronajímal pokoje a propůjčoval knihy místním studentům.Jednoho srpnového rána ,v době,kdy jsem míval dům zcela pro sebe,zaklepal na mé dveře Alfred Dunnworth.Požádal,zda by zde nemohl bydlet na delší dobu.Nadhodil jsem přemrštěnou cenu on ji zaplatil na místě.Následně jsem musel pověsit na dveře do dvora ceduly,jež oznamovala,že veškeré volné místo (pronajímal jsem vždy maximálně dva pokoje,neboť jsem toužil po klidu a oba si zamluvil právě Dunnworth) je obsazeno na neurčito a musel jsem i odvolat předem zaplacený inzerát v novinách.

Nikdy jsem se příliš nezajímal o elektriku či mechaniku.Abych mluvil upřímně, byli pro mě tyto pojmy zcela nepochopitelné,stejně jako nelidská,éterická pravidla Fyziky,jež vyžaduje znalost všech vzorců a jejich odvození v každé situaci,i naprosto nesouvesející s porbíranou látkou.A tak,když jsem si povšiml, že si můj spolubydlící pořídil odněkud prastarý model rádia,nijak mě to nevzrušilo.Snad jen mě mírně otravovalo,že se čím dál víc zavíral ve svém pokoji.Jednou,když jsem šel kolem,jsem to nevydržel a přitiskl jsem ucho ke dveřím.Neslyšel jsem nic.Podíval jsem se dovnitř.Seděl před rádiem a ladil. Pootevřel jsem dveře,ale jelikož nejsou promazané již několik let,povšiml si toho a ihed vyskočil ze židle a snažil se mě všemožně dostat z pokoje.Podíval jsem se na stůl.Bylo tam mnoho součástek,jež i mě,jež jsem tomu zcela nerozumněl,připadali podivné-skleněné trubice,vypouklé i všelijak zkroucené, kusy plechy schodovitého tvaru,mezitím šroubky z podivně šedavého kovu.Když jsem jeden uchopil,potvrdilo se,že se jedná o stříbro.Víc než to,že můj nemajetný společník má u sebe v pokoji přímo poklad ve šroubech,mě znepokojilo to,že šrouby byli nepříjemně teplé a když jsem se je snažil položit,lepily se ke kůži a nechtěly pustit.Než jsem si ale stačil pořádně prohlédnut podivné vroubkování na jejich okrajích,vyrval mi je společník z ruky a vystrčil mě z pokoje.

Jednou ho povinnost odvolala na několik hodin.Několik minut jsem po jeho odchodu seděl v knihovně,ale nakonec jsem po nějaké době pod jistou záminkou vstoupil do pokoje, který jsem odemkl náhradním klíčem a doslova jsem přiběhl k rádiu.Zmáčkl jsem několik křivých knoflíků,než se předmalovaný displej rozsvítil.Teprve teď jsem si všiml,že je celý displej popsaný různými akronymy,zkratkami a piktogramy,spolu s čísli.Ze zápisníku jsem vyrval list a napsal následující:

„12‘s acrn 9.99 exe Yugg. Ner 18.‘s Cykran.Aurel. 88 light green shade 7 Yi. Gai.-Mi-GO 12.44.4,45“

Na stole bylo mnoho lístů a útržků,hustě popsaných.Jeden jsem si strčil do kapsy a našel jsem jej až dlouho po té události.Zde je předkládám:

„V Iodu kap. 12-odst. 6-31,zjistit frekvenci skrze mlhoviny za H. a Aldeb. Popsáno v Gnomes 15-25.Nejistá frekvence k Arcturus.Hallward chce zjistit rozsah.“

V příštích měsících jsem se jej,kdykoliv to bylo možné,snažil sledovat,kdykoliv vyšel z domu.Vždy zahnul do zpráchnivělé ulice v severní části města,kam se odnepaměti stahovala nejnižší spodina.Vždy jsem byl pevně rozhodnut jej dostihnout,ale kdykoliv jsem došel k místu,kde začínala St. Amraphel,nedokázal jsem se donutit postoupit byť o jediný krok dále a jen jsem v tichosti zíral do tmy,z níž na mě,jak jsem si nedokázal nikdy vymluvit,zíraly desítky tichých, neuvěřitelně klidných očí.Stál jsem tak ve tmě,na hranici života a odpornosti,jež život daleko předčí a kdyby na tom závisel můj život,radši bych si jej vzal,než abych vstoupil do věčných stínů zamořené ulice a tak se v nich,jak jsem si nechutně vsugeroval,rozplynul do tmy.

Po zhruba půl roce,když zrovna nebyl doma,přišel ke mně do domu muž.Byl vysoký,ale jeho plášť,jež mu zakrýval celé tělo a jehož límce stínily i jeho celou tvář,byl mnohem delší a spadal skoro až k zemi.Z rukávů mu vykukovaly jen konečky prstů,palec nebyl vidět úplně.Představil se jako James Achile Hallward. Řekl,že hledá Dunnwortha,jemuž chtěl předat velmi „vzácnou“ součástku.
Nabídl jsem se,že ji předám osobně,ale to on odmítl s tím,že bych ji mohl zničit. Říkal to s tónem žoviální obeznámenosti a oslovoval mne jménem John a jednou dokonce slovem Gales,což byla přezdívka mého strýce,předchozího majitele domu,mezi jeho pochybnými známými.Tento muž mě zřejmě pokládal za mého mrtvého strýce,neboť rodiná podoba byla i na dnešní dobu vskutku k neuvěření. Když se ten muž naklonil blíž,ucítil jsem z jeho úst vůni jisté směsi listů koky a orientálního koření,jež mi naráz v mysli vytanula ve vzpomínce z dávného dětství.Při jedné z mých nepříliš častých návštěv u strýce Galesworthyho (abych mu nekřivdil,měl mě rád,ale byl raději sám a poznal,že i mě,v mém útlém věku některé jeho zvyky a záliby neúměrně děsily) se sešel v pokoji s několika muži, mezi nimi i s člověkem,který měl,až na dlouhý nos,zafáčovanou celou tvář obvazy.Bavily se,o čem už ani nevím,ale vzpomíním si,že to,co jsem vyslechl, když jsem se schoval za nefunčkní hodiny mě viděsilo natolik,že mě strýc zavezl domů o pár dní později a požádal matku,aby mě k němu už tak často neposílala.

Když začali jeho důvěrnosti být až příliš osobní,upozornil jsem ho na to,že nejsem ten,koho čekal.Dlouho se na mě díval,pak si ale přece jen povšiml jistého rozdílu a byl zprvu velice zmatený.Pak vytáhl z kapsy hodinky,z nich vytáhl papír a pozorně se na něj zahleděl,občas jen letmo vykukujíc mým směrem.Byla to fotografie,jak jsem zjistil,když jí prosvítilo světlo pouliční lampy a ten muž mš zřejmě s někým porovnával.Když viděl,že se mu nakláním přes rameno,abych si ji prohlédl,strčil do mě a schoval ji zpět.Nato se vřitil do domu,až do Dunnworthova pokoje,kde si sedl na židly a čekal.Rozhodl jsem se to vzdát a tak jsem se prostě té části domu snažil co nejvíc vyhýbat.Když jsem ale zrovna seděl v knihovně a usínal při četbě nějakého nudného románu,otřásly se všechny zdi domu strašlivým křikem,jež vycházel,pokroucený a neforemný,ze starých reproduktorů rádia.Byl to zvuk,který ve mně vzbudil,z neznámého důvodu hněv biblických rozměrů a vzbudil ve mně takový odpor,že jsem nad sebou ztratil veškerou kontrolu a,vzav nevědomky do ruky pohrabáč, hnal jsem se athletickou rychlostí k pronajatému pokoji,abych zdroj toho nelidského vřeštění navždy umlčel. Když jsem vrazil do pokoje,seděl Hallward na Dunnwortohvě obvyklém místě a posuvným knoflíkem dolazoval rádio.To jsem si ale uvědomil až později,protože ihned jak jsem otevřel dveře,směřovali mé kroky přímo k tomu odpornému přístroji.Tři vteřiny poté jsem se rozmáchl pohrabáčem,ten ale muž zastavil ještě ve vzduchu a s ohromnou silou a rychlostí mě vzal a odhodil stranou.To mě ,v mém pomalu zvířecím stavu mysli,vyprovokovalo natolik,že jsem sebral první věc,kterou jsem měl po ruce (spadlý šroubovák) a snažil jsem se mu ho vrazit do oka.Jenže,minul jsem o pár centimetrů a má ruka……prošla celou jeho tváří,takže jsem zřetelně slyšel,jak ze špičky šroubováku na druhé straně odkapává krev.Tehdy jsem se mírně dokázal vzchopit a začal jsem chápat,jaký zločin jsem učinil.Nebo jsem si alespoň myslel,že jsem učinil,neboť oči,nad jimiž jsem měl v měkkém a podivně slizkém mase zaseklé své prsty,se ke mně otočily a na rtech,zkrápěnýcj krví,se objevil lehký úsměv.Jeho ruka se pak vztáhla směrem k rádiu.Já,neschopen pohybu,jsem ještě stačil zahlédnout,jak se v záhybech jeho pláště objevuje zvláštní zlatý přivěšek neidentifikovatelného tvaru,dřív než ovzduší pokoje zalilo podivné ticho.Nebylo to ticho bezvětrných dní,ale samota a opuštěnost mezihvězdného prostorů,prostoru mezi světy,mrtvého exoskeletu samotného bytí.A do této všepohlcující samoty a tísně zazněl tichý,všemu popisu odporující hlas,zpoza řeky:

„It is a fearfull thing to fall into the hands of the living god.“

Nevím,jestli svět zmizel najednou,anebo jestli se vytratil postupně,ale kolem mě od té doby čnělo jen mrtvolné ticho a samota.


 Přidat komentář 




› Online 5


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2022 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14762
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6391
autorů: 862