ikona.png, 0 kB Nokturno.net / tvorba / dílko

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

The Roting God

30.08.07 | David Kartaš, @, další tvorba | 2838 x | vypínač

The Roting God

„Je jeden Bůh,jehož lidé vzývají Mnzemquellah, jehož tělo je vším a ničím,jež se roztéká a znovu sjednocuje se vším okolním světem“

Swamya


I


V  úřadu jsme vždy zaraženi nad pověrčivostí,jež projevují lidé,hlavně na Indickém venkově,vůči prastarým legendám.Hlavně v  okolí města Tarivatrum jsme zaznamenali,že se většina obyvatel zatvrzele vyhábá jisté lokalitě v  džungli, jež,po přesnějším přezkoumání,je místem,kde se nachází zbytky asi tří starých,kamenných měst.Postupný výzkum ukázal,že zbytky měst,jejichž předpokládanou celkovou váhu jsme odhadli na zhruba 400  tun,jsou rozprášeny do takové vzdálenosti,jež se vymyká běžnému postupu chátrání takovým způsobem,který nebyl dosud zaznamenán nikde jinde.Zevrubnější výzkum je ovšem obtížný z  toho prostého důvoda,že místo je vskutku izolované a je téměř nemožné je najít bez pomoci místních,kteří ji sáhodlouze odmítají.Vláda se rozhodla,že v  tom místě vybuduje vojenskou základnu,pokud ovšem nebudou památky mít žádný výraznější charakter a budou se moci odvézt k  restaurování.
Celkem vzato,zbyl z  měst téměř jen prach a kamení,bez jakýchkoliv reliéfů,či všeobecně sebemenšího přínosu pro archeologii.Ohledně charakteru toho místa si však dosud nejsme jisti.Ústav rozhodl,že mám být vyslán do oblasti,abych se pokusil od domorodců zjistil cokoliv o  původu těchto ruin.

Na nejbližší nádraží jsem dorazil včera večer.Všude bylo prašno a ani bajonety vládních vojáků nedokázali odradit žebráky,aby mě neustále neotravovali. Přespal jsem u  Kolonela Waterse,což je spolehlivý člověk,vyslaný do oblasti vládou Jejího Veličenstva již dříve,jako oblastní pozorovatel.Sdělil mi,že lid v  okolí města Trajvullánu (kde jsem se prozatimně ubytoval) je zcela odlišný od lidu Tarivatrum,jež od okolního světa odděluje ze tří stran horský svah a hustá džungle a kde ani neexistuje žádný oficiální zastupitelský úřad vlády Jejího Veličenstva.Rovněž mi prozradil,že město sice spadá pod správu Oblastního Guvernéra v  městě Mijalpuri,jež leží několik kilometrů na jih od svahů,na nichž se Tarivatrum nachází,že ale jeho pravomoce v  Tarivatrumu jsou pouze formální,neboť nejen že lid toho města není příbuzný s  lidem v  Mijalpuri,či bližších vesnic,ba dokonce,dle správ jak Mughalských úřadů,různých oblastních Thakore Sahibů a jediného Nawaba v  blízkém okolí (Mudrul) ,není příbuzný s  žádným národem Indie,ať jde o  Afghánské kmeny na území Pákistánu,či o  Tibetské národy Bhůtánu a Sikkimu a jazyk,jímž mluví,je obtížný a v  celém Radži žijí jen tři lidé ve službách Naší Vlády,jež jej ovládají natolik,že mohou působit jako tlumočníci,ač jejich služby nebyli donedávna vlastně nikdy využity.
Řekl,že v  městě samém sice žije jeden muž,jménem Ransa,který ovládá anglický jazyk,ale že už je hodně starý a neví,jestli mi vůbec k  něčemu bude.
Upozornil mě,že pokud se tam vydám neozbrojen,že se nemusím nikdy vrátit a pokud se tam vydám v  doprovodu stráží Jejího Veličenstva,ne­získám si nikdy důvěru těch lidí.Před odjezdem jsem ještě zatelegrafoval Georgi Pacfellovi, mému společníku do Viratraje,že za týden má přijet do Mijalouri a odtud to Tarivatrumu,a pak jsem se už,s  velkými obavami jsem se tedy nechal zavést Ranjitem,místním „vodičem“ k  samým hranicím „země“ těch lidí,ale až doposud v  doprovodu tří stráží.V  městě jsem se hlavně pomocí gestikulace zeptal, kde bych mohl nalézt Ransu.Když ho ale ke mně přivedly,vypadal na smrt bledě a dle náznaků jsem pochopil,že nebude mít všech pět pohromadě.Přesto mě hned zavedl k  Desmukhovi,u něhož jsem si musel vyžádat povolení,abych se zde směl ubytovat a jež byl zřejmě mým příchodem dost rozrušen.Počal se mě ihned vyptávat,proč jsem přišel (oni neznali koně,takže naprosto všude chodili pěsky) a kdy odjedu.Zalhal jsem něco o  slovutném místním klimatu a mých zubožených nervech.Z  vládcovi tváře jsem nedokázal absolutně vyčíst,jestli mi věří,nebo ne,ke konci mého vyprávění ale jen zavřel a kynul mi rukou,abych už šel.Nakonec jsem nevěděl,jestli jsem povolení dostal, či nikoliv.Můj průvodce zarytě mlčel a nakonec beze stopy zmizel.Nevěděl jsem,jak se s  lidmi vůkol domluvím,neboť jsem dosud neměl zajištěné ubytování,ale dle všeho mi vyšli, z  Desmukhova nařízení,všichni vstříc a sami mě zavedli do pokoje,kde jsem měl strávit noc.Postel byla vskutku skvělá, na trhu by jistě stála celé jmění,takže jsem skoro ihned usnul a bibli,kterou jsem si ještě chtěl před spaním prolistovat,jsem nestihl ani otevřít.


II


Nebudu věru líčit hrozné čekání,týden mlčenlivého utrpení,kdy jsem byl uzavřen v  temných ulicích toho města,kde snad ani nepoužívali,s  výj­mkou Desmukhova „paláce“ svíček,takže se na vás kdykoliv mohl vyřítit někdo s  dýkou a v  jednotvárných stěnách svého luxusního,ale malého pokoje v  domě nějákého místního velmože.Jediný­,s  kým jsem mohl mluvit byl Ransa,ale kdykoliv jsem ho zahlédl první,mumlal si něco ve své řeči,pořád dokola a dokola,něco,co znepokojovalo i  místní.Jednou,při jednom z  našich mála hovorů jsem si všiml ,že má pravou ruku celou zafáčovanou.Když jsem se ho zdvořile zeptal,co se mu stalo,počal najednou vřískat ,běhat dokola a cosi pronášet. Mluvil o „M‘aal Shatamovi“,jež „stráží okraj vesmíru,neustále klouzající po okraji na svém obrím žaludku,o  vše­ničících pyramidách Prvních,strašlivých faraónů,o  městech pod zemí a do tváře mi nakonec pronesl :“Byl jsem v  městěch,v  třech­,jež jsou,jedno,kde on čeká!“.Pak se zarazil a zmizel.Poté jsem jej po celý zbytek týdne nezahlédl,takže jsem byl, při komunikaci s  okolím,nucen spolehnout se čistě na pantomimu.Koneč­ně,po týdnu přijel George.Bylo na něm vidět,že ani na něj město neudělalo příliš dobrý dojem.Desmukh ho přijal tak jako mě,nejprve se zuřivým neklidem a pak ho s  letagickou rezignovaností propustil.George se mě ihned poté začal ptát,kdy se konečně počněme dotazovat místních,já jsem však řekl,že to není možné bez Ransi a toho že jsem už několik dní neviděl.Je nutno přiznat,že Georgova povaha se diametrálně lišila od mé v  tom smyslu,že jeho smysl pro trpělivost byl téměř dokonale zakrnělý.Když si toto čtenář uvědomí,a pak také to,že mě samému šel nucený pobyt zde více než na nervy,dokáže si snad představit, jak jsem musel snažit,abych ho,v  jeho prudkosti,odradil od nějaké nepřístojnosti , kterou by byl schopen zcelá sám podniknout.Bohužel jsem brzy zjistil,že mé úsilí je zcela marné.Již po třech dnech jsem musel vynaložit veškerou svou výřečnost,abych George udržel,ale příští ráno jsem našel jeho postel prázdnou. Zmizel i  jeho vak a část zásob.Vypadalo to,že se vydal hledat ruiny,naprosto sám,v  nepropustné džungly.Vyšel jsem ven a celý den jsem se snažil sehnat někoho,kdo by mi mohl pomoci jej najít,jelikož,jak nerad přiznávám,jsem se o  sebe sama tak bál,že jsem se ani nepokusil riskovat život k  záchraně přítele.
Nakonec jsem chtěl jít za Desmukhem,ale můj zuřivý vzhled podnítil jeho stráže, aby mě ani nevpustili do paláce.S  těžkým srdcem jsem se navrátil do pokoje a počal se modlit za přítelův návrat.Pak jsem ulehl.Nemohl jsem však spát a tak jsem se,uprostřed divoké noci rozhodl,že za každou cenu musím nalézt Ransu.Trvalo dlouhu,než jsem z  náznaků několika sluhů,jež již museli vstát a pustit se do práce, vydedukoval,kde bydlí.V  malé chatrči na severu města, hned před hranicí džungle,byla tma.Zaklepal jsem-nic.Zabušil jsem-a dveře se otevřely.Nejprve se mi zdálo,že tu nic není,ale pak jsem to ucítil.
Nasládlý,vtíravý pach,linoucí se z  hromady hadrl,schoulené v  rohu.Když jsem rozhrnul cáry,uviděl jsem muže,jež mohl kdysi být Ransou,ale nemohl jsem si již nikdy být jist,neboť za prvé,celá hlava byla roztríštěná,zřejmě o  blízkou zeď, takovým způsobem,jež může způsobit jen křeč zoufalého šílenství.Pak ovšem proto,že rozklad byl až neuvěřitelně rychlí,šířící se od ruky,jež se vpravdě mezi cáry téměř roztékala-byla to tatáž ruka,jež měl předtím ten mžu zafáčovanou. Odešel jsem odtamtud,směrem k  svému pokoji.Neměl jsem už naději,že přítele najdu.O  několik týdnů později do vesnice přijel jeden ze znalců místních poměrů ve službách naší vlády.Přesvědčil nakonec několika zlatými mincemi a zlatými hodinkami jednoho místního mladíka k  tomu,aby nás provázel džunglí.Zavedl mě,spolu s  několika najatými muži,do nejhlubší džungle.Utábořili jsme se na mýtině.Mladík ale pojednou zmizel. Nepřikládal jsem tomu,překvapidě důležitost,neboť jsem věřil,že s  tolika zdatnými muži cestu k  nedalekému městu jistě najdeme.Když všichni již spali,sedl jsem si k  ohni,abych jej hlídal,ale musím se přiznat,že jsem,ke své hanbě,usnul.
Vzbudil mě tenký,pískavý zvuk.Ohlížel jsem se,ale nic jsem neviděl,teprve když jsem se podíval dolů,uviděl jsem siluetu muže,jež jsem jednoznačně rozeznal jako tu patřící Georgovi!Pochopil jsem,že ony zvuky vydává on a že se mi snaží něco říct.Jelikož mohl být silně dehydrotovaný,nebo dokonce zraněný, rozdělal jsem znovu s  velkou námahou ještě ne zcela uhaslý oheň,abych si prohlédl přítele zblízka a seznal,zdali mu se svými skrovnými medicinskými znalostmi budu moct pomoci.Ani mě nenapadlo vzbudit nikoho z  ostatních.Když jsem se podíval na Goerge,pochopil jsem.V  šatech člověka bylo něco,jež již ztrácelo tvar a jen v  největší tmě jsem si je mohl splést s  určitým tvarem.Tvár,byla „rozteklá“ do odpudivých proporcí,oči se roztékaly uvnitř důlků,prsty na rukou při pohybu mizely a zase se objevovali v  odlišném počtu,ruce i  nohy se vlnily ve větru na absolutně nemonžných místech a v  absolutně nemožných úhlech.Když pak dal George z  jednoho místa pryč ruku,zůstala ta temně žlutá skvrna bublající tekutiny.Nebyl jsem schopen nic říci.Ale ani George ne,neboť,jak jsem pochopil z  jistých neomylných známek totální idiocie rozklad postihl zaživa i  jeho mozek ,takže teď byl neschopen jakékoliv,i  té nejanimálnější myšlenky.Zřejmě se do tohoto stavu dostal poté,co našel jedno z  měst a vešel dovnitř.První nával byl zřejmě tak silný,že mu znemožnil se dostat z  džungle a z  blízkosti měst včas. Rovněž mohlo jeho mozek zachvátit šílenství,jako se to stalo u  Ransi (a jež mu nakonec umožnilo vysvobození),jež citoval staré pravdy,jež nemohl vyčíst odjinud,než z  Knihy Swamya.O  ní však později.
George tam ještě chvíli stál a vydával pištivé zvuky-zřejmě již nemohl používat jazykové ústrojí.Čekal jsem hodnou chvíli,než jsem se pohnul,pak jsem ale s  belskovou rychlostí vzal jednu z  pušek mých strážných a počal jsem po Georgovi střílet,v  dom­nění,že ho vysvobodím z  jeho utrpení,ale lekl se a zmizel mi v  houštině.

S  odstupem let mohu jen doufat,že se má dobře.Ano,nepochy­buji že ještě žije,v  JISTÉM slova smyslu.Abych to vysvětlil,musím se vrátit k  předešle zmíněné knize Swamya.


Když jsem onehdy sopatřil George,pochopil jsem totiž původ strachu těch lidé i  důvod,proč jsou města tak strašlivě roztříštěné-kdysi jsem v  jednom knihkupetcví v  Kalkatě narazil na překrásně vázanou,červenou knihu staršího data,již jsem ale nemohl přečíst,neb byla celá zapsána v  sanskrtu.Pře­dložil jsem ji jednomu známému znalci sanskrtu a prastarých textů všeobecně.Ten mi pak počal vyprávět neuvěřitelný příběh:Kniha nesla název Swamya a byla napsána v  16. Století mužem,jež pocházel z  nejnižší kasty.Brzy však odešel,uprchl a počal se v  horách věnovat askezi a studiu.Když si poté přivlastnil jiné oblečení a vešel do města, vydávaje se za světce,všichni mu s  úctou naslouchali,ale jeden muž jej poznal jako člena kasty opovrženíhodných a rozčilený dav,na popud brahmána,
který se předtím muže přátelsky dotknul,jej počal kamenovat.Tak tak přežil a odplail se do své jeskyně.Zde počal přemítat o  jiném druhu askeze a vzklíčila v  něm nenávist vůči všem lidem.Udělal tedy dohodu s  jedním jogínem z  blízké vsi, jež na něm pak provedl zvláštní rituál,kdy jej zaživa svlékl z  kůže a pak „oblékl“ do kůže,stažené z  jednoho významného brahmána,jehož předtím polapil a usmrtil. Poté počal ten muž,jako velký učenec,procházet nejzapadlejšími krajinami indie a počal sbírat znalosti o  věcech,o  kterých se i  nejotrlejčí mág obával jen promluvit.Vše pak sestavil do knihy,jež pojmenoval Samya.Byl jsem tehdy, vpravdě,mírně opilý a nevěřil jsem moc tomu,co jsem slyšel o  strašných skutcích,jichž se měl ten muž,jehož jméno dějiny raději zapomněly,dopustit a počal jsem přítele nutit,aby přečetl něco z  knihy samé.Dlouho váhal,ale věděl že když něco slíbím,jsem důslední a že bych byl schopen jej nechat zavřít do blázince již z  principu,že jsem to slíbil a tak počal pomalu,s  přes­kakujícím hlasem číst kapitolu o  tom,jak Šiva zničil tři vzdušná města.Šlo o  klasické převyprávění známé purány,až po místo,kde se popisovala zkáza měst,jež spadly z  několikakilo­metrové výšky.
Musím,nechtě,od­citovat,dle paměti, překlad té pasáže:“A stalo se,že nad prachem Tripury se zvedl oblak mraku a z  obrovského víru pak vystoupil Mnzemquellah a ihned jak se dotkl kamene, byla z  něj hlína a ihned jak se dotkl zbytků těch tisíců mrtvých,co v  městech zůstali,byli Jím a on byl Jimi,neb se stali jedním a mnohými v  bezbolestném,
konečném,všes­jednocujícím rozkladu.“


 Přidat komentář 




› Online 5


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2022 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14762
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6391
autorů: 862