ikona.png, 0 kB Nokturno.net / tvorba / dílko

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

Oeq

22.07.07 | David Kartaš, @, další tvorba | 3177 x | vypínač

Todeiziské Malicherné Ságy 3

Pocházím z města Farcq,hlavního města Černé Ukrajiny.Existujídohady,které jsem se rozhodl,z pozice vrchního komisaře jehoexcelence,Knížete z Fracqu,
objasnit.Před několika lety,léta páně 1801 přijel postupně do městMirdiv, Mormonni a Oeq jistý muž až z Egypta.Pronajal si dům a počal se zdeživit předváděním jakéhosi „panoptika“-předváděl za drobný peníz podivné anevídané úkazy,jež se příčily rozumu a víře.Zprvu tomu církev,ani žádnýz dvanácti knížat Černé Ukrajiny nevěnoval nižádnou pozornost,pak se ovšemstalo,že toto představení navštívil,oproti regulím,mladý novic.Když se poténavrátil zpět do kláštera,neprom­luvil ani slovo po celé týdny a dokonceani zuřivé bytí představeného kláštera jej nemohlo přinutit nic říci-o jehonávštevě „produkce“ se vědělo už od počátku,jelikož jej zahlédl několikslovutných církevních hodnostářů,prochá­zejících zrovna kolem.Stalo sevšak,že novic zmizel jednou v noci znovu a vrátil se až časněráno.Představený ho již počal mlátit tlustou,okovanou holí,když tu si povšimljakési nezdravé červeně ve tváři novice,jež nepocházela přímoz ran,způsobených spravedlivým hněvem představeného­.Představený jejchtěl prohlédnout,novic však odmítl a z posledních sil se otočilk východu a padl k zemi.Mrtev.Když pak představený odkryl plášť,jímžse novic předtím téměř úplně zakryl,zavyl hrůzou,neboť zde před ním neleželotělo mladého muže,ale zkrvavená hromada masa,jen s námahou sešitou dopřesné podoby mladého novice mnoha stehy a tahy jehly, jíž ovšem chybělajakákoliv kůže.
Při následném šetření v klášteře se nakonec jeden z novicůpřiznal,že s ním dotyčný oné noci,krátce pronesl pár slov,když jejpřistihl,jak odchází z kláštera. Jeho odpověď na spílání druhého noviceo porušení kázně a přísném potrestání zněla:“Musím tam jít.Předtím sepředstavil jen Guru,ale dnes,dnes se zůčastní představení jeho zvláštníhost.“Výraz v jeho tváři druhého novice tak ohromil,že se nedokázal přimětk tomu,aby útěk nahlásil autoritám,což ovšem byla jeho přímá povinost.Anipo následném hrubém zbytí si však už na nic nevzpomněl.
Případ byl nahlášen Patriarchovi z Oequ a ten jej nahlásil svémunadřízenému v hierarchii Cosnogiyské Křesťanské církve,Patriarchovi veFracqu.Bylo rozhodnuto,že do Oequ budu vyslán já,zatímco do ostatních městpřijedou bratři z Miriqu a Kherequ.

Nebylo obtížné najít produkci,neboť se do ní,přes nedávno vydaný přísnýzákaz, hrnulo takové množství lidí,že kozákům nestačili šavle a obušky,aby jimitříštili neposlušným hlavy-sám jsem přešel mrtvoly mladých manželů,jež seprovinily bohu a jimž svědomitý kozák přesekl hrdlo jediným rozmachem.

Přesto,že ulice,vedoucí k místě produkce byli chráněny pověřencizákona a církve,samotná ulice,v níž se budova nacházela,byla téměřprázdná.U dveří mě uvítal shrbený muž s dlouhým vousem,jež hlídaldveře a vybíral poplatek v hodnotě půl rublu.Chtěl jsem ho již vykázatz mé autority pověřence Víry v Kirsta a Svatého Cosnogiye,ale pohledna dlouhou šavli,jež mu vysela u boku, mě donutila mu přece jen zaplatit.

Vnitřek budovy byl prázdný,šlo o dlouhou halu s desítkamižidlí.Až daleko vpředu bylo malé pódium,za nímž vysela oponas podivným,nek­řesťanským znakem nesmírné velikosti.Ohlížel jsem se pověčně zatracených,jež se svým pobytem zde odsoudili k věčnému a nikdynekončícímu utrpení v ohnivé řece Abbadonu.Většina ze zdejších lidínepocházela z Ukrajiny,ani z Černé,šloo angličany,pá­kistánce,číňa­ny a několik rusů.Tu přivolal moupozornost výkřik z pódia.Stál tam ind s dlouhým vousem a skloněnouhlavou.V rukou držel kruhovou mísu z modrého,neprůh­lednéhoporcelánu.Až po chvíli jsem si uvědomil že do ní vsypává popelz vysokého,železem vyztuženého mechanického křesla v téměř vertikálnípozici a výšce dospělého člověka.
Najednou sáhl do popelu a něco z něj vyhodil.Po podlaze se toskutálelo mým směrem-šlo o umělé,zlatos­tříbrné oko.Mezitím muž napódiu zmizel a posléze se vrátil s čímsi zabaleným v plátně.Nakonecplátno rozložil-bylo v něm zabaleno zvířecí maso různých druhů.Fakír vzalodkudsi nůž a vyřezal do kusu masa otvor v podobě úst a vložil do nějzvířecí vnitřnosti.Posléze vzal tenkou,
skleněnou lahev a přilil její žlutavý obsah do modré nádoby.Uvnitř topočalo nebezpečně bublat a syčet.Fakír,e­videntně spokojen,vzal nádobu analil její obsah na maso.Když byla prázdná,postavil ji stranou a počal seohlížet,zřejmě hledat umělé oko.Jako náměsíční jsem je hodil směremk pódiu,kde je Fakír zachytil již ve vzduchu.Pak vzal opět nůž a vyřezalotvor v obřím kuse masa nad „ústy“ a vsadil do něj oko.Po chvíli sez vnitřku masa ozval zvláštní zvuk a,k mé neskonalé hrůze sejednotlivé kusy masa počali pohybovat sami od sebe.Ti „lidé“ kolem mě však natom neviděli nic hrozného a dokonce to sledovali s jakýmsi zvrácenýmuspokojením.Tu se opona pohla a všichni byli zřejmě u vytržení.Fakír jeutišil pohybem ruky zrovna,když na pódium vstoupil druhý muž.Byl oblečen velmi zvláštním způsobem-měl na sobě černé šaty s mnoha knoflíky podivného střihua na hlavě podivný,placatý klobouk,jež byl tak protáhlý,že mu nebylo vidět dotváře.Kolem mě panovalo všeobecné nadšení.
Fakír ustoupil muži z cesty a ten,poté,co z kapes vytáhl svazeknití ,jehlu a nůž si sedl z pohybujícímu se masu a počal jej,přes strašlivýřev,jež vydávalo,k sobě sešívat.Zároveň nožem odřezával a formoval tyčásti,jež se mu nezdáli dostatečně vytvarované.Takto pracoval,neuvě­řitelněhbitě,půl hodiny a na zemi leželo rozplizlé maso v podobě člověka bezkostí.Mužovi byli Fakírem na tácu podány zvířecí kosti,jež neprve osekal avypiloval a pak je teprve vsadil do hory masa.Toto trvalo o něco déle,neboťmuž musel práci občas přerušit,když mu došli kosti a Fakír mu ještě nestačil podat nové.Po další hodině zde byl obraz muže s odporně krvavým tělem ajedním umělým okem.Muž si sáhl do kapsy a vložil do druhého důlku další,ovšemu něj jsem si nebyl zdaleka jistý,jestli je umělé či nikoliv.Když bylo tělo vybaveno zvířecími chlupy k dotvoření vlasů, postavil se muž nad svůj výtvor a cosi učinil,aniž by se pohnul,nebo něco řekl.

Přesto však ta věc,jež byla již dlouho zticha zareagovala a počala sezvedat,
zpočátku nemotorně,až před námi stál nahý „člověk“.Ohlédl sek muži,jež jej stvořil a ten mu řekl jediné slovo:“Vzpomeň“.A „muž“ sepočal chovat úplně normálně,vzal si své stranou složené oblečení,oblékl se aodešel se posadit do hlediště.Všichni,až na mě počali zuřivě tleskat.Fakír,jehož jméno,skandováno davem,znělo Guru Sirapa se uklonil a poté,s výrazem nejvyšší pokory,se otočil k svému hostu.Ten poté zvedl prst a ukázal namě.Já,ohromen strachem,jsem několik minut seděl nehnutě a téměř jsemnedýchal.Nakonec mě okolosedící diváci zvedli a násilím mě odvlékli napódium,kde jsem pohlédl do tváře muže v černém.A tehdy jsem poznal,kýmje,ačkoliv jsem ho nikdy neznal,ale samotná jeho přítomnost vyvolala ve mněvzpomínky,jež jsou starší než církev Kristova.

Při jeho pohledu namě se pak otevřela brána,jíž neviděl nikdo,krom mě a skrze ní jsem zaslechl nevyslovitelnou hudbu a slyšel jsem šílené skřeky a bublání a pro potěšení davu,jež se,daleko,velice daleko, smál mé hrůze a zoufalství.

A když to vše ustalo,vyhodili mě na dlažbu,
zblácenou krví těch,jež zde zmasakrovali kozáci,čekajíc na povel,by to místo a všechny uvnitř nechali vzplát svatým plamenem.Já,jelikož mě,dle mých kněžských insignií nechali projít,jsem se však rozeběhl na druhý konec města,neb nechtěl jsem přihlížet tomu,o čem jsem věděl,že se stane.I zdálky jsem však zřetelně slyšel jak se ve změti skřeků ozývá strašlivé burácení,jako by něco dolehlo na ony chrabré muže a drtilo je na prach.

Sedím dnes v své klášterní cele a píši spis,který lidé jednoho dneobjeví v hrobce mého rodu.K osudu oněch čtyř set kozáků v městě Oequ musím dodat jen jediné-žádný z nich se nevrátil.


 Přidat komentář 




› Online 8


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2024 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866