Nokturno.net / tvorba / dílko

Mrazivý ranní vzduch
jako žiletka v plicích
od úst pára
tváře ospalých stromů zvící
mdlý v zimním spánku duch
pod víčky šeptající slova čmárá.

Usnul dávno podzim,
avšak na cestách stále listí shnilé,
dláždí je mokrým kobercem, zasmušilé,
na les snáší se soumrak, hořím,
nocí roztává srdce zimomřívé.

Hrobové se otvírají
a dnové jiným patří,
květy zloby rozkvétají a
andělé s mramorovou tváří
na křídlech půlnoci přilétají,
haleni lososovou září,
voláni myšlenkami vidoucích,
kteří mládnou,
aby obelstili stáří.

Čarokrásná podívaná -
andělé tak ladní v cárech mlhavých,
s ránem zvadá, nespatřená,
skrytá stranou zraků zvědavých.
Opona padá...