20.02.08 | Neuromantic , @, další tvorba | 3672 x | vypínač
Ta propast tmou tam
A černé bory
Prašná cesta
A horizont skýtá
Ty nenáviděné hory
Kde jiní vidí krásu
Tam já zřím jen okovy
- pryč z těch bolestných končin!
Tam v zemi hemží se hrob ten
Kde skomírá blud umučen
Tam já jej v šílenství pohřbila
V zem jej zběsile vrazila
A přesto na mně křičí!
Z něj čerstvá krev vyvěrá
Každou nocí probdělou
Zpět provinilost mou volá
Ovládá duši mou zkřivenou
Co noční tvor
Posedlý krve voláním
Vždy opět a znova
K hrobu tomu chodívám
A lopatu v něj vztekle vrážím
- ZABÍT!!!
Krev vře a mísí se s hlínou černavou
A ta bestie snad ještě sílí,
Co jsem to jen stvořila???
Děsivě se chechtá:
„Nedopřeji Ti nikdy klid,
Jsem dcerou z vlastní krve Tvé
Dokud sama nebudeš hrobem tlít
Nezbavíš života ni mně.“
beznaděj jen tak voľný verš smutek zoufalství horror momentka vyznání příroda haiku sen tma touha město život sex naděje les aa vztahy hrůza podzim erotika nenávist žena osud vzpomínka . zklamání .. marnost deprese cesta emoce láska x ... mládí * humor smrt strach horor zima temnota realita povídka bolest noc pocity samota svoboda srdce poezie čas vztah antilistí přetvářka krev pocit sobota fantasy
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14778
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6470
autorů: 867