20.02.08 | Neuromantic , @, další tvorba | 3590 x | vypínač
Ta propast tmou tam
A černé bory
Prašná cesta
A horizont skýtá
Ty nenáviděné hory
Kde jiní vidí krásu
Tam já zřím jen okovy
- pryč z těch bolestných končin!
Tam v zemi hemží se hrob ten
Kde skomírá blud umučen
Tam já jej v šílenství pohřbila
V zem jej zběsile vrazila
A přesto na mně křičí!
Z něj čerstvá krev vyvěrá
Každou nocí probdělou
Zpět provinilost mou volá
Ovládá duši mou zkřivenou
Co noční tvor
Posedlý krve voláním
Vždy opět a znova
K hrobu tomu chodívám
A lopatu v něj vztekle vrážím
- ZABÍT!!!
Krev vře a mísí se s hlínou černavou
A ta bestie snad ještě sílí,
Co jsem to jen stvořila???
Děsivě se chechtá:
„Nedopřeji Ti nikdy klid,
Jsem dcerou z vlastní krve Tvé
Dokud sama nebudeš hrobem tlít
Nezbavíš života ni mně.“
nenávist smrt smutek příroda x noc fantasy realita láska sen emoce žena srdce strach vyznání marnost bolest les život sobota vzpomínka sex vztahy horror zoufalství pocity beznaděj temnota mládí humor vztah * touha zima ... naděje krev hrůza poezie čas cesta horor erotika zklamání svoboda osud podzim přetvářka samota tma momentka haiku povídka voľný verš aa jen tak město .. pocit antilistí . deprese
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866