07.02.08 | Neuromantic , @, další tvorba | 3586 x | vypínač
Zas tolika neskutečný jsi,
v mých slzách se zrcadlíš,
každé noci vkrádáš se
v mé sny,
mé srdce černé pokoušíš.
Jsi pouze chladný, vlídný,
rdousíš s úsměvem vášeň mou,
živíš ve mně život bídný,
činíš mne tolika nešťastnou…
Neboť Tys mé hoře a
ve lži mne topíš,
nevěřím lžím těm,
vždyť tak málo Ty o mně víš!
(20. X. 2002)
II.
Možná sám jsi nešťasten,
nejspíš více než já,
Tvé oči zahalené smutkem,
vše tolika temné býti se zdá,
proč jen na obtíž jest přízeň má,
proč odpovídáš chladem…
Temnotou mrazivou se potácím,
komnatou nehostinnou,
tvář odvracím
od tančících stínů
na zdech kamenných,
jež z cesty mne svádí,
k citům plamenným,
jež falešně srdce hladí,
než v popel je sežehnou…
Chladem smysly ochably,
první vločky do vlasů
černých se vplétají,
mrazem údy prochladly,
kol Andělé létají,
už jen jich mohu vnímati,
černé perutě mne objímají,
náručí Tvou věčně usínati…
(21. X. 2002)
deprese . hrůza pocit vztah cesta voľný verš život město noc přetvářka strach naděje láska zima povídka momentka tma emoce haiku sex .. vztahy marnost mládí smrt poezie vzpomínka beznaděj smutek srdce jen tak bolest čas realita žena fantasy x vyznání horror les ... osud erotika svoboda horor podzim temnota pocity * krev zklamání sen touha zoufalství příroda nenávist humor antilistí samota sobota aa
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866