20.02.08 | Neuromantic , @, další tvorba | 3992 x | vypínač
Černobíle vidím ten den
- vyžilá minulost byla tehdy ještě mladá,
kdy setkali jsme se před kostelem a
v uvadajícím slunci vzkvétala nálada.
Tehdy začaly toulky hřbitovem,
v spící přírodě noci,
chlad nad ránem v ospalých hospodách,
tiché hovory u vína nad hrobem,
pod lunou chladně tonoucí
v tmavočerných nebeských výšinách.
Pak odešli jsme
a svět bez nás nejinak plynul dál,
A když zestárli jsme,
starý plamen k sobě nás znova zavolal,
kráčíme vedle sebe, každý sám,
Poetika mrtvá je,
zaprášený starý krám...
život mládí les pocit momentka jen tak sen tma nenávist sex deprese erotika naděje cesta povídka krev x vztahy sobota . ... vzpomínka smrt * horror haiku horor marnost vyznání .. srdce žena zklamání přetvářka realita osud touha humor čas vztah bolest strach fantasy emoce město poezie příroda láska beznaděj aa pocity temnota antilistí podzim voľný verš samota hrůza noc smutek zima svoboda zoufalství
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2023 Skaven
komentářů: 14766
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6426
autorů: 864