Nokturno.net / tvorba / dílko

Prchám a dech nestačí,
Nezřím kudy a kam
Svět zběsile kol se roztáčí
Cestou necestou zděšeně utíkám.

Již drápy ku mně natahuje
V ksichtu nadzemský škleb
Kol krku smyčku mi utahuje
Rozluč se, byl-li Ti drahý svět!

Není mi nikterak drahé žití,
Ale ona představa -
Ze světa takto sejíti,
- mění mně v zvíře,
S nímž smrt si pohrává,
Nastává lítý boj.

Rudočerné pláně,
Tam žene mně,
Kde ďábel jest svým pánem,
A jed vyvěrá ze země,
Tam hoří věčnosti plamen.

Přesto je tu mrtvolný chlad,
Vše studené co kámen,
Za jiných okolností – radost umírat!

Z šílenosti mátožně procitám,
Otevírám oči zastřené,
Vědomí pomalu nabývám,
Zděšeně popatřím na ruce zřezané,
Netuším – žiji, či umírám?!

Jedinou jistotu mám –
Vím už, kde ďábel dlí;
V mé vlastní hlavě lehává…