18.09.09 | Levianth, @, další tvorba | 2617 x | vypínač
Pokaždé, když zvednu hlavu k nebi.
Mám pocit, že mě nohy brní…
Srůstají se zemí kamennou.
a zabrání mi v pohybu.
Vztáhnu ruce vzhůru
a místo prstů vyraší tisíce nitek
plných křiku po mém já.
Oči mi zvlhnou s ranní rosou
a pomalu se v únavě zavírají.
Víčka srostou a hlava se zvrátí…
Tolik bolesti v hrudi se rozpíná.
Proč cítím jen nekonečný prostor
ve svém nitru.
Tolik cest k životu a jedna k smrti.
Tělo se rozpadá pod tíhou času
a krev reziví v modrých řečištích….
Stálo mi to všechno za to?
Všechny myšlenky na přítomnost
ztrácí smysluplnost.
Tak proč se přesto trápím
a nimrám se ve věcech,
co nezměním….
Hlavu vrátím k pohledu k nohám.
a pouta země povolí.
Ruce k tělu přivolám a vím,
že až opět vzhlédnu,
tak má mysl to vše opět povolí….
smutek vyznání strach poezie žena cesta .. zklamání zima touha hrůza * . smrt les mládí zoufalství sex město přetvářka život aa pocit beznaděj vzpomínka vztah momentka tma podzim realita sobota bolest samota svoboda deprese ... jen tak horror krev srdce nenávist čas příroda pocity láska sen horor povídka marnost antilistí noc fantasy haiku osud erotika x emoce temnota vztahy humor voľný verš naděje
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14779
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6482
autorů: 867