18.09.09 | Levianth, @, další tvorba | 2480 x | vypínač
Pokaždé, když zvednu hlavu k nebi.
Mám pocit, že mě nohy brní…
Srůstají se zemí kamennou.
a zabrání mi v pohybu.
Vztáhnu ruce vzhůru
a místo prstů vyraší tisíce nitek
plných křiku po mém já.
Oči mi zvlhnou s ranní rosou
a pomalu se v únavě zavírají.
Víčka srostou a hlava se zvrátí…
Tolik bolesti v hrudi se rozpíná.
Proč cítím jen nekonečný prostor
ve svém nitru.
Tolik cest k životu a jedna k smrti.
Tělo se rozpadá pod tíhou času
a krev reziví v modrých řečištích….
Stálo mi to všechno za to?
Všechny myšlenky na přítomnost
ztrácí smysluplnost.
Tak proč se přesto trápím
a nimrám se ve věcech,
co nezměním….
Hlavu vrátím k pohledu k nohám.
a pouta země povolí.
Ruce k tělu přivolám a vím,
že až opět vzhlédnu,
tak má mysl to vše opět povolí….
srdce příroda momentka beznaděj poezie temnota voľný verš fantasy naděje povídka aa vyznání horor cesta osud podzim . přetvářka krev mládí * haiku noc deprese nenávist zoufalství samota smrt vztahy horror jen tak touha zklamání vztah sobota emoce život realita bolest sen pocit sex marnost pocity ... humor les erotika .. město antilistí svoboda žena vzpomínka x smutek zima strach čas láska hrůza tma
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866